Most k úpadku a zapomnění: ani letošní volby naději na změnu nepřinesly

Nefér praktiky během volební kampaně a mafiánské postupy, na které si už všichni zvykli. Tak vypadala volební kampaň v Mostě. Výsledek voleb znamená pro město pokračování smutného příběhu, na jehož konci je stagnace a odliv obyvatel.

Mostecká komunální politika a její předvolební kampaně byly vždy divokou podívanou, ve které si místní politické strany neberou servítky. A kdo pozoroval tu letošní, nejspíše propadal depresi. A měl k tomu důvod. Výsledek voleb a rozložení sil totiž napovídá, že v našem městě ani tentokrát nepostavíme kýžený most do budoucnosti, po kterém bychom konečně přešli do 21. století.

Jako každé volby i letos byla v Mostě účast jedna z nejnižších v republice (32,05 procent). Jasným vítězem voleb je hnutí ProMost v čele s primátorem Paparegou, které bylo u moci předchozí dvě období, z toho v letech 2014 až 2018 ještě pod hlavičkou Severočeši.cz. Letos získalo 41,13 procent a oproti minulým volbám posílilo na celkových 21 mandátů (+5).

Druhé skončilo ANO 2011 s 10 zastupitelskými křesly (+1) a celkem 6 mandátů utržila SPD, která tak bude v mosteckém zastupitelstvu nováčkem. Sdružení Mostečané Mostu, které ještě před Severočechy kdysi po dvě období vládlo městu, si pohoršilo o 3 mandáty a bude tak mít pouze 5 zástupců. ODS a nezávislí budou mít pouze 3 zastupitele (-1), zatímco komunisté s ČSSD potvrdili celorepublikový trend vlastní exkluze a zůstanou za branami magistrátu.

Dopad frustrace z celostátních témat pocítila také koalice Zelených a Pirátů. Ačkoliv její počínání během celých čtyř let bylo konstruktivní, ztratila všechny 4 mandáty.

Zcela bez mandátu, byť těsně (4,57 procent), nakonec skončila také koalice Pirátů a Zelených. V Mostě se zároveň odehrálo i první kolo senátních voleb, přičemž do toho druhého postoupil lídr ProMostu a primátor města Paparega společně s Alenou Dernerovou (nestranička za hnutí SD–SN), a to s takřka shodným výsledkem 31,59 a 31,36 procent.

Zlaté časy pod rouškou netransparentnosti

Stejně jako v jiných městech i v Mostě zřejmě hrála ve volbách silnou roli rostoucí frustrace z energetické krize a nic na tom nezměnil fakt, že na komunální úrovni není možné tento problém vyřešit. Jednalo se tak spíše o protestní hlasy proti pětikoalici, ze kterých profitovala zejména SPD, která v Mostě dříve nemívala šanci, neboť bývala z pravého okraje vytlačována extremistickou rétorikou Sdružení Mostečané Mostu (SMM), které se letos o trochu více „drželo na uzdě“. Že zřejmě došlo k migraci voličů tímto směrem ostatně naznačuje fakt, že úbytek hlasů od SMM je prakticky totožný se ziskem SPD, která nacházela značnou část voličů ve vyloučených lokalitách, kde oproti minulým volbám SMM tentokrát ztrácelo.

Hlasy patrně pocházely od starousedlíků dlouhodobě nespokojených s neutěšenou sociální situací. SMM v tomto nepomohla ani nová akvizice v podobě Jiřího Nedvěda, který k němu krátce před volbami přeběhl z Promostu, kde vedl tzv. výbor pro eliminaci a mapování negativních sociálních jevů, který je spíše než smysluplnou sociální politikou pouhým marketingovým nástrojem reagujícím na frustraci obyvatel, kteří pociťují dopady obchodu s chudobou.

Dopad frustrace z celostátních témat pocítila také koalice Zelených a Pirátů. Ačkoliv její počínání během celých čtyř let bylo konstruktivní, ztratila všechny 4 mandáty. Zatímco v minulých volbách spojení s Piráty pomohlo Zeleným překročit pětiprocentní kvorum, tentokráte působila pirátská značka spíše odstrašujícím dojmem a stáhla Zelené dolů. Most tak přišel o jedinou reálnou opozici v zastupitelstvu. Těm, kteří rádi pracují pod rouškou netransparentnosti, tak nastávají zlaté časy.

