Foto Gender a výzkum / Gender and Research
Kateřina Nedbálková, socioložka, VŠ pedagožka (FSS MU)
Zemřela profesorka Gerlinda Šmausová. Pro mě nejinspirativnější osobnost nejen na katedře sociologie Masarykovy univerzity v Brně. Poznala jsem ji na začátku nultých let, když do Brna přišla, jestli se dobře pamatuji, na pozvání profesora Iva Možného, aby se chopila doktorského programu sociologie. Sdílely jsme podobný předmět zájmu: kriminalitu a vězení. Můj přístup k tématu byl zpočátku spíše naivní a Gerlinda mě, stejně jako ostatní studující, vedla pečlivě formulovanými teoretickými i metodologickými mantinely. Na seminářích pokládala otázky, na které bylo těžké odpovědět, její přemýšlení bylo vždy pečlivě utříděné a odpovídající systematičnost vyžadovala také od ostatních. Ne pro forma, ale protože byla přesvědčená o tom, že jen taková věda je dobrá a je jedno, jestli jde o sociologii, filozofii, kriminologii nebo genderová studia. Ke všem těmto disciplínám řekla něco podstatného a nepochybuji o tom, že mnoho kolegů a kolegyň na pracovištích, kde působila, na ni mají podobně výrazné vzpomínky.
Vzpomínám si, jak v plné učebně odpovídala s noblesou a erudicí na otázky, které genderová studia zpochybňovaly jako vědecký obor.
Gerlinda Šmausová stála v roce 2004 u zrodu genderových studií v Brně, kde byla hlavní autorkou náplně programu, který byl prvním oborem tohoto zaměření v Česku. Kromě zmíněného systematického a přísně organizovaného myšlení Gerlinda disponovala taky pohotovostí a obratností v diskusi. Vzpomínám si, jak v plné učebně odpovídala s noblesou a erudicí na otázky, které genderová studia zpochybňovaly jako vědecký obor. Obdobný přehled vykazovala v kriminologii. Naposledy jsem ji slyšela přednášet o přínosu kritické kriminologie, kde její názory rozpalovaly do běla české kriminology, kteří jsou stále přesvědčení o přirozenosti kriminality či psychologickém základu kriminálního jednání.
Byť mohla profesorka Šmausová působit přísně, byla velmi lidská. Skvěle komentovala a interpretovala dění na katedře i na fakultě, její přímý pohled – tak trochu zvenčí – byl velmi osvěžující a nový. Mnoho kolegů a kolegyň z Brna i Olomouce k ní našlo bližší vztah a pravidelně ji navštěvovali v jejím domově v Saarbrückenu.
Váhala jsem, jestli Gerlindu požádat o odborné posouzení rukopisu knihy, kterou jsem vloni dopisovala. Jejího přísného pohledu jsem se bála, zároveň jsem se na něj ale těšila. Gerlinda mi ke každé kapitole napsala desítky komentářů, které textu zásadně prospěly. Byla jsem překvapená, jak lehce se vedle kriminologie a genderu napojila také na téma třídy. V jednom z e-mailů jsem vyjádřila sympatické překvapení nad její levicovostí. Odpověděla mi: „Zamyslela jsem se nad tím, že jsem levicová. Mohla bych se k tomu přiznat, ale to není označení, ale obvinění / etiketizace. Nenechme si to líbit! Mně jde o to, že téma nerovnosti je možná nejdůležitějším tématem sociologie a za to se zasazuji.“ V té odpovědi se odráží zmíněný smysl pro logiku, věcnost i spravedlnost, pro které jsem si Gerlindy cenila a vždy cenit budu. Gerlindo, děkuju.
Lucie Jarkovská, socioložka a VŠ pedagožka (PdF MU)
„Při příchodu na univerzitu odložte gender v šatně.“ To byla jedna z myšlenek, kterou nám čas od času Gerlinda Šmausová připomínala a která nás taky dost provokovala. Svým způsobem odrážela určitý generační rozdíl, cestu, kterou jsme v akademii urazily, i představy o tom, kam bychom se měly vydat dál. Něčím jsme se v akademii cítily ženami mnohem méně než ona, ale o to méně jsme také chtěly svou genderovou identitu ze své práce odstraňovat.
Profesorka Gerlinda Šmausová přišla do Brna po roce 2000 a pro brněnskou sociologii byla zjevením. V té době na katedře nepůsobila žádná profesorka, žádná docentka a dokonce ani žádná doktorka. Tehdy jsme my, co jsme se zajímaly o gender, byly studentkami různých stupňů sociologie či psychologie. Provozovaly jsme Gender centrum, studentský spolek, který pořádal různé akce a věnoval se také výzkumu. Pohled seniornějších sociologů a našich učitelů na naše aktivity varioval, někteří nám fandili, třebaže především jako hráčkám v pro ně spíš neznámé disciplíně, jiní nám předhazovali, že naše postoje i odborné zájmy jsou výsledkem našeho subjektivního postavení mladých žen, zatímco oni reprezentují tu objektivní vědu.
