Foto Blue Coat Photos, Flickr, CC BY-SA 2.0
Když v minulé dekádě hudební průmysl přešel na streamovací model, po delším čase převládl v branži mírný optimismus. Hudebníci i obchodníci viděli naději hlavně v tom, že legální internetová distribuce minimalizuje moc pirátů, kteří na přelomu tisíciletí poslali průmysl do kolen. Poslech hudby z internetu se zdál být řešením poptávky fanoušků po rychlé a snadné dostupnosti hudby a teorie „dlouhého ocasu“ slibovala, že i pro menšinové interprety nastává zlatá éra, v níž budou mít ke svým posluchačům mnohem blíž.
V roce 2015 se díky streamování dostal hudební průmysl znovu do černých čísel, jenže na nezávislé scéně už přicházelo vystřízlivění. Spotify a další podobné služby sice nabízejí snadný přístup k hudbě, ale odměny umělcům jsou tak malé, že z nich těží hlavně nejpopulárnější interpreti, případně ti upsaní velkým vydavatelstvím, která si umí u streamovacích služeb vyhandlovat lepší podmínky. Na menšinové hudebníky zbydou drobné, navíc jim nový model distribuce ukončil prodej fyzických nosičů, které byly pro umělce fungující na nezávislé bázi z dlouhodobého hlediska nejvýhodnější.
Epic nedávno Bandcamp prodal dál a novým majitelem se stala společnost Songtradr zabývající se licencováním hudby do filmů nebo reklam. Ta necelý měsíc po převzetí vyhodila polovinu zaměstnanců, rozprášila odbory i redakci přidruženého hudebně-zpravodajského portálu Bandcamp Daily a mluví o „optimalizaci služeb“.
Naštěstí ale přišla záchrana. Internetový obchod Bandcamp vznikl v roce 2007 a umožňoval muzikanstvu prodávat svoji hudbu – digitální i fyzickou – napřímo. Původní myšlenka kalifornského podnikatele Ethana Diamonda byla vytvořit hudební obchod podle modelu sociální sítě MySpace a umožnit přímý prodej obsahu mezi umělci a fanoušky. „Umělci musí být na prvním místě,“ tvrdil před třemi lety Diamond v rozhovoru pro The Guardian.
Bandcamp tehdy vypadal jako příklad úspěšného internetového projektu, muzikantům nabízel domácky vlídnou alternativu k obřímu, odlidštěnému supermarketu streamovacích služeb, kde vládnou záhadné doporučovací algoritmy a zákulisní machinace. Bandcamp tehdy dokonce spustil vlastní fyzický obchod i továrnu na výrobu vinylů – formátu, který s ním byl hodně spojený. A chlubil se tím, že muzikanti za dobu jeho existence vydělali dohromady přes miliardu dolarů.
„Je to jediná platforma, která umožňuje reálné platby přímo vydavateli/kapele s minimální provizní srážkou,“ říká o portálu Josef Jindrák z vydavatelství Polí5, které se soustředí na českou rockovou alternativu. „Je to jeden z článků řetězce, díky kterému Stoned to Death funguje. Usnadňuje nám propagaci, prodeje, komunikaci, a samozřejmě je to především digitální archív dosavadní kolekce vydavatelství, které teď existuje už jedenáct let,“ dodává Jakub Ďuraško ze Stoned to Death.
Pro vydavatele menšinové hudby, jako jsou zmíněné labely, anebo muzikanty operující úplně nezávisle, je Bandcamp ideální platformou – umožňuje prodej digitálních souborů s hudbou, ale i fyzických nosičů (vinyly, CD) nebo třeba triček. Vydavatel nebo hudebník si zde vytvoří jednoduchý digitální obchod, nahraje obrázky svých produktů, zadá číslo účtu a systém Bandcampu se postará o technikálie, vždy ale zůstává jen zprostředkovatelem. I proto zde mohou být platby muzikantům vyšší než na streamovacích službách. „Za některá alba dostanu na Bandcampu sice jen pár dolarů, ale Spotify mi za ně pošle třeba tři centy,“ srovnává hořce Jindrák.
Komunita z tržiště
Zatímco Daniel Ek, zakladatel Spotify, které vzniklo přibližně ve stejnou dobu jako Bandcamp, měl sen, že svým předplatitelům nabídne „veškerou hudbu, která kdy byla natočená“, Bandcamp pracuje se skromnějšími cíli – chce vybudovat povědomí, že hudebníci a fanoušci žijí v symbióze a vzájemně se potřebují. Spotify připomíná řetězec supermarketu, kde moc neřešíte, odkud se bere ovoce a zelenina v regálech, Bandcamp je víc jako městské tržiště, kde prodávají na stáncích své produkty malí zemědělci z okolí. Možná jsou jejich okurky o trochu dražší, ale přinejmenším máte při nakupování dobrý pocit, že podporujete něco smysluplného. Se Spotify si můžeme klidně spojit slovo „průmysl“, pro Bandcamp se asi víc hodí „komunita“.
