Foto: Jan Bělíček
Martin Šorm nedávno získal ocenění CEFRES Platform Award za vědecký článek o Vlastimilu Vondruškovi. Šorm se specializuje na dějiny středověku, věnoval se i tehdejšímu humoru. Působí v Centru medievistických studií.
Liší se svými názory Vlastimil Vondruška v něčem od celé řady publicistů strašících úpadkem Západu, LGBTQ komunitou, nabobtnávajícími lidskými právy a tak dále?
Liší se především svým dopadem. Píše toho opravdu hodně a má to ohromný dopad v českojazyčném prostředí, že je to s máločím srovnatelné.
Jak by šla tedy popsat Vondruškova ideologie?
Vlastimil Vondruška je vystudovaný historik a etnolog, toto vzdělání získal v sedmdesátých letech. Potom pracoval v Národním muzeu, kde byl šéfem historického oddělení. Tam jeho akademická kariéra končí a po sametové revoluci se z něj stává podnikatel, kterým je dodnes. Když teď mluví o svém vzdělání a o tom, jak vnímá dějiny, tak říká, že se učil nacionalistické, marxistické dějepisectví do roku 1848 a pak, že už to nezná, že dál už byly jen dějiny dělnického hnutí.
Dá se říci, že toto se propisuje i do toho, jak formuluje historické detektivky i své politické názory, které zakládá na tom, jaké byly dějiny. To znamená, že má nějakou vulgární představu o historickém materialismu, ze kterého vyprchala emancipační myšlenka a zůstal tam jen nacionalismus a xenofobie. Jako když Zdeněk Nejedlý formuloval ideu dějin pro komunistické Československo, z čehož si Vondruška odnáší jen to, že jsou tu nepřátelé Němci, církev, Židé, Romové. Je tam hodně z Jiráska, příběh českého národa, který má svoje nepřátele a buduje si svoji identitu. Vondruška zároveň nepřestává být podnikatelem. Vyznává takové hodnoty jako svoboda, autenticita, podnikání a takové to, že se člověk o sebe postará. Typická je pro Vondrušku ideologická nekonzistence, sám se neustále popírá a skládá střípky do plebejského povídání o dějinách tak, že to do sebe dobře zapadá a funguje to na české publikum. Jinde by to tak dobře nerezonovalo.
Jak se Vondruškův materialismus projevuje, byť bez emancipace?
Teorie základny a nadstavby je u něj jasná. Z Marxe si odnáší to, že se střídají epochy a jedna jde za druhou: otrokářství, feudalismus potom kapitalismus a teď je úpadek. Zároveň ale podle něj dějiny mají cykly a tedy je pořád všechno stejné a pořád dokola. Dějiny se nemění a historie se opakuje. Materialismus je u něj v tom smyslu, že lidem jako vždy záleží na osobním prospěchu, penězích, sexu a majetku a až druhotně jsou nějaké vyšší hodnoty. Zároveň to nemá nijak promyšlené, je to spíš jen nějaké reziduum toho, co si nejspíš přečetl v sedmdesátých letech.