Foto 9. mezinárodní konference nerůstu v Záhřebu
V současné době, kdy svět čelí rostoucím ekologickým a sociálním krizím, je hledání alternativních řešení naléhavější než kdy dříve. V tomto kontextu vyniká práce Kohei Saita z Tokijské univerzity, který se zaměřuje na ekologické a ekosocialistické myšlení Karla Marxe. Saito je přesvědčen, že Marxovo dílo skrývá ekologické postřehy, které byly často přehlíženy nebo špatně interpretovány. Ačkoliv Marx výslovně neprosazoval ekosocialismus, Saito argumentuje, že jeho ekologické názory mohou inspirovat a podporovat současná ekosocialistická hnutí a politiky zaměřené na řešení sociálních i ekologických nespravedlností. Tato svá zjištění popsal ve své poslední knize Marx in the Anthropocene: Towards the Idea of Degrowth Communism (Marx v éře antropocénu: O myšlence nerůstového komunismu), která vyšla anglicky letos v lednu v Cambridge University Press.
Když říkám komunismus, socialismus a plánování, jde mi spíše o demokratizaci ekonomiky. Dnešní kapitalistická ekonomika také není demokratická.
Saito své myšlenky prezentoval na 9. mezinárodní nerůstové konferenci v Záhřebu v Chorvatsku, kde vystoupil jako jeden z hlavních řečníků s přednáškou na téma „Setkání Marxe s nerůstem. Je to možné?“. Tato nerůstová konference z přelomu srpna a září se zaměřila na hledání udržitelných a spravedlivých modelů hospodářství a společnosti. Během konference se diskutovalo o výzvách a možných řešeních spojených s nerůstem a přilákala stovky účastníků z celého světa, včetně vědců, akademiků, aktivistů a politiků. Konference tak představovala důležité setkání těch, kteří věří v nerůst jako klíč k udržitelné budoucnosti. Rozhovor s ním přímo na místě vedl Antonín Horčica.
Jak se vám líbí mezinárodní nerůstová konference zde v Záhřebu, zejména s ohledem na různorodé spektrum účastníků, které přilákala?
Je to skvělé, hlavně vzhledem k účasti velkého počtu mladých lidí. To je velmi odlišné od Japonska, kde se diskuse o marxistických myšlenkách často účastní lidé poněkud starší. Jsem velmi inspirován tím, jak se myšlenka nerůstu šíří mezi mladší generací. Naplňuje mě to optimismem, že můžeme společně budovat novou budoucnost. Konference má také velmi široký záběr. Účastní se jí nejen marxisté a aktivisté, ale také lidé z různých oborů – například přírodovědci, ekonomové, filozofové. A je dobře, že je koncept nerůstu tak atraktivní. To je velmi důležité pro mobilizaci lidí. Koneckonců je to politická myšlenka a atraktivita je něco, co vlastně hledáme, ne?
Ačkoli vidět tak široké publikum je povzbudivé, nemáte pocit, že chybí jasná strategie v realizaci myšlenky nerůstu?
Všichni se učíme od druhých. Nerůst je poměrně nová myšlenka a často čelí kritice pro svou nekonzistentnost. Rozumím vašim obavám ohledně nedostatku jasného zaměření. Co bychom měli dělat teď? Je to velmi těžká otázka. Ale nejsme tady proto, abychom založili jednu konkrétní politickou stranu. Cílem této konference je vyměňovat si nové nápady, poznávat se navzájem a budovat mezinárodní kontakty. Myslím, že konference je v tomto ohledu úspěšná. Nicméně chápu, že se musíme také soustředit na budování nových strategií ke změně politiky a transformaci ekonomického systému. A na tom bychom měli začít pracovat právě teď.
Ve své přednášce jste mluvil o ekosocialismu a ekomarxismu. Mohou tyto koncepty pozitivně ovlivnit nerůstové hnutí?
Marxismus je zde již mnoho let. Pokud se nám podaří překonat antagonismus mezi ekosocialismem a nerůstem, myslím, že marxismus může přispět různými způsoby. Pokud se vrátíme k otázce chybějící strategie, věřím, že marxismus může konkretizovat politiky nerůstu, zejména ve vztahu k dělnické třídě, kterou v současné době myšlenka nerůstu příliš nepřitahuje. Integrací marxistických principů s nerůstem můžeme pomoci vyvíjet strategie, které osloví širší alianci a vytvoří hnutí proti kapitalistickému systému a pro klimatickou spravedlnost.