Zatímco v jiných částech republiky dominovalo ANO, v Mostě posílilo pouze o jeden mandát. Důvodem bude zřejmě ProMost, který dokázal vyluxovat hlasy napříč celým voličským spektrem. Ten měl na rozdíl od ANO výraznější kampaň a má to štěstí, že v ní mohl operovat částečně rekultivovaným jezerem Most, které mu v podstatě spadlo do klína a jehož otevření mělo ideální načasování.

Stejně tak se v kampani mohl ohánět plány na rekonstrukci Repre, které již dlouhá léta zeje prázdnotou a láká maximálně tak filmaře hororových filmů a obdivovatelů Tima Burtona. Že u obou projektů absentují kvalitní koncepce, které architektonickou soutěž neviděly ani z rychlíku, je něco, co průměrného voliče nezajímá, neboť stejně jako si vládnoucí strana touží na konci volebního období a za blesků fotoaparátů přestřihnout pásku, chtějí i místní ještě během vlastních životů zažít funkční rekreační centrum u roky slibované náplasti za zbořený Most. Že je jezero rekultivováno salámovou metodou a že nejspíš dojde ke zničení hodnoty kulturního domu Repre, jsou marginálie, se kterými se při honbě za mandáty nikdo nebude otravovat.

Nemluvě o nejistém osudu unikátní budovy mostecké knihovny, která byla postavena na míru svému účelu a obsahuje vzácná díla. Aby radní obhájili investici do Repre, chtějí do něj knihovnu přesunout. Tento nápad však není založen na žádných odborných vstupech a neexistuje žádná studie týkající se využití obou budov, která by nastínila možné vize a přinesla smysluplné argumenty pro takové rozhodnutí. Spolupráce s odborníky, vyjma projektu na park Střed, zdá se býti pro radnici sprostým slovem. Připomeňme si například zrušenou soutěž na Budovatelku.

Dalším důvodem úspěchu ProMostu zřejmě bude jeho schopnost cílit na rodiny s dětmi a fakt, že je akceptovatelnou stranou jak pro voliče ODS, tak i pro starší generace. Pro ně si ostatně neváhá pronajmout městské divadlo, dovézt je na místo a ve stylu devadesátých let, s úsměvem a kytkou v ruce, rozdávat lístky. V tomto směru vede ProMost prakticky permanentní kampaň, k čemuž mu velmi dopomáhá pozice na radnici a přidružené komunikační kanály.

Není to snadné. Socio-demografický profil Sudet vždy předurčoval populistický charakter místní politiky a řekněme si na rovinu, že v tak deprivovaném městě jako Most panují ideální podmínky pro využívání těch nejšpinavějších triků z politologických učebnic. A taktéž letošní předvolební kampaň, včetně toho, co jí předcházelo, ukázala, jaké metody politického marketingu v Mostě vládnou.

Zásah se samopalem ve „Stovkách“

Je konec září předešlého roku a noha těžkooděnce dopadá na první schod jednoho z domů v sociálně vyloučené lokalitě místním známé jako „Stovky“.  Takřka v armádním šiku a v plné polní stoupají po schodech příslušníci tzv. jednotky speciálního nasazení městské policie, z nichž někteří jsou kromě pistole vyzbrojeni i samopalem. Spíše než obyčejnou policejní kontrolu připomínají SWAT team, který se právě chystá zahájit finální bitvu s po zuby ozbrojeným drogovým gangem.

Až na to, že zde žádný gang nesídlí. Nebydlí zde Pablo Escobar ani El Chapo, ale obyčejní lidé. Mladí, staří, rodiny. Jejich hlavním proviněním je chudoba a fakt, že spadli do pasti těm, kteří s ní obchodují a vytvořili zde ghetto, v jehož útrobách se logicky kumulují jevy sousedské soužití nijak neusnadňující. V té době již byly volby na dohled a vedení města zřejmě usoudilo, že je třeba směrem k majoritě vyslat určitý signál. A tak uspořádalo tyjátr jako vystřižený z kolumbijských ulic.

