Foto Pashminu Mansukhani, Pixabay
Étos montovny, která má i svůj vlastní parlament, prezidenta a dokonce ministerstvo kultury, zvládla Česká republika udržet během pandemie bez chyby. Zavíralo se prakticky všechno, kde se shromažďuje více lidí, včetně škol – s jedinou výjimkou velkých průmyslových podniků. Nepřerušit jejich provoz byť na jediný týden bylo pro montovnu zkouškou ohněm a Češi v ní obstáli. Výrobu plastových autodílů, pedálových sestav a autozvedáků jsme nikdy nezastavili. Pokud je covidová pandemie válka, jak opakovaně tvrdil Andrej Babiš, různé druhy autodílů měly v této válce pro Česko význam strategických zbraní a jejich výroba esenciální smysl pro přežití národa. Všechny oběti stály za to. Tato pandemická logika správy státu, zdá se, zůstane zachována i při řešení očekávané ekonomické krize.
Koalice škrtů
Pandemie ještě neskončila, ale podoba postcovidového Česka už se pomalu rýsuje. I když hlavním tématem podzimních voleb a kampaní politických stran, koalic a hnutí bude Babišovo udržení či neudržení se u moci, koalice škrtů a přísnosti na chudé funguje už teď a hlavní štěpící linka předvolební kampaně ji vůbec nezajímá. Sněmovní koalice ANO a ODS (a SPD a KSČM) ještě loni před Vánoci schválila zrušení superhrubé mzdy a s ním výpadek příjmů státního rozpočtu ve výši sto miliard. Stejná koalice ODS a ANO z různých důvodů nechtěla zrušit teritorialitu exekutorů, a tak přes určité kosmetické úpravy může tento byznys v Česku šlapat dál. Špatně placená práce a zadlužení chudých mají opět řešit naše ekonomické potíže. Posilněným majitelům montoven, třeba poslanci hnutí ANO Pavlu Juříčkovi, vzrostlo jako jednomu z mála vítězů covidové krize sebevědomí, což uvolnilo jeho politickou imaginaci a mohl nám všem ukázat, jak si tito lidé představují svět. Návrh na šestnáctihodinovou pracovní směnu je plně v souladu s představou Česka coby obřího pracovního tábora a zapadá do předchozích výroků poslance a vývozce pedálových soustav, který označil stoprocentní ošetřovné za genocidu pro podnikatele. Z krize se nejspíš budeme hlavně proškrtávat a konkurovat levnou prací.
Předvolební boj bude o dvou koncepcích montovny a dvou představách levné práce.
Kromě romantických milovníků laissez faire kapitalismu 19. století z uskupení typu Svobodných, pro které jsou i pouhý zákoník práce nebo minimální mzda nástrojem socialismu, je i mezi pravičáky pro legitimizaci utahování šroubů obvykle potřeba ekonomická krize. Krizí ale současný kapitalismus produkuje víc než dost a jejich řešení je, aspoň v Česku, pokaždé stejné. Vždy se přitom objeví lákavá metafora státu jako rodiny v nesnázích: „Nazvala bych to spíše úsporami a přirovnala k rodině. Když vám zatéká do domu a plesniví zdi, tak nepojedete na luxusní dovolenou a nebudete rozhazovat, ale opravíte střechu, aby základy domu zůstaly pevné. Když jste na tom špatně a potřebujete si půjčit, tak má smysl investovat peníze do něčeho, co vám v budoucnu přinese užitek. Totéž u státu.“ Obhájci úspor, jako v tomto případě předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová, rádi zmenšením měřítka ze státu na rodinu přibližují politiku úspor a škrtů obyčejným lidem zvyklým vést domácnost a v těžkých časech šetřit. Kupodivu se přitom vždycky zapomene, že funkční rodina v čase krize obvykle nesníží příspěvek nejbohatšího člena rodiny na společný chod domácnosti a následně nehledá, zda má šetřit spíš na školních pomůckách pro děti nebo na lécích pro nemocné rodinné příslušníky. Přesně to totiž pravice svou politikou snižování daní a následného hledání úspor dělá.