Během své přednášky jste zmínil, že někteří ekosocialisté podporují růst. Není pro někoho, kdo se označuje za ekosocialistu, trochu v rozporu, když propaguje růst, třeba ve formě jakéhosi zeleného socialismus? Jak by měl ekosocialismus tento rozpor řešit?
Stejně jako nerůst je i ekosocialismus velmi široká kategorie. Chápu, že někteří lidé jsou optimističtější ohledně technologického pokroku, a pak mohou mít ekologický socialismus spojený spíše s růstem. Ale po přečtení různé nerůstové literatury jsem si uvědomil, že ekosocialistický růst je příliš optimistický. A tak se teď v podstatě snažím přesvědčit své marxistické přátele a kolegy, aby tento druh technologického optimismu opustili a pokusili se hledat jiné řešení, kterým je podle mého názoru nerůstový komunismus, tedy komunismus ve společnosti bez růstu.
Jaký je rozdíl mezi nerůstovým komunismem a komunismem, o němž píše Marx? Znamená nerůst omezení a snížení dosavadní civilizační úrovně, zmenšení rozmanitosti lidských potřeb a zhoršení situace pracujících?
Moje představa nerůstu není o návratu k předmodernímu nebo primitivnímu způsobu života. Stejně tak Marx argumentoval pro návrat k „vyšší formě“ archaické komuny s přihlédnutím k současnému stavu výrobních sil. Je pravda, že některé současné způsoby výroby a konzumu musíme opustit kvůli jejich negativnímu dopadu na životní prostředí. Pokud životní styl zahrnuje rychlou módu, rychlé občerstvení a SUV, měli bychom jej revidovat. Avšak vzniknou nové pracovní příležitosti, technologie a produkty, které náš život obohatí.
Ve východní Evropě, zejména v České republice, mají pojmy jako socialismus a komunismus negativní konotace. Jsou lidé, kteří se snaží obnovit původní význam těchto pojmů. Myslíte si, že je to smysluplné, nebo bychom měli hledat alternativní terminologii?
Ano, vím o tom. Pocházím z Japonska, kde mají komunismus a socialismus odlišný význam. Když mluvím s některými lidmi z východní Evropy, i s Čechy, často kritizují mé používání pojmů socialismus a komunismus. Je to složitá situace. Lidé by měli najít něco, co je pro ně atraktivní a co je zároveň historicky a politicky podmíněno. Moje hlavní publikum je japonské.
Nicméně, když jsem přijel sem do Chorvatska sdílet své nápady s lidmi z různých částí světa, reakce byly spíše pozitivní. Chápu, že někteří lidé říkají „ne socialismu, ne komunismu, to je jako Stalin, je to autoritářské“ a podobně. Pokud takto uvažujete, respektuji to. Hlavní je, že musíme překonat kapitalismus, a poté můžeme postkapitalistickou společnost pojmenovat, jak chceme. Nejsem dogmatik a zůstávám otevřený novým nápadům.
V České republice máme historickou zkušenost z šedesátých let, zejména z roku 1968, kdy ruská armáda spolu s dalšími armádami Varšavské smlouvy zasáhla, aby potlačila pokus o „socialismus s lidskou tváří“. Jedním z tehdejších cílů bylo demokratizovat ekonomiku, aby lépe sloužila lidem. Myslíte si, že je to dnes stále aktuální?
Samozřejmě, demokratizace ekonomiky je velmi důležitá. Když mluvím o nutnosti více plánování, nemůžeme vše nechat trhu, konkurenci a cenovému mechanismu. V současné době se nacházíme ve velmi obtížné situaci kvůli klimatické krizi. A musíme investovat do toho, co je nezbytné, a vyvarovat se zbytečností. Potřebujeme tedy plánování, ale plánování je také termín, který lidem připomíná starý sovětský druh diktatury. Když říkám komunismus, socialismus a plánování, jde mi spíše o demokratizaci ekonomiky. Dnešní kapitalistická ekonomika také není demokratická. Opravdu bychom měli hledat novou vizi demokratizace ekonomiky a při tom bychom se neměli bát kritizovat kapitalismus.
Jak se díváte na demokratický ekosocialismus? Může být odpovědí na potřebné změny naší společnosti?
Věřím, že demokratický ekosocialismus je v souladu s mými názory. Chci zdůraznit, že tento směr nebude usilovat o nekonečný růst, ale soustředí se na uspokojení základních lidských potřeb a ochranu životního prostředí. Nemusíme to nutně označovat jako „nerůstový komunismus“. Mohou existovat různá pojmenování a jsem otevřený návrhům. Klíčem je odklon od kapitalistického systému orientovaného na nekonečný růst. S nastolením socialismu bychom měli opustit tuto tendenci k expanzi, v zásadě se tedy jedná o nerůst.