Policisté zde klepali na dveře a místní obyvatele legitimovali. Městská policie má právo ztotožňovat osoby jen v určitých případech a není možné od klávesnice ověřit, zda všichni legitimovaní byli skutečně ztotožněni v souladu s příslušnými zákony. V každém případě, pokud vám na dveře zabouchá parta těžkooděnců se samopaly, výzvu ke spolupráci patrně neodmítnete. Pokud by se objevili za mými dveřmi, nejspíš bych v panice spláchl do záchodu veškerou sůl a všechny léky, jakkoliv doma nemám nic nelegálního.

Tato předvolební estráda každopádně splnila svůj účel a vedení města směrem k většinové společnosti vyslalo zprávu, že na radnici sedí „opravdoví chlapi s gulema“, kteří nemají problém vlítnout do Stovek v kovbojském stylu. Že se evidentně jedná o zneužívání městské policie pro předvolební kampaň a vyhazování finančních prostředků města oknem, radnici zřejmě netrápí. Z videa zachycujícího tzv. kontrolu ve Stovkách se ostatně dozvídáme, že akce navazuje na činnost výboru pro mapování a eliminaci negativních sociálních jevů, který vedl tehdejší člen ProMostu Jiří Nedvěd, o kterém zde již byla řeč.

Policie pro tuto akci měla připravenou cover story v podobě hledání osob v celostátním pátrání. Formální hledisko si tedy pohlídala. Proč však musí celá akce působit jako útok sedmé kavalerie, z něhož radnice samozřejmě vytvořila propagační video, už ale nikdo neozřejmil.

Jediným vysvětlením tak nejspíše bude, že ve vedení městské policie sedí Jaroslav Hrvol, člen vládnoucího ProMostu a bratr Marka Hrvola, náměstka primátora Paparegy. A že se zkrátka blížily volby. Vítejte na severu.

Volební kampaň jen pro vládnoucí stranu

Jak v Sudetech bývá dobrým zvykem, ani ProMost není fanouškem publikování opozičních názorů v radničním zpravodaji. O to větším překvapením by bylo, pokud by s opozicí sdílel reklamní plochy v autobusech a tramvajích městského dopravního podniku, v jehož čele sedí Daniel Dunovský, zastupitel – opět zvolený za ProMost. Zcela záhadně nebyl v dopravních prostředcích mostecké MHD prostor pro žádnou jinou politickou reklamu než právě jeho domovské strany.

Ale ani vytlačení konkurence z autobusů a tramvají zřejmě ProMostu nestačilo a bylo třeba tváře ostatních kandidujících dostat i z ulic města. Firmě, která prováděla správu osvětlení, vypršela s městem smlouva. Tu radnice neprodloužila a marketingové firmě, která nyní musela uzavřít smlouvu přímo s městem, radnice zakázala vylepovat na lampách jakoukoliv politickou reklamu. Dne 14. září, tedy několik dnů před volbami, zmizely z osvětlení veškeré plakáty propagující politické strany.

Ponechme nyní stranou, že radnici po celá dlouhá léta žádná politická reklama na osvětlení nevadila, a tvařme se na moment, že jde o čirou náhodu, že se jala čistit naše město od vizuálního smogu těsně před volbami. A že v tom ani trochu nehrál roli fakt, že na osvětlení visely plakáty pouze konkurenčních stran. Zřejmě čistá koincidence bez vedlejších úmyslů. Je ostatně na každém z nás vybrat si, čemu budeme věřit.

Poněkud zarážející je také fakt, že na kandidátce ProMostu je velký počet ředitelů a pracovníků nejrůznějších městských organizací. Celkem, pokud počítáme pouze manažerské funkce, je jich jedenáct. Zřejmě se jedná o aplikaci nejstaršího způsobu vládnutí ve stylu „rozděl a panuj“. Vedoucí městských organizací si nemohou dovolit členy vládnoucí strany ProMost znepřátelit a někteří jsou jim dokonce za dosazení do svých funkcí zavázáni. Taková spojenectví jsou oboustranně výhodná a poskytují tomu, kdo vládne, další mocenské nástroje. Pak není problém poslat těžkooděné policisty se samopaly do sociálně vyloučených lokalit. Machiavelli by byl hrdý.

