Foto Jeso Carneiro, Flickr, CC BY-NC 2.0
Výsledek prvního kola prezidentských voleb ve Francii v neděli 10. dubna potvrdil nejen odhady posledních volebních průzkumů, ale i těch z počátku loňského roku, které předpovídaly opakování duelu Macron-Le Pen. Úřadující prezident si oproti prvnímu kolu roku 2017 o něco polepšil a skončil s necelými 28 procenty s předstihem první. Marine Le Pen s 23 procenty také posílila, a to i přesto, že ve volbách hlasy krajní pravice tříštil druhý kandidát Éric Zemmour. Ten i přes dramatický propad po Putinově invazi na Ukrajinu skončil čtvrtý a se svojí extremistickou rétorikou získal 7 procent (čili téměř dva a půl milionu) hlasů. Společně s dalším marginálním krajně pravicovým kandidátem jsou jediní, kteří vyjádřili podporu Marine Le Pen ve druhém kole.
Marine Le Pen s 23 procenty také posílila, a to i přesto, že ve volbách hlasy krajní pravice tříštil druhý kandidát Éric Zemmour.
Cílení kampaně na téma kupní síly, celkové zmírnění rétoriky (i když ne volebního programu), odpoutání pozornosti radikálností osoby Érica Zemmoura a nespokojenost s Macronovou vládou znamenají, že Marine Le Pen již nebudí takový strach. Ukazují to i průzkumy pro druhé kolo. Macron si v nich udržuje jistý náskok, ten ale není zdaleka tak razantní jako výsledek z roku 2017 (66 proti 34 procentům), a při započítání odchylek odhady připouštějí i možné vítězství Marine Le Pen. Podobné průzkumy z období před prvním kolem je nutné brát s jistou rezervou, ale je jasné, že ukazují trend vyrovnávání šancí a narůstající hrozby toho, že se ve Francii krajní pravice dostane k moci. Něco takového průzkumy v roce 2017 vůbec nepřipouštěly. Francouzi budou jistě zvědaví, jak dopadne televizní debata mezi oběma finalisty, kterou v roce 2017 Le Pen těžce nezvládla.
Jean-Lucu Mélenchonovi se jako kandidátovi – podle průzkumů s nejlepšími šancemi na postup, podařilo v posledních dnech sjednotit většinu levicových hlasů a došlápnout na paty kandidátce krajní pravice. I přes přibližování odhadů výsledků Mélenchona a Le Pen během volebního večera konečné počty potvrdily, že ve druhém kole francouzských prezidentských voleb zástupce levice opět nebude. Tentokrát je neúspěch ještě těsnější – s 22 procenty jej od Le Pen dělí pouhé 1 procento, tedy přibližně 400 tisíc hlasů. Třetí místo Mélenchona staví do potenciálně silné pozice pro parlamentní volby v červnu a budoucí rekonstrukci francouzské levice.
Tradiční levice i pravice v troskách
Zbytku levice se vzhledem k úsilí voličů koncentrovat hlasy pro postup Mélenchona nedařilo. Socialistická kandidátka Anne Hidalgo s výsledkem pod 2 procenty potvrdila předpovídaný neúspěch historických rozměrů, kdy získala méně než kandidát francouzských komunistů. Pro Socialistickou stranu, historického hegemona francouzské levice, je propad skutečně spektakulární, přestože pouze potvrzuje vývoj trvající od konce Hollandeovy vlády. Socialistická kampaň ale podobný výsledek očekávala, a proto je neproplacení volebních nákladů, které je podmíněné ziskem 5 procent hlasů, zase tolik nezasáhlo. Pod 5 procenty zůstali ale také kandidát Zelených Yanick Jadot a Valérie Pécresse zastupující tradiční pravici Republikánů, pro které jde o velmi nemilé překvapení. Oba byli nuceni vyhlásit veřejnou sbírku na zalepení několikamilionové díry ve stranickém rozpočtu.
Volební účast v prvním kole dosáhla 74 procent. Tento na české poměry excelentní výsledek, je ale ve francouzském kontextu druhý nejhorší v historii soudobých prezidentských voleb. Nižší volební účast nastala pouze v roce 2002 (28 procent). Druhé kolo voleb sice většinou přiláká více voličů, ale například v roce 2017 tomu tak nebylo a vzhledem k tomu, že dle průzkumů veřejného mínění si většina Francouzů opakování duelu Macron-Le Pen nepřála, lze očekávat, že volební účast v druhém kole ještě klesne.
Úpadek tradičních socialistů a republikánů, kteří mají v součtu pouhých 6,5 procent, tedy méně než krajně pravicový politický nováček Éric Zemmour, potvrzuje, že politický velký třesk rozpoutaný Macronovým vítězstvím před pěti lety dále pokračuje a bortí etablovaný stranický systém francouzské páté republiky. Bude Macron vládnout dalších pět let a podaří se mu tak zlomit historii neúspěchů prezidentů, kteří obhajují svůj mandát mimo kohabitaci (situaci, kdy má většinu v parlamentu opozice)? Nebo se Macron zapíše jako prezident, který svou prohrou přivedl poprvé v poválečné historii Francie krajní pravici k moci – navíc během evropského předsednictví? Na to odpoví až výsledek druhého kola v neděli 24. dubna.
Autor je doktorand na Katedře evropských studií Fakulty sociálních věd UK.