Postcovidové reformy
V průzkumech ale neboduje ani ANO, ani koalice SPOLU vedená ODS, ale Piráti se STAN. Ti několikrát opakovaně deklarovali neochotu spolupracovat s hnutím ANO, které postrádá vnitřní demokratické mechanismy. Tím pádem ovšem jako jejich jediný partner vychází koalice SPOLU, kde je dominantní ODS. Což představitelé Pirátů několikrát potvrdili. Někdejší předseda Zelených Matěj Stropnický shrnul deklarovanou ochotu Pirátů ke koalici s ODS lakonicky. „Tak, alespoň je to jasné: kdo bude volit Piráty, bude zkrátka volit návrat pravice k moci, to je celé, ten zbytek jsou krásný řečičky,“ napsal na Facebook. Zatímco se tedy Piráti stávají cílem jak Klause staršího, tak Babiše, kteří je označují v různých obměnách za nebezpečné ultralevičáky, sami Piráti opakovaně deklarují, že žádní levičáci nejsou a že se jim socialismus hnusí stejně jako jiným slušným lidem.
Ještě před rokem přitom covidová krize otevírala i zajímavější témata – mluvilo se třeba o potřebě funkčních sociálních a zdravotních služeb i kompetentních orgánů státní správy. S tím je však konec a už se mluví jen o potřebě šetřit a nezvyšovat daně. Česká debata bude v nejbližších letech ne o šestihodinové, ale o šestnáctihodinové pracovní době. Ne o nepodmíněném příjmu, ale o zpřísnění podmínek pro získání dávek. Mnohaleté rámování Babiše jako socialisty se nakonec vyplatilo. Ve chvíli, kdy ANO spolu s ODS ruší daně, může koalice SPOLU směle argumentovat Babišovým střetem zájmů a socialistickou dotační hydrou a úspěšně předstírat, že její politika nejde ve skutečnosti na ruku stejným skupinám jako ta Babišova. Babiš sice měl možnost varovat před pravicí a sociálním rozvratem, který nastane, pokud se dostane k vládě, tak jako to se svým „Kalouskem, symbolem korupce“ dělal dosud, nakonec si ale pro své útoky vybral Piráty, a to ne jako potenciální koaliční spojence ODS a TOP 09, ale jako ultralevičáky a protinárodní bruselské udavače.
Vrbětická kauza sice na chvíli umožnila i českým politikům chovat se jako představitelé demokratického státu, předvolební boj ale bude o dvou koncepcích montovny a dvou představách levné práce. A to přesto, že Piráti, ČSSD, ale i KDU-ČSL se snížením daní a jeho nutnými důsledky v blízké budoucnosti nesouhlasili a v prosinci je nepodpořili.
Volby v chaosu
Pandemie covidu nepochybně oslabila důvěru v Babišovy supermanažerské schopnosti, ale jinak především posílila v politice trendy, které tu byly i před ní, včetně vytvoření dvou opozičních bloků. Předvolební debatu ale formují především velké kauzy, ve kterých politici zachraňují sami sebe. Z těchto kauz vznikající nové štěpící linie, ale především vytvářejí chaos. Nesrozumitelné prohlášení KSČM, že (pár měsíců před volbami) už nepodporuje Babišovu vládu, se nedalo vykládat jinak než konspiračně, protože vůbec nebylo jasné, kdo tím chce komu co říct. Naopak zcela srozumitelná byla zpráva o Babišově střetu zájmů. Z pohledu Evropské unie je Babiš stále majitelem Agrofertu a tato firma nemá nárok na dotace. Premiér zareagoval prohlášením o pirátských udavačích a potřebě chránit národní suverenitu, vicepremiér Hamáček přišel s tím, že Agrofert by měl peníze vrátit, ale že ho jímá hrůza z vlády Pirátů nebo úředníků. Koalice SPOLU mezitím chce ještě rychle sundat vládu. Řada hlasů z opozičního tábora ale vyjadřuje strach z předání moci Zemanovi, který prohlásil, že ho Ústava ani Poslanecká sněmovna definitivně nezajímají. Není jasné, komu volby v takovéto atmosféře sednou nejlépe, ale patrná je velká nejistota víceméně všech aktérů.
Autor je redaktor Alarmu.