Družstvo jako kasička pro kampaň

Podobně nevybíravá byla i kampaň Sdružení Mostečané Mostu (SMM), odvěkého politického rivala ProMostu. To je de facto odloučená divize Stavebního a bytového družstva Krušnohor, což můžeme poznat nejen díky tomu, že více jak polovinu kandidátky SMM tvoří jeho zaměstnanci, ale i dle faktu, že sekretářem SMM je sám ředitel Krušnohoru František Ryba, který se ve funkci drží četným žalobám a protestům družstevníků navzdory. SMM proslulo velmi drsnou, na nenávisti vůči Romům a sociálně slabým založenou rétorikou, díky které si vysloužilo zmínku ve Zprávě o extremismu a předsudečné nenávisti z dílny ministerstva vnitra. Tehdy SMM voličům slibovalo postavit tzv. „vesnici pro lůzu“, čímž nemělo na mysli nic jiného než výstavbu modulových domků v sociálně a prostorově vyloučené lokalitě Chanov, jejíž realizace se však ujal v tehdejších volbách vítězný ProMost, aby od ní nakonec ustoupil. Ten měl tzv. čunkodomky ve svém programu taktéž, jen elegantně přenechal rasistickou rétoriku SMM a nechal ho tak za sebe udělat špinavou práci.

Kromě protiromské rétoriky, která působí až ironicky ve světle faktu, že je jedním z těch, kdo pomáhá obchod s chudobou rozvíjet, neváhá Krušnohor na podporu své politické divize využívat finanční prostředky družstevníků. To se děje skrze stejnojmenný měsíční zpravodaj, v jehož posledním čísle je většina prostoru věnována kandidátům SMM a kde si jinak tradičně vyřizuje účty se svými politickými konkurenty. Jeho vydávání jistě stojí členy družstva nemalé finance, neboť náklad se pohybuje v řádu desetitisíců výtisků. Skutečnou částku však Krušnohor tají.

Jen letmý pohled do zmíněného zpravodaje napoví, že autoři si věrným způsobem osvojili rétoriku Rudého práva a prakticky kohokoliv, kdo se vedení Krušnohoru znelíbí, v něm dehonestují a pranýřují způsobem, za který by se ani soudruzi z Komsomolské pravdy nemuseli stydět. Články jsou plné argumentačních faulů, útoků ad hominem a barvitých vyjádření, která mají podtrhnout autorovo „spravedlivé rozhořčení“. Typickými obětmi těchto mediálních útoků jsou kverulující členové družstva, vedoucí SVJ ve správě Krušnohoru a prakticky kdokoliv, kdo si jeho vedení dovolí jakkoliv kritizovat.

Pšouk proti větru

Posledním takovým mediálním počinem je atak na opozičního zastupitele a člena Strany zelených, Jana Hrubeše, který sepsal sám ředitel Krušnohoru František Ryba, a to v článku s decentním titulkem Pšouk proti větru, který má vystihnout neotřesitelnou pozici jeho politické divize. V textu si Ryba stěžuje na to, že Zelení podali ke krajskému soudu žádost o zrušení volební registrace jeho politické strany. Zapomněl však zmínit, proč tak učinili. Krajský soud v Ústí nad Labem totiž SMM vyzval k tomu, aby upustilo od činnosti politické strany a zejména, aby neusilovalo o získání mandátů v letošních komunálních volbách, a to v zásadě kvůli obcházení zákona o sdružování v politických stranách. SMM se totiž snaží tvářit, jako by bylo pouhým spolkem, což mu umožňuje vyhýbat se dohledu státních orgánů a zakrývat tak svoje financování. Nikdo tedy nemůže ověřit, odkud SMM bere peníze na svou kampaň a zda je vůbec financováno legálně. To mu poskytuje oproti ostatním stranám neférovou výhodu a narušuje to politickou soutěž. Stačí se jen podívat na rozsah kampaně SMM a je jasné, že zdroj jejich penězovodů by stál za kontrolu.

