Saúdové dovršují oligarchizaci fotbalu. Bude z Newcastle United nejbohatší klub světa?

Vstup saúdské královské rodiny do elitního fotbalu vyvolává kontroverze, oslavy fanoušků, kritiku lidskoprávních organizací i nenávist konkurenčních klubů. Ve fungování fotbalového kapitalismu ale nejde o nic výjimečného.

Radost fanoušků fotbalového klubu Newcastle United nebrala konce. Saúdskoarabský veřejný investiční fond (PIF) koupil za 305 milionů liber tradiční klub ze severní Anglie, a ukončil tak čtrnáct let trvající éru podnikatele Mikea Ashleyho. Domácí příznivci „strak“, jak se severoanglickému klubu přezdívá, se před St. James Parkem promenádovali se zelenobílými vlajkami Saúdské Arábie a někteří z nich měli na hlavách tradiční arabskou pokrývkou hlavy kefíja. Klub dokonce na jejich svérázné oslavy reagoval žádostí, aby se svou proarabskou stylizací skončili, protože by mohla být chápána urážlivě. Nakonec ale po velké kritice i ze strany protirasistické kampaně Kick It Out své stanovisko vzala zpět a naopak podpořila své fanoušky s tím, že se mohou oblékat zcela svobodně a že klub je inkluzivní pro všechny.

Jenže kulturní rovina je na jedné z nejzásadnějších transakcí v historii fotbalu to nejméně zajímavé. Mnohem podstatnější je, že tímto krokem se Saúdská Arábie stává posledním ropným státem, který vlastní fotbalový velkoklub. Podle některých tím nastává nová éra světového fotbalu. Podle jiných se spíše dovršil současný proces, který bychom mohli nazvat oligarchizací fotbalu, protože komercionalizace je už příliš slabé slovo. Britský profesor zabývající se geopolitickými dopady fotbalu Simon Chadwick dokonce upozorňuje na to, že Saúdové mají v plánu vstoupit majetkově i do Interu Milán či Olympique de Marseille. Chtějí tak vytvořit globální fotbalovou franšízu po vzoru fotbalové značky City, kterou provozují investoři z Abú Dhabí v čele s šejkem Mansúrem.

Pravdou je, že koupě Newcastlu není v současném fotbalovém řádu ničím výjimečným. Vyjednávání se Saúdy trvalo dlouhých osmnáct měsíců. Původním záměrem Saúdů byla koupě mnohem slavnějšího a známějšího klubu Manchesteru United v roce 2018. I z toho by byli někteří příznivci „rudých ďáblů“ značně nadšení, protože podobně jako jejich protějšky z Newcastlu je současný majitel klubu, rodina Glazerů, dráždí svojí snahou na klubu především vydělávat a zisky vyvádět pro své soukromé účely.

Boj proti nové hegemonii

Ve fotbalovém prostředí ale panuje strach především ze vzniku možná největšího hegemona všech dob. A není divu. Saúdský fond je v přepočtu mnohem bohatší než vlastníci všech ostatních klubů v Premier League dohromady. A je dokonce čtrnáctkrát bohatší než vlastník francouzského velkoklubu Paris Saint-Germain, do něhož v létě šejk Mansúr ze Spojených Arabských Emirátů přivábil i jednoho z nejlepších fotbalistů světa Lionela Messiho. I proto se kluby jednomyslně – tedy právě s výjimkou Newcastlu – začátkem tohoto týdne usnesly, že žádný klub Premier League nesmí být sponzorován firmami spojenými se svým vlastníkem. V podstatě se jedná o protisaúdské pravidlo, které mu znemožní okamžitě ze svého investovat do klubu masivní částky. Pravidlo má zatím oficiálně pouze měsíční zkušební platnost.

Fanoušci ostatních ligových klubů už dali o víkendu svoji nevraživost najevo i na stadionech. Přidali se k morální kritice přítomnosti korunního prince Mohameda bin Salmána ze strany lidskoprávních organizací. Už před týdnem v utkání proti Tottenhamu čelili domácí řadě transparentů proti aktuální změně majitele. Mnohem ostřejší ale byli příznivci Crystal Palace, kteří na svém transparentu obvinili Saúdskoarabský veřejný investiční fond z terorismu, porušování lidských práv a v neposlední řadě i zavraždění novináře Džamála Chášukdžího. Útočný transparent už kvůli možnému rasismu prošetřuje britská policie.

„Nemůžeme to zamést pod koberec, musíme o tom mluvit. Saúdská Arábie investuje i v dalších sportech a ve Velké Británii obecně. Ale tohle není chyba fanoušků, oni nemůžou za to, kdo koupil jejich klub,“ vyjádřil se k celé záležitosti pro BBC 5 i někdejší hráč Newcastlu Alan Shearer. A možná tím vystihl jádro celé věci. Kritizovat saúdské vlastnictví anglického klubu z morálních a jiných důvodů zastírá podstatu, že fotbalové kluby navzdory jejich geografické lokaci, historii a fanouškům lze prodávat a kupovat jako zboží. Kritika saúdského fotbalového angažmá s sebou nutně nese jistou dávku pokrytectví, tedy nedostatečnou kritiku všech ostatních vlastníků a s tím i základní mechanismus, na jehož bázi dnes fotbal funguje.

Proč přesto představuje pro fanoušky Newcastlu nový majitel vysvobození? Jak vydělávají anglické fotbalové kluby a s čím souvisí snaha bohatých zemí z Blízkého východu a Číny investovat své kapitálové přebytky do sportovních klubů na Západě? To vše se dozvíte v novém dílu Outsidera.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Podrobné informace