Foto Alarm
Spolek Milion chvilek pro demokracii s botem generujícím ve facebookovém chatu odpovědi o blížících se volbách dokázal důsledně ignorovat jakékoliv téma mimo Babiš nebo Antibabiš a jakoukoli politickou alternativu. Lidé, kteří zkoušeli automatu navrhnout volbu Zelených nebo jako důležité téma zmínili klimatickou krizi, měli smůlu a algoritmus jim vysvětlil, že volby nejsou pro legraci a jsou mega vážné. Algoritmus také nehodlal debatovat o právu na manželství pro všechny nebo zvažovat volbu sociálních demokratů. Diskuse s algoritmem vede vždy jen k podpoře koalic SPOLU nebo PirSTAN. Jiné možnosti česká politika podle mladých idealistů z Milionu chvilek nenabízí. Občanská společnost v pojetí chvilkařů místo rozšiřování politiky i mimo rámec politických stran a voleb jednou za pár let dělá pravý opak a všechny demokratické chvilky redukuje na volbu jednoho ze dvou politických bloků. V tomto rozpoložení pak můžou aktivisté z řad chvilkařů spokojeně obrážet zapadlé české regiony, rozdávat letáčky a ptát se lidí, jestli v zájmu demokracie nechtějí zvážit třeba i volbu ODS.
Pokud politika dokáže nabídnout jen boj dobra se zlem a demokracie jen boj za demokracii, zbavuje se sama toho, k čemu by měla být dobrá.
Přitom o idealismu a dobrých úmyslech není v případě chvilkařských dobrovolníků a dobrovolnic příliš důvodů pochybovat. Do regionů nevyrážejí jako členové konkrétních stran a hnutí, kteří by z případného úspěchu sami něco měli, ani je ve většině případů nečeká za jejich dobrovolnictví žádná odměna. Obrovská kumulovaná moc Andreje Babiše, která už je dávno za hranicemi rovné demokratické soutěže, skutečně svádí k přijetí perspektivy menšího zla a k pragmatické antibabišovské volbě. Přesto je zvláštní, když tento realismus v regionech propagují mladí idealisté. Když ale chvilkaři radí lidem, koho volit, nedělají nic nového, jen dovádějí do krajnosti princip liberálů, kteří chtějí vládnout bez toho, aby skutečně naslouchali potřebám chudší poloviny obyvatelstva. Svůj idealistický aktivismus pak dovádějí na vrchol, když neváhají přebírat ani demagogii preferovaných politických subjektů, takže například ve shodě s volební koalicí SPOLU zamlčují, že jimi navrhovaný rozpočet by znamenal až dvěstěpadesátimiliardovou sekeru do státního rozpočtu. Až příliš často se pak v Česku objevuje touha odlišné názory jednoduše převálcovat, a to bez snahy o jakoukoliv empatii. Empatie přitom, jak o tom mluvil analytik Jakub Eberle v Kolapsu, neznamená sympatii, ale schopnost podívat se na svět i jinýma očima. Ať si každý zkusí představit pozici člověka, kterému z Prahy přijeli vysvětlovat, co je to demokracie a že jeho volba je skoro určitě špatná (a nedemokratická). Kdoví, třeba ho dobrovolníci vzbudili, když dospával noční šichtu.
Každé volby jsou za těchto okolností prezentovány jako souboj mezi demokracií a nedemokracií v různých obměnách. V takto definovaných extrémních podmínkách není potřeba se ptát, co která politika znamená pro lidi, protože je nutné bránit demokracii. Analýza politiky se potom zužuje na přepočítávání možných budoucích koalic v závislosti na posledních předvolebních výzkumech, „populismus“ je už tak nějak automaticky vyhrazený všem kromě „zodpovědných“ pravicových stran, výhody pro majetnější střední třídu jsou znakem racionality, zatímco přerozdělení směrem k důchodcům je kupováním hlasů. Ve chvíli, kdy skoro neexistuje debata o politice jako směřování země (jinak než jako souboj mezi dobrem a zlem), se „expertíza“ a zájem komentátorů přesunuje k hodnocení samotných politických kampaní a marketingu – máme totiž dojem, že jen on za této situace dokáže vysvětlit, proč lidi volí tak, jak volí.
„Fixací na slupku politických kampaní přispíváme trendu, před nímž v politice varujeme: vyprazdňování hodnot, programu a reálné politiky ve prospěch pouhé naleštěné reklamy. Měrou, s jakou se věnujeme právě politickému marketingu, totiž posilujeme jeho vliv na konečné zúčtování,“ napsal Petr Bittner v Deníku Referendum a svoje slova směřoval dovnitř (části) novinářské komunity. Fixace na „geniální“ Babišův marketing často vede k ignorování toho, že jeho hnutí ke své propagandě v rámci českých podmínek skoro nemá finanční limity a Babiše podporují jeho média. Samozřejmě je důležité zaměřovat se také na obsah sdělení, ale genialita babišovského marketingu neleží v obsahu, ale ve zdrojích na kampaň.
Nerovnost ale není a jen tak nebude předmětem domácí debaty ani při analýze marketingu. Fascinace marketingem souvisí s přesvědčením, že člověk s jiným názorem je nutně zmasírovaný propagandou. Pokud bude propaganda demaskována a odhalena jako propaganda, dovede zbloudilé voliče zpátky do správného tábora. V podání idealistického aktivismu Milionu chvilek je volba konkrétních politických stran s poměrně konkrétními třídními zájmy ztotožněna nejen s obranou demokracie, ale také s morálními kategoriemi dobra a zla. Skutečnost, že lidé mají nějaké vlastní zkušenosti a hlavně zájmy na tom, jak by měla republika vypadat, je zcela vedlejší. Jediný problém této země je Andrej Babiš a jiné pohledy jsou nedemokratické. A když to potom s dobrem a zlem nevyjde, nastupuje marketingový expert, aby nám všechno vysvětlil. Jenže v marketingu, stejně jako v kapitalismu, vítězí ten bohatší. Pokud politika dokáže nabídnout jen boj dobra se zlem a demokracie jen boj za demokracii, zbavuje se sama toho, k čemu by měla být dobrá, tedy k relativně nenásilné diskusi o podobě společnosti a efektivní správě věcí veřejných.
Autor je redaktor Alarmu.