SMM však rozhodnutí soudu nerespektuje a ve volbách kandidovalo i přesto, že mu za to hrozí zrušení. Snažilo se přitom opět obejít zákon, a hlavně rozsudek soudu tím, že se k volbám zaregistrovalo pod názvem Nový sever. Jak na kandidátní listině, tak v rámci celé své kampaně se však prezentovalo jako Sdružení Mostečané Mostu. Pokud by někdo po volbách právě kvůli tomu podal žalobu na jejich neplatnost, je hypoteticky možné, že by daňoví poplatníci museli zaplatit nové volební kolečko. A to vše jen kvůli tomu, že si SMM ze zákonů dělá dobrý den. Jelikož se v tomto směru jedná o neprobádané vody, bylo rozporování platnosti registrace kandidátky SMM cestou, jak situaci zkusit rozseknout ještě před volbami a vyhnout se tak jejich případnému opakování.

Soud nakonec registraci kandidátky nezrušil, ale nikoliv proto, že by SMM zákon neporušovalo, ale kvůli tomu, jak jsou vymezeny jeho pravomoci. Přestože se k původnímu judikátu přiklonil, nemohl udělat víc než zkoumat pouhé formální náležitosti registrace, tedy zda obsahuje všechny informace a zda byla podána v zákonem dané lhůtě. Vzhledem k tomu, že se SSM nakonec voleb zúčastnilo a mandáty získalo, vykrystalizuje další dějství patrně do jednoho ze dvou možných scénářů. Prvním je, že soud nakonec SMM skutečně rozpustí, avšak získané mandáty mu zůstanou. Druhým je opakování voleb, které v tuto chvíli nelze vyloučit. Tak či onak, na jednání Zelených není v tomto směru nic špatného. SMM se dlouhodobě svým jednáním pohybuje za hranou zákona a je na čase tuto situaci narovnat.

Most k úpadku a zapomnění

Most měl vždy smůlu na populistické politiky, kteří spoléhají na svou schopnost větřit směr společenských nálad a patřičně jim nadbíhat. Všechna důležitá a pro rozvoj Mostu zásadní témata jsou vždy přehlušena populistickým smogem, který má nasměrovat pozornost voličů přesně tam, kde ji zatmívači chtějí mít. A žádná změna nás nečeká ani v tomto volebním období. Důsledkem tak opět bude vytlačení důležitých témat z veřejného prostoru, stagnace rozvoje města a postupné vyprchávání jakékoliv naděje pro ty, kteří zde chtějí žít. Místo Mostu do budoucnosti si tak společně stavíme Most k úpadku a zapomnění a za zvuků flétny místních krysařů pomalu, ale jistě kráčíme k útesu, který většina z nás nevidí.

Zbývá zodpovědět jedinou otázku, a sice kdo bude nakonec vládnout. Koalice všech ostatních stran bez ProMostu je sice matematicky možná, zato velmi nepravděpodobná. Je to ProMost, který si díky svým 21 mandátům bude vybírat partnera a vzhledem k tomu, že většinu může utvořit s kýmkoliv, je zřejmě jen otázkou času, než ohlásí výsledek povolebních jednání.

Pokud bude ProMost chtít početně slabšího partnera, a tedy dominantní pozici, může sáhnout po SPD nebo ODS. Spolupráce s SPD by ProMostu zřejmě nevadila, přece jen v minulém období existovala tichá spolupráce třeba s KSČM a jak se říká, chodník není levicový ani pravicový. Nicméně SPD je nováčkem a jedná se o nepředvídatelnou sílu. Koalice s ODS by byla velmi těsná a možná ne zcela pevná, neboť mezi zvolenými za ODS je exčlenka ProMostu a Paparegova konkurentka v senátních volbách Dernerová, která v některých případech neváhala hlasovat proti své původní straně. Zároveň od SMM a ANO dochází směrem k ProMostu k nenápadným námluvám skrze podporu jeho lídra právě v kandidatuře do Senátu.

Třeba se tak dočkáme toho, že hlavní rivalové spolu nakonec skončí v jedné politické posteli. Možné je zkrátka vše a jisté jen jedno: ať již povolební námluvy dopadnou jakkoliv, žádný ze zmíněných scénářů nám zářnou budoucnost nepřinese.

Autor vystudoval veřejnou a sociální politiku, studuje mediální studia a žije v Mostě.

Čtěte dále