Foto ODS, Flickr, CC BY 2.0
Praha 7 je jednou z nejbohatších obcí v České republice, co se týče koncentrace ekonomického, kulturního i sociálního kapitálu. Tato městská část se už dávno rozhodla politicky se nespoléhat na celostátní strany a před lety si založila stranu vlastní s jednoznačným názvem Praha 7 sobě. Ta zde letos potřetí v řadě suverénně vyhrála volby – získala přes padesát procent hlasů. Úspěch zaznamenala Praha sobě i na Praze 1 (22 procent) a stejně tak na Praze 5 (21,3 procenta).
Praha sobě obecně měla velmi dobré výsledky v jednotlivých městských částech, ale v pražských magistrátních volbách to bylo slabší. Celopražská filiálka strany ze Sedmičky byla poslední čtyři roky součástí koalice na magistrátě a letos skončila v Praze čtvrtá se 14 procenty. Čižinského recept v podobě sociální a ekologické místní strany tak zůstal omezený právě na městské části. Přestože strana výrazným způsobem proměňuje lokální pražskou politiku, letošní volby nedokázaly celopražské ambice Jana Čižinského naplnit a ani tentokrát se primátorem nestane. Oznámené jednání o budoucí koalici mezi Spolu a Piráty navíc celkem jasně ukazuje, že Praha sobě se na příští čtyři roky může ocitnout v opozici.
Nacionálně-konzervativní opozice
Orlová, jedno z nejchudších měst v Česku, do vedení města opět zvolila hnutí ANO. Andrej Babiš tudy párkrát projel, k regionu ho nic neváže, ale jeho obliba je tu dlouhodobá. V roce 2017 si Babiš vybral Orlovou pro návštěvu místní hospody, když kontroloval, jak funguje EET. I zde sice mají místní uskupení, to ale získalo jen něco přes pět procent. Na druhém místě za ANO byla v Orlové ultrapravicová koalice SPD a Trikolory, pětiprocentní hranici tady naopak nepřekonala koalice ODS, TOP 09 a KDU, která se do zastupitelstva nedostala.
Podobně se ve prospěch ANO volilo také v Opavě (35 procent), Ostravě (35 procent) a spoustě dalších měst. Jediná velká města, kde ANO nezvítězilo, jsou Praha, Brno, Liberec a České Budějovice, jinde je pro voliče hnutí Andreje Babiše nejpřesvědčivější variantou. V Budějovicích ovšem jako druhá strana sestaví ANO koalici s vítěznou ODS a v Liberci nezvítězilo ANO o pouhá dvě procenta.
Pro budoucnost české politiky výrazný neúspěch sociální a zelené politiky znamená, že se přibližujeme maďarskému a polskému scénáři, v němž se utkávají nacionalistické a konzervativní síly s těmi ekonomicky liberálními.
Ekologická a sociální uskupení dokázala zvítězit jen v lépe situovaných obvodech, všude jinde nespokojenost s vládou vyjadřovala především volba ANO a SPD. V ekonomické a energetické krizi a velmi složité mezinárodní situaci jdou preference vládnoucích stran koalice Spolu pochopitelně dolů. Přestože komunální politika má v mnohém jinou dynamiku, než politika celostátní i krajská, aktuální volby byly výrazně rámovány jako možnost zjistit, jaký mají lidé postoj k vládě Petra Fialy. Vzestup nespokojenosti s velmi nestabilní ekonomickou situací nahrával posilování antisystémových stran, a to především právě ANO a SPD, která poprvé pronikla do zastupitelstev všech krajských měst. Naopak tradičně antisystémová KSČM naprosto vyhořela a bude bojovat o samotnou existenci.
Hnutí ANO stejně jako před čtyřmi lety vyhrálo volby ve většině statutárních měst i krajských center. Výjimku tvoří jen ty opravdu největší jako Brno a Praha. Ale i v Praze a Brně se ANO pohybuje kolem dvaceti procent. ANO jinak vyhrálo třeba v Ostravě, Olomouci, Plzni, Pardubicích, Hradci Králové, Zlíně, Jihlavě, Ústí nad Labem a dalších městech. Podobný nárůst zaznamenalo i SPD, které se na mnoha místech spojilo s Trikolorou. Oproti tomu úspěch vládních stran je v zásadě omezený na ekonomická centra, kde žijí ti nejúspěšnější.
Absence třetí cesty
Přesto není výsledek vládních stran propadákem. Nejvíce se aktuální politická situace podepsala na výsledcích hnutí STAN a i tady jde pravděpodobně spíše o dopad kauzy Dozimetr, která otřásla důvěrou v tento politický projekt napříč republikou. Mnohem větší problém spočívá ve vymizení takřka jakýchkoliv alternativ, které by oponovaly nacionálně-pravicovému nebo liberálně-ekonomickému politickému směřování země. Zastupitelé za ČSSD a KSČM v Česku po těchto volbách de facto přestali existovat.
