Husákova Akta X. Seriál To se vysvětlí, soudruzi! promarnil šanci podívat se na éru normalizace podvratně

Osmidílná série České televize, sledující zaměstnance Ústavu paranormálních jevů, neví, jestli má být mysteriózní, nebo ztřeštěná. Nakonec není ani jedno.

Jsme uprostřed husákovské normalizace a čtyřicátník David Zajíc (Jiří Macháček) tráví každý den tím, že ve své kanceláři poslouchá rockové vinyly z dovozu. Předstírá, že je to v rámci jeho výzkumu satanistických odkazů v západní hudbě. Na nadpřirozeno vlastně nevěří, ale Ústav paranormálních jevů, kde je už pár let zaměstnaný, je dobrá zašívárna. Idylku mu naruší až nadšený, přemotivovaný mladík Vojta Bek (Jan Cina), který přichází do ústavu jako nováček a šéf z něho udělá Davidova parťáka. Společně se pak vydávají vyšetřovat případy, které zavánějí nadpřirozenem – vraždící břichomluvcovu loutku, kruhy v obilí po údajném příletu UFO nebo vědmu předvídající smrt.

Seriál České televize To se vysvětlí, soudruzi! v kontextu domácí televizní tvorby působí dojmem ambiciózního pokusu o originální komediální dílo. Pracuje s tématy nadpřirozena i svůdným „socíkovým“ retrem, nebojí se být občas trochu přes čáru a nezdá se, že by se na něm šetřilo. Výsledek je ale nakonec rozpačitý, sráží ho nevyrovnaný scénář a nepřesvědčivé herecké výkony.

Chlupáček a Samir sice neberou normalizaci až tak vážně, bohužel ale nakonec stejně skončí u křečovitého humoru.

V doprovodných textech se mluví o inspiraci letitými Akty X, někteří diváci zmiňují aktuální americký seriál Projekt Modrá kniha, něco mi ale říká, že mladí režiséři Matěj Chlupáček (Úsvit) a Michal Samir (Iveta) ze všeho nejvíce chtěli navázat na hravé fantastické filmy sedmdesátých a osmdesátých let od tvůrčího dua Macourek–Vorlíček nebo ještě o něco starší snímky Oldřicha Lipského. Ty vycházely vstříc dobovému hladu po fantastice, uměly ale být zároveň podvratné a v podtextu také hořkosladce tragické. Seriál To se vysvětlí, soudruzi! nicméně své vzory sleduje z výrazné vzdálenosti. Chtěl být poťouchle ztřeštěný, ale je většinu času jen pitvořivý a tam, kde možná toužil být mysteriózní, se zmůže nakonec jen na parodii západních vzorů. Zůstane tak rozpačité melodrama o rodině, která v těžkých časech drží při sobě.

Racionalita versus nadpřirozeno

Seriálový ústav paranormálních jevů je samozřejmě plný trhlých vědců, kteří se věnují absurdním pokusům. Instituce má nicméně předobraz ve skutečné Psychoenergetické laboratoři, která u nás existovala od konce sedmdesátých let, nejprve pod pražskou ČVUT, později pod VŠCHT. Pod vedením profesora Kahudy se v ní zkoumaly fenomény jako mentální energie, léčitelství, mimosmyslová komunikace a další „paranormální“ jevy. V roce 1980 ještě vzniklo konkurenční Výzkumné pracoviště pro psychotroniku a juvenologii. Obě pracoviště byla po listopadu 1989 zrušena, ale přetransformovala se do oborových organizací, jako byla třeba Česká psychoenergetická společnost, a nepřímo tak přispěla k explozi popularity všemožných léčitelů, psychotroniků nebo proutkařů ve svobodných devadesátkách.

Seriál To se vysvětlí, soudruzi! hledí na objekt výzkumu nadpřirozených jevů s patřičnou nadsázkou – David je skeptik, který se všechno snaží vysvětlit rozumem, nicméně jeho dcera Eva z neznámých důvodů levituje a manželka mu za záhadných okolností zmizela na Západě. Kdyby dokázal přiznat, že svět je komplexnější, než se zdá, třeba se zbaví své životní letargie a všeprostupující deziluze.

