Foto ODS
Marek Benda se ve více než dva roky starém rozhovoru s Ondřejem Tesárkem rozesmál na téma obskurních oborů, jejichž absolventi jsou úplně k ničemu. Inkriminovaná část interview začala kolovat po sociálních sítích v souvislosti s šířící se hrozbou, že by část senátorů mohla prolobbovat Bendu na ústavního soudce. To by dalece přesáhlo bájný záměr císaře Caliguly, který chtěl svého koně jmenovat senátorem – k čemuž ovšem nikdy nedošlo.
Byť mají leccos společného – třeba znalost práva – v mnohém se naopak liší. Kůň například běhá mnohem rychleji, než Marek Benda myslí, a jistě by šlo v hledání rozdílů mezi okouzlujícím zvířetem a člověkem, který sedí třicet let v kuse ve Sněmovně pokračovat. Nechci nicméně srovnávat koně a Marka Bendu v rámci této vyčpělé historické analogie.
Jako by čeští politici ze všeho nejvíce nenáviděli poznání, podle něhož jsme lidskými bytostmi.
Zajímavější je obsese českých politiků dělit obory vzdělání na užitečné a zcela zbytečné, kdy v zásadě panuje dlouhodobá shoda, které obory do kategorie zbytečných, obskurních či škodlivých náleží. Ke stálicím patří zcela jistě kulturní antropologie, uměnovědné obory nebo cokoli spojeného s genderem. Jako by čeští politici ze všeho nejvíce nenáviděli poznání, podle něhož jsme lidskými bytostmi. Je možné, že zde leží další průnik mezi Markem Bendou a koněm. Ten první nicméně řekl:
„Vysoké školy dnes produkují takové množství studentů všech možných úplně obskurních oborů, které neučí ničemu jinému než jak nepřemýšlet o světě a jak se s ním nezabývat. Všechny tyhlety různé sociologie, politologie, gender studies a tyhlety nesmysly. Produkuje to strašné množství osob, které jsou v životě podle mě úplně k ničemu,“ směje se ve videu dnešní předseda poslaneckého klubu ODS a také místopředseda Ústavně-právního výboru, jehož celý život se odehrává mezi lavicí a bufetem v poslanecké sněmovně.
Rozhodně je ale se čemu smát. Třeba tomu, že předseda Bendovy ODS je profesorem politologie. Obor jako takový v Brně po roce 1989 spoluzakládal a byl také děkanem fakulty sociálních studií, kde se všechny zmíněné a mnoho dalších oborů, které jsou v životě úplně k ničemu, studují. Jsou to také shodou okolností obory, které nesnášel režim existující před rokem 1989.
Písmo větší myšlenek
Smát se můžeme také vzdělání samotného Bendy, který byl jedním z protagonistů aféry okolo neoprávněných titulů z plzeňských práv. Benda zde získal magisterský diplom, následně vzal svou diplomovou práci, další rok ji předložil znovu coby rigorózní a také ji obhájil. Oponenta mu dělal Milan Kindl.
Bendova diplomová práce měla přes padesát stran. Doktorská jich měla mít přes sto. Celý problém věčný poslanec Benda vyřešil tak, že zvětšil písmo. Co se týče nepřemýšlení o světě, mohl Benda dostat rovnou profesuru.
Je neuvěřitelné, že někdo s takto ubohým morálním profilem je stále poslancem, jeho strana si ho dokonce zvolí za předsedu klubu a části senátorů přijde v pořádku vůbec uvažovat o tom, že by z něj mohl být ústavní soudce.
Bendovým nedostatečným právním vzděláním a nulovou praxí přitom jeho problémy nekončí. Sám patří ke konzervativním radikálům, kteří bojují proti právům stejnopohlavních párů, a je spojený s extremistickým hnutím Aliance pro rodinu. Benda v Česku prosazuje politiku, jaká je u moci v Putinově Rusku.
S podobným radikalismem je v rozporu poznání věd, kterým se Benda posmívá a označuje je za zbytečné, protože nic jiného mu ani nezbývá. Jeho vlastní světonázor se opírá leda o ideologickou zabedněnost, kterou by nakonec mohlo ohrozit i skutečné studium práv.
Politika strojů
Benda však v tomto není osamocen. Česká politika je po dekády doménou technokracie, která přistupuje ke správě země spíše jako k pracovnímu táboru než ke společenství vzájemně si rovných lidí.
To se pak přelévá také do financování, kdy humanitní nebo společenskovědní obory jsou spíše trpěny, než aby byly rovnocenně podporovány, a přístup státu zde má blíže k normalizaci než k evropskému standardu. Jedním z důsledků pak je, že čeští politici v podstatě netuší, co a proč se ve společnosti děje ani jaké důsledky budou mít jimi prosazované politiky.
Viděli jsme to u chaotických covidových opatření, v dlouhodobé nečinnosti v případě epidemie exekucí, a nakonec i v posledním roce inflace, kdy politici v televizi operují se svými dojmy a pocity o tom, jak se lidé asi cítí a jak by se podle nich cítit měli, zcela neschopní si zjistit, jaká je skutečnost. Neschopni pochopit, že spravovat lidskou společnost je něco jiného než oprava dálnice nebo výstavba spalovny odpadů.
Tento pohodlný pohled na lidi coby věci jim pak samozřejmě mohou komplikovat výstupy všech těch zbytečných oborů a jejich neužitečných absolventů. Benda je pak jen jedním z produktů cíleně pěstované ignorace a bezohlednosti k druhým, kdy se před kamerou chechtá své vlastní zbytečnosti. To nelze s koněm vůbec srovnávat.
Autor je redaktor Alarmu.