„Cikáni do práce!“ Kam oko pohlédne, nekonečný průvod lidí se svižně kroutí za několika neonacisty směřujícími na sídliště Máj v Českých Budějovicích. „Černý svině!“ Pokus o proražení policejní barikády v severočeském Duchcově. „Cikáni do plynu!“ Touha zničit jednu z ubytoven v Ostravě, ústící v opakující se bitvy fotbalových chuligánů a neonacistů s policií. Co k těmto vypjatým mediálním obrazům léta 2013 řekla Bezpečnostní informační služba ČR?
Starousedlíci a běžní občané
Zpravodajská služba nedávno zveřejnila výroční zprávu, v níž věnovala celý pododdíl zhodnocení pochodů z loňského roku. Tyto pochody, které v některých případech přerostly v pokusy o pogrom, vysvětlila tím, že ve společnosti existuje „zvýšené mezietnické napětí“. Nový prvek protiromských demonstrací podle zpravodajců představovala účast „místních občanů, kteří ventilovali svou nespokojenost s nedostatečným řešením problémů s romskou minoritou“. Podle BIS se na začátku léta násilí vyskytovalo jak na akcích pořádaných pravicovými extremisty, tak i v případech, kdy organizátory byli místní občané. Koncem léta minulého roku ale prý akce organizované „starousedlíky“ probíhaly již poklidně. Zpráva dále přináší reflexi aktivit policie, jejíž zásahy měly vyvolávat pocit, že chrání pouze Romy, kdežto o ochranu zdraví a majetku „běžných“ obyvatel se nestará.
Svůj díl viny podle zprávy BIS nesla i média. Ve svých zpravodajstvích rámovala pochody jako akce extremistů, čímž popuzovala „místní“, protože ti dobře věděli, že hlavní část pochodujících tvoří právě oni. Zpravodajci nenechali nit suchou ani na dalších aktérech – „proromských aktivistech“ a „nevládních skupinách“. Ti prý zbavovali Romy jakékoliv odpovědnosti a obviňovali z neutěšené situace pouze majoritní společnost. BIS se dokonce nebála v souvislosti s aktivisty hovořit o jednostranných manipulacích. Pokud prý „občané“ výroky aktivistů konfrontovali s osobní zkušeností, přestávali důvěřovat demokratickým mechanismům, čehož pak využívali neonacisté.
Nedávