Zdroj: Ondřej Bělíček / Alarm
Málokdo by to čekal, ale byla to Občanská demokratická strana a jí vedená vláda, kdo přinesl do České republiky nerůst. Už třetí čtvrtletí po sobě ekonomika stagnuje nebo se mírně propadá. Odhady mluví o celkovém letošním propadu české ekonomiky o půl procenta. Nejedná se však o splněný sen klimaticky uvědomělého nerůstového hnutí, ale o plnění slibů nekompetentní české vlády a o její pokus o rozpočtovou odpovědnost. A podle toho to vypadá.
Racionalita úpadku
Pravice, která se vždy kasala svou ekonomickou racionalitou, ekonomickým antipopulismem a bojem proti zbytečnému rozhazování, dovedla zemi k pomalému úpadku. Aniž by to napomohlo vyrovnanosti rozpočtu. A nepomohlo to ani nikomu jinému. Nerůst v kapitalismu je katastrofa, která dopadá nejvíc na chudé. Pravicový nerůst totiž vůbec neznamená, že by bohatí dál nebohatli. Naopak, bohatnou dál. Tentokrát ale nebohatnou ze zvětšující se ekonomiky, ale z ekonomiky stále stejně velké, nebo dokonce z ekonomiky mírně se zmenšující. Někdo jiný tedy zákonitě chudne.
Konsolidační balíček není nic jiného než přenášení nákladů na občany.
Zatímco nerůstové hnutí spojuje opuštění ideologie neomezeného růstu s nutností vytvářet nejen ekologičtější, ale také přívětivější, solidárnější a humánnější společnost s důrazem na kulturu, volný čas a kvalitu života, vláda pod vedením ODS na to jde naopak. Ohroženo chudobou je v Česku okolo dvou milionů lidí a vláda se zdá odhodlaná ve veřejných výdajích dál škrtat, a život milionů lidí tak objektivně zhoršovat. Konsolidační balíček není nic jiného než přenášení nákladů na občany.
Neschopnost plánovat
Poměrně zdrcující obraz Česka kreslí i řada ekonomů. David Navrátil z České spořitelny v podcastu ČRo Řečí peněz připomněl, že Česko je jediná ekonomika v Evropě, která se dosud nedostala na předcovidovou úroveň. Sliby vlády, že se z krize proinvestujeme, se nenaplnily. Celá řada zemí investuje mnohem víc než naše republika. Podle Navrátila si navíc Česko dlouhodobě není schopné nastavit priority: „Nejsme schopní plánovat. Nás překvapí i to, že po patnácti letech děti jdou na střední školy. Neděláme rozhodnutí, která jsou dlouhodobá,“ říká ekonom.
Ekonomické teorii o prokapávání bohatství shora dolů, pomocí které se obhajovaly daňové škrty pro korporace a miliardáře, sice už nikdo tak docela nevěří, přesto stojí v pozadí řady ekonomických opatření. Když dnes vláda dál škrtá, snižuje daně, málo investuje a není schopna sestavit smysluplný plán ekonomického rozvoje, doufá v iniciativu soukromého sektoru, jako by dál spoléhala, že nás korporáty a firmy samy posunou vpřed a bohatství od nich prokape ke zbytku. To ale odtéká za hranice. Česko podle Navrátila už od roku 2008 bohatší Západ není schopné dohánět a není schopné dostatečně vytvářet vlastní firmy. Chybí kvalitní vzdělání i vize pozitivního rozvoje.
Propad životní úrovně
Nejdůležitějším ukazatelem odrážejícím vývoj životních úrovně je vývoj reálných mezd. A ty v Česku klesají už druhý rok. Vláda se vymlouvá na krizi a na inflaci, zároveň ale k poklesu reálných mezd došlo vždy, když v Česku vládla ODS: v roce 1998, když končil Václav Klaus; v roce 2013, kdy končil Petr Nečas. Pod premiérem Petrem Fialou klesají reálné mzdy skoro celou dobu, co je u vlády. Pokud to s takovými čísly dotáhne až do řádných voleb, bude mu nutno přiznat politickou genialitu.
Nakonec si na ekonomickou politiku vlády stěžují i firmy, podle kterých Česká republika dlouhodobě zaostává. I když analýza průmyslníků a zástupců velkého byznysu opakuje mantru o nutnosti škrtat mandatorní výdaje, jako by chudnutí obyvatel bylo bezpodmínečnou podmínkou pro jejich bohatnutí, i oni si všímají nedostatečné domácí infrastruktury, vzdělávání a celkové absence ekonomické koncepce a vize.
Petr Fiala pak jako by funkci premiéra vnímal jako roli motivačního kouče průmyslníků. Ve svém projevu na konferenci Česko na křižovatce kapitány českého průmyslu, významné finančníky a další podnikatele vřele pozdravil a pak se tak zamotal do metaforických možností termínu „křižovatka“, takže při zdůrazňování důležitosti vzdělání pro budoucnost úplně zapomněl na to, že jeho vláda právě ve vzdělávání škrtá.
Kombinace asociální vlády a neschopnosti generovat ekonomický růst má katastrofální následky a část lidí tlačí do stále větší bídy, aniž by systém nabízel možnost se z ní vymanit. V takovém stavu nutně ztrácí i česká demokracie, která se ukazuje jako systém, který není schopný zajistit rozvoj, ani ochránit členy společnosti. Všechny smysluplné ekologické nerůstové koncepce proto primárně řeší právě sociální soudržnost. Tu naopak ODS považuje za překážku růstu, který ale sama svým vládnutím není schopná zajistit nikomu jinému než hrstce oligarchie.
Autor je redaktor Alarmu.