Důležitým slovem při prosazování systémové revoluční změny je „demokratický“, což zdůrazňuje potřebu aktivní účasti veřejnosti. Alternativní ekonomické modely, jako je ekonomika nerůstu, vyžadují hlubokou institucionální transformaci. Hnutí mohou zapojit lidi a vyvíjet tlak na současné instituce, nemohou je však nahradit. Jak můžeme účinně realizovat tuto institucionální změnu?
To zní dost složitě. Mluvili jsme o demokratickém ekosocialismu v kontextu nerůstu. V současné době zde máme především hnutí. Určitě potřebujeme institucionalizovat naše požadavky. Ale myslím si, že samotné hnutí je stále příliš malé. Vzhledem k environmentální krizi a všudypřítomné povaze neoliberalismu, zejména po pandemii, si lidé uvědomují, že naše společnost dává přednost zisku před lidskými životy.
Myslím, že máme šanci. Zkušenost se Sovětským svazem nám na mnoho let zatemnila budoucnost. Ale po ekonomické krizi v roce 2008 přijímáme nové postkapitalistické myšlenky bez zátěže vzpomínek na sovětskou éru. Jak jsem již dříve zmínil, významný počet mladých lidí je bez váhání, pokud ne přímo s nadšením, připraven podpořit postkapitalistické ideologie, což znamená odchod od minulých sentimentů.
Často používáme HDP jako hlavní indikátor pro růst. Je to téměř kouzelné slovo, které v současné době dominuje všemu. Myslíte si, že existuje jiný způsob, jak hodnotit společenský pokrok?
Existuje například index lidského rozvoje (Human Development Index, HDI) nebo skutečný ukazatel pokroku (Genuine Progress Indicator (GPI). Jsou i další ukazatele, které skutečně zohledňují naše štěstí, vzdělání, rovnost, dopad na životní prostředí atd. Můžeme vytvořit další, ale nejsem ekonom, takže sám nic vytvořit nemohu. Je ale relativně snadné si představit vytvoření nových a lepších indikátorů. Je to otázka politické volby. Pokud se vláda rozhodne klást větší důraz na jiné ukazatele než HDP, začneme žít v jiném světě. A v Japonsku to skutečně prosazuji, protože Japonsko z hlediska HDP stagnuje více než 30 let, takže lidé jsou znepokojeni. Pokud se ale podíváte na vzdělání, bezpečnost, potraviny, kulturu, tyto věci jsou v Japonsku na hodně dobré úrovni. Tak proč nepoužívat tyto ukazatele a nepropagovat je mimo Japonsko? A dost lidí tento nápad docela přitahuje. Proč to nezkusit?
Na závěr bych se chtěl zaměřit na vaši práci. Jak jste objevil vztah mezi Marxem a ekologií?
Když jsem v Německu studoval Marxovy zápisky a jeho poznámky, zejména před a po napsání Kapitálu, zjistil jsem, že obsahují spoustu materiálu o přírodních vědách. Bylo mi divné, proč se Marx zabýval přírodními vědami k tomu, aby dokončil své dílo? Kapitál je přece o kapitalismu a kritické politické ekonomii. Domníval jsem se, že nemá nic společného s přírodními vědami. Když jsem si prohlížel tyto poznámky, uvědomil jsem si, že ho skutečně velmi zajímaly otázky ekologie, udržitelnosti a taky to, jak kapitalismus tyto věci skutečně podkopává. Uvědomil jsem si díky tomu, že Marxe velmi zajímaly také ekologické otázky. Tuto dimenzi jeho díla jsme během 20. století nebrali v úvahu. Spojením ekologického pohledu a socialismu můžeme mít demokratičtější a udržitelnější typ postkapitalismu. To je něco, co bychom měli nyní dělat, získáme tím více možností pro rozvoj a interakci s lidmi z nerůstového hnutí. Můžeme se od sebe navzájem učit, budovat větší hnutí a institucionalizovat naše požadavky pro budoucnost.
O čem bude vaše další kniha?
Přemýšlím o otázce plánování. Plánování je velmi důležité, nemůžeme vše nechat trhu. Jak tedy plánovat? Chceme se vyvarovat sovětského typu plánování, že? Potřebujeme demokratické plánování. To je něco, co bychom měli promyslet.
Máte na mysli přímé zapojení lidí do plánovacího procesu? Abychom nechali prostor pro lidskou iniciativu a abychom neopakovali negativní zkušenosti z minulosti.
Ano, přesně tak.