Ukázalo se to ostatně i během covidových měsíců let 2020 a 2021, kdy portál pravidelně pořádal Bandcamp Fridays jako pomocné gesto muzikantům – všechny vydělané peníze šly přímo na účty umělců, kterým protipandemická opatření vzala možnost obživy. V prvních týdnech koronavirové krize se hudebníci ozývali velmi hlasitě – experimentovalo se s online koncerty nebo podporou přes crowdfundingovou službu Patreon. Bandcamp a jeho výzva k „uvědomělé konzumaci“ se ale ukázala jako nejsmysluplnější řešení. Nebylo třeba vymýšlet nic nového, na podobné bázi přímé podpory už služba funguje roky.
Zlatá éra ale patrně skončila na začátku loňského roku, kdy původní majitel portál nečekaně prodal společnosti Epic Games, která se pohybuje ve videoherním světě a proslavila se hrou Fortnite. Epic zjevně nevěděl, co si má s Bandcampem počít, a hudebním fajnšmekrům se moc nelíbilo, že 40 procent společnosti vlastní kontroverzní čínský konglomerát Tencent, o němž se ví, že neoprávněně shromažďuje data svých uživatelů a zároveň pomáhá čínským úřadům cenzurovat internet. To byl ale jen počátek problémů.
Žádné alternativy
Epic nedávno Bandcamp prodal dál a novým majitelem se stala společnost Songtradr zabývající se licencováním hudby do filmů nebo reklam. Ta necelý měsíc po převzetí vyhodila polovinu zaměstnanců, rozprášila odbory i redakci přidruženého hudebně-zpravodajského portálu Bandcamp Daily a mluví o „optimalizaci služeb“. To nejspíš v překladu znamená zvyšování poplatků za zprostředkování prodeje fyzických nosičů, které za poslední rok narostly, aniž by o tom obchod informoval své klienty.
Tyto „tajné“ poplatky nedávno přinutily Karla Jančíka z Korobushka Records přestat na Bandcampu prodávat své releasy. „Pro mě je to z hlediska přístupu k deskám a kapelám nevyhovující. Hodně releasů na mém labelu mi prošlo rukama od začátku do konce, kapelám zpracovávám grafiku, desky vysoustružím a do posledního kusu kompletuji. Spoustu kazet jsem donedávna sám duplikoval. Nevidím moc důvodů pro to, aby si za mou práci vzal někdo nezanedbatelnou sumu pouze za to, že já na jeho platformu nahraji podklady a on zprostředkuje prodej,“ říká Jančík o svých zkušenostech s portálem, který pro něj býval důležitou bránou do zahraničí, kde končí hodně desek z jeho Korobushka Records.
Bandcamp se nedávno chlubil tím, že jen vloni díky němu hudebníci vydělali 193 milionů dolarů a že od začátku své existence vyplatil 1,19 miliardy dolarů. Na portálu nebyly hvězdy, ale muzikanti nebo vydavatelé s malými posluchačskými skupinami – v mnohém připomínal distribuční sítě nezávislých vydavatelů z časů punku, alternativního rocku nebo třeba taneční hudby. To se ale nejspíš chýlí ke konci. „Poslední dobou pozoruji dramatický pokles prodejů skrz Bandcamp a snižující se účast publika. Nezávislá hudba jde ruku v ruce s určitými postoji a vnímám, že velkou část uživatelů nepotěšil už přechod k Epic Games, a o to negativněji zřejmě vnímají i současné další machinace a propouštění,“ říká Jakub Ďuraško a připomíná rozpad kdysi úspěšných sociálních sítí spojených s hudbou, jako byly Myspace nebo Last.fm, které sehrály svoji historickou úlohu a pak se po nich slehla zem.
Apokalyptické zprávy z Bandcampu následovalo oznámení Spotify, že mění výpočty odměn pro hudebníky, které budou patrně ještě nižší než dosud. Nejzásadnější změnou je zavedení limitu pro minimální platbu – což se samozřejmě týká hlavně menšinových umělců, kteří pokud nepřekročí určitý počet přehrání, nedostanou za svoji hudbu zaplaceno vůbec. Právě pro ně dává Bandcamp mnohem větší smysl – díky systému hashtagů nebo doporučení se tady k hudebnictvu na okraji mohou fanoušci dostat mnohem snáze než třeba na Spotify. K Bandcampu patří uživatelské recenze desek, portál třeba umožňuje posluchačům chlubit se svými koupenými alby a dál je doporučovat přátelům. Když se tato síť rozpadne, v propasti internetu zmizí spousta pozoruhodné menšinové hudby.
Asi ještě není nutné portál, který sehrál zásadní roli pro nezávislou hudbu poslední dekády, úplně pohřbívat, ale už teď se mluví o alternativách. „Pro nás by byl konec Bandcampu problém,“ říká Josef Jindrák z Polí5. Soundcloud sice nabízí možnost nahrávání hudby, ale nemá vytvořený systém digitálního prodeje ani se nezabývá distribucí fyzických formátů. Na nich je naopak postavený obchod Big Cartel, ale na něm si zase nelze hudbu pustit. Karel Jančík z Korobushky jmenuje služby jako Orange Room Music nebo Tidal, které jsou vstřícné k malým vydavatelům, ale přiznává, že žádná z nich se velikostí ani zdaleka nepřibližuje Bandcampu a vybudovat něco podobného bude trvat roky.
Autor je redaktor Alarmu.