Když na katedře zakotvila profesorka Šmausová, byla to výzva. Výzva pro členy katedry, pro které gender přestal být manýrou studentek a stal se zásadním teoretickým konceptem, o kterém nelze diskutovat jen na základě postojů či dokonce vlastích zážitků a pocitů, ale je třeba porozumět složitým teoretickým rozměrům různých myšlenkových přístupů. Výzva to byla i pro nás, protože Gerlinda nám začala předkládat zásadní otázky a dilemata feministického myšlení i genderových teorií. V její osobě nám do akademického života vstoupil někdo, u koho jsme si mohly být jisté, že její kritika, komentáře a nároky nevycházejí z faktu, že jsme mladé studentky, které není třeba brát příliš vážně. Vycházely z jejích nekompromisních nároků, které na nás kladla jako na začínající vědkyně.
Odtud i debata o tom, zda můžeme gender odložit v šatně či nikoli, otázka, ke které jsme se s ní periodicky vracely. Ona sama pocházela z generace, kdy byla žena v akademickém prostředí skutečně bílou vránou, a to především v německém kontextu, kam po roce 1968 emigrovala. Z nesvobody politické se posunula do nesvobody genderové. V té době musela vdaná žena, chtěla-li do zaměstnání, odevzdat zaměstnavateli písemný souhlas svého manžela. Ženám zaměstnaným na univerzitě nebyly k dispozici žádné jesle, školky ani školní jídelny, a tak, jak nám Gerlinda vyprávěla, se akademičky musely sdružovat a zakládat různé svépomocné skupiny.
Gerlinda Šmausová si tedy plně uvědomovala, že aby ženy mohly gender nechat v šatně, musí se vybudovat patřičné pečovatelské institucionální zázemí. Ovšem nešlo jen o péči o děti. Gerlinda Šmausová v rozhovoru pro časopis Gender a výzkum uvedla: „Vědu pohlaví jejích operátorů příliš nezajímá! Ženy ve vědě nejsou zaměstnány jako ženy, ale jako vědecké osoby! Tato role je v souladu s vědou samou vybavena atributy, které se v genderovém symbolismu označují jako mužské. A proto doporučuji, aby ženy při vstupu na akademickou půdu hrály především (,mužsky‘ definovanou) vědeckou roli, a své ženám předurčené defenzivní (často neuvědomělé) chování zanechaly v šatně. Mám ale, po pravdě řečeno, na mysli i ponechání v šatně soukromých ,pečovatelských‘ záležitostí v pracovní době, které by neměly přesahovat nezbytnou míru.“ Ženy, které nechtějí jít do konfliktů, ženy, které se za odlišný názor či zpochybnění argumentu oponenta třikrát omluví, ženy, které si nevěří a neustále vyžadují od okolí pochvalu, ženy, které nejrůznějšími způsoby pečují o blaho svých kolegů a nadřízených – třeba donáškou cukroví na vánoční večírky, nebo ochotně navazují vztahy se svými školiteli. To všechno by bylo dobré odložit, aby se z žen staly vědecké osoby. Dlužno ovšem dodat, že svůj gender v šatně by měli stejným způsobem odložit i muži.
Mě osobně ve stejném rozhovoru zaujala především myšlenka, že vlastnosti jako pečovatelství a citlivost, nebo rozhodnost a vytrvalost by bylo vhodné opustit jako binární žensko-mužské a přeznačit je jako vlastnosti lidské, pak by nebylo potřeba je nikde kvůli genderové rovnosti odkládat.
Gerlinda Šmausová byla totiž právě takovou vědkyní, která byla lidská. Byla nám mentorkou, inspirovala nás, poctivě věnovala čas a energii našemu akademickému snažení a přitom se hluboce a vážně zajímala o naše osobní životy. V době proticovidových opatření jsme si vyměňovaly literární tipy a vedly osobní konverzace o nastalé krizi. Z mého pohledu toto je to, čím mají vědecké osoby být. Komplexní bytosti, které vědí, že věda je zásadní součást lidské civilizace, ale jen určitá část lidského života. Gerlindo, nikdy jsme si nepotykaly, ale budeš mi strašně moc chybět.
Gerlinda Šmausová (rozená Goetzová) (1940–2022): Akademickou dráhu zahájila na Univerzitě Karlově po vystudování sociologie. V roce 1968 emigrovala do Spolkové republiky Německo, kde pokračovala ve vědecké kariéře jako asistentka na katedře sociologie Sárské univerzity. Od roku 1970 vyučovala různé sociologické obory, od dějin sociologie přes teorii, metodologii až po sociologické teorie poznání (zvláště feministickou epistemologii), morálky, normativity a deviantního chování. Je považována za jednu z nejvýznamnějších představitelek feministické kriminologie v německy mluvícím světě. Sama o sobě uváděla, že žila svůj život „na hranicích“, ať již česko-německých či v závěru svého života německo-francouzských. Měla zásadní podíl na založení Genderových studií jako samostatného studijního oboru na katedře sociologie na Fakultě sociálních studií v Brně.