Daleko za očekáváním skončila v Praze koalice Solidarita, vedená Annou Šabatovou, v níž se spojili sociální demokraté, Zelení, Idealisté a hnutí Budoucnost. Zatímco v minulých volbách získali Zelení 1,8 procenta hlasů a ČSSD 2,8 procenta, koalice Solidarita jako celek získala letos pouhá dvě procenta. O dvě desetiny Solidaritu předčila i obskurní strana Motoristé sobě, kterou založil manažer Institutu Václava Klause Petr Macinka a v níž najdeme i neméně obskurního finančního analytika Vladimíra Pikoru.
Sympatická snaha Solidarity propojit sociální a zelenou politiku nedokázala pražské voliče oslovit. Částečně za to nejspíš může i špatně zaměřená předvolební kampaň, která takřka vůbec necílila na tradiční elektorát sociálních demokratů. Sociolog Daniel Prokop v debatě na sociálních sítích připomněl, že například důchodci, kteří se cítí ohrožení a zároveň odmítají Babiše, neměli letos vůbec koho volit. Kampaň ve stylu zábavných mikin, smajlíků a koncertu brněnské zpěvačky jim nemohla být vzdálenější.
Je otázkou, jestli nad tím, pro koho je kampaň určená, někdo z marketingového týmu Solidarity vůbec přemýšlel. Kampaň necílila na státní zaměstnance, nerozhodnuté seniory ani na další potenciální subjekty, které z velké části nejspíš zakotvily u ANO. Výsledná dvě procenta odpovídají spíše tomu, že kampaň oslovovala uvědomělé voliče, které ale politicky obhospodařují i Praha sobě nebo Piráti. Oba tyto subjekty se totiž v Praze o sociálně i ekologicky citlivou politiku snaží. Solidarita zkrátka voliče nedokázala oslovit a přesvědčit je, že bude hájit jejich zájmy.
V minulých krajských a komunálních volbách se přesto ukázalo, že spojení sociální demokracie a Zelených má svůj potenciál a význam. Tato spolupráce ovšem musí být rámována mnohem srozumitelněji a přímočařeji. To se Solidaritě nepovedlo. Vlamovala se do míst, která byla celkem spolehlivě obsazená Prahou sobě a Piráty, a nedokázala nabídnout nic navíc. A především pak oslovit tradiční sociálnědemokratický elektorát, který se už nejspíš natrvalo přesunul k ANO. Ze sociální demokracie, která byla potenciálně nejsilnější stranou koalice, jako by v kampani nezbylo vůbec nic. Ani bývalý premiér Vladimír Špidla nemohl toto opomenutí vahou své osobnosti vykompenzovat. Špidla ostatně neuspěl ani v senátních volbách na Praze 11, kde s osmi procenty skončil až na pátém místě, za Milanem Urbanem, kandidátem SPD. Přes všechny chyby v kampani ovšem platí, že maximem pro zelenou, sociální a demokratickou koalici bylo něco málo přes pět procent. Pokud mělo jít ze strany Solidarity o nabídku sociálnějších Pirátů nebo Prahy sobě, toto sdělení bylo potřeba artikulovat výrazněji, vymezit se vůči konkurenci a dostat tuto zprávu k těm, kterých se taková politika týká nejvíce. Je jasné, že v aktuální politické situaci je to takřka nadlidský výkon.
Motoristé, nacionalisté a bohatí
Pro budoucnost české politiky výrazný neúspěch sociální a zelené politiky znamená, že se přibližujeme maďarskému a polskému scénáři, v němž se utkávají nacionalistické a konzervativní síly s těmi ekonomicky liberálními. Představa, že mezi tím bude operovat ještě třetí síla oslovující lidi, kteří se nechtějí přidat na jednu či druhou stranu a kteří by vytvářeli alespoň částečně alternativní prostor mezi xenofobní, nacionalistickou politikou a politikou liberálních elit, jež ignoruje ekonomické, společenské a strukturální těžkosti lidí práce, je nyní bohužel málo pravděpodobná. Bude potřeba velké invence, odvahy a úsilí, aby bylo možné tuto alternativní cestu české politiky znovu obnovit. A není bohužel příliš pravděpodobné, že je to v silách současného vedení sociální demokracie nebo Zelených.
Jedinou částečně pozitivní zprávou může být stabilní pozice Pirátské strany, která si v celorepublikovém součtu všech mandátů udržuje téměř stejná – byť malá – čísla jako při volbách v roce 2018. Znamená to, že koaliční spolupráce se STAN tuto stranu ještě definitivně nediskreditovala a stále jsou zde voliči ochotní ji volit, a to i v českých regionech a menších městech. Pražští Piráti získali o několik desetin procent více hlasů než v minulých volbách, přestože ani to nebude Zdeňkovi Hřibovi v žádném případě stačit na obhájení primátorského křesla. Těmito volbami tak končí období, v němž se dala do pohybu celá řada projektů, které nasměrovaly rozvoj Prahy snesitelnějším směrem. Momentálně je ovšem jasné, že nový primátor Prahy vzejde z koalice Spolu a že se tento trend zvrátí. Na své si tak pravděpodobně přijdou hlavně motoristé a bohatí. V menších městech pak nacionalisté a motoristé.
Autoři jsou redaktoři Alarmu.