Právě napětí mezi racionalitou a nadpřirozenem mělo být nejspíš nosným prvkem seriálu. Vojta nadšeně studuje progresivní sovětské vědce a věří, že za světem tvrdé vědy se skrývají nevídané možnosti, které teprve čekají na objevení a využití. Má být protikladem racionálního Davida, ale chemie mezi ústřední dvojicí v podstatě neexistuje. Vojtova postava je napsaná příliš ploše a její představitel Jan Cina většinu seriálu přehrává v zoufalé snaze prodat nepříliš dobré vtipy postavené většinou na jeho naivitě a přemotivovanosti.

Jiří Macháček v roli jeho parťáka Davida je hláškující frajer v kožené bundě i stárnoucí muž a ustaraný otec pubertální dcery. Ze všeho nejvíc ale působí malátně, odevzdaně a ztraceně, jako kdyby nevěděl, co přesně má hrát. Moc se nepovedla ani další hlavní postava – Lenka Termerová v roli profesorky Lady, která z politických důvodů působí v ústavu v roli sekretářky. Připomíná věčně usměvavou pohádkovou babičku, sloužící Davidovi a jeho dceři, a svým optimismem je až otravná. V posledním dílu se její bezmezná oddanost cizí rodině vysvětlí, ale dojem plytké postavy to už moc nevylepší.

Socialistický surrealismus

Každá z epizod sleduje podobnou trajektorii. Ústav paranormálních jevů aktivizuje záhadný zločin, kromě Davida a Vojty ale na místo činu vždy míří i dvojice estébáků (Anna Fialová a Leoš Noha), která si ho snaží přivlastnit a za záhadou vidí protistátní spiknutí. Kauza má nakonec to nejprostší vysvětlení, které většinou diváci prohlédnou po několika minutách. Pokud seriál nevypnou, jsou nuceni zbytek hodinové stopáže sledovat pitvoření, nesmyslné honičky a dialogy postav, které jsou natvrdlé nejspíš proto, aby dali průměrnému televiznímu divákovi zdání intelektuální převahy.

Povedla se vtahující úvodní znělka i interiéry fantaskního ústavu, slibnou expozici každé epizody ale velmi záhy vystřídají rozpaky a nuda. Z ní seriál vykoukne výjimečně, třeba ve čtvrtém díle Hoří, má babičko, věnovaném fenoménu samovznícení. Tady se chvíli zdá, že by stačilo netlačit tolik na pilu komediálnosti a seriál by mohl najít kýženou rovnováhu mezi humorem a detektivní zápletkou. Hned další díl Paní, vy jste vdova! ale znovu sklouzne do parodie, u níž se divák ošívá trapností. Název každé epizody je odkazem na některý slavný český film, v každém díle se objevují ve vedlejších rolích výrazní herci jako Ivana Chýlková nebo Saša Rašilov, ale to jsou jen zbytečné ozdoby seriálu, který možná hodně sliboval, ale málo dodal.

„Soudruhy“ lze pochválit alespoň za to, že s tématem normalizace občas pracují originálně ve stylu socialistického surrealismu – tedy jinak než seriály, které stojí na nostalgii po „báječných letech pod psa“ nebo vzpomínkách na hrdinné vzpoury proti režimu. Vzniklo jich tady za posledních 35 let víc než dost, a tudíž je už načase podívat se na tuto éru i s nadsázkou. Chlupáček a Samir sice neberou normalizaci až tak vážně, bohužel ale nakonec stejně skončí u křečovitého humoru.

Kdo u seriálu vydrží s tím, že se snad v poslední sérii dozví rozřešení ústřední záhady levitující Davidovy dcery, dočká se jen ironického pomrknutí, které otevírá dveře k potenciální druhé sérii. Rozpačité ohlasy a nízká čísla sledovanosti nedělních premiér nicméně nesvědčí o tom, že by To se vysvětlí, soudruzi! mělo dostat další šanci.

Autor je redaktor Alarmu.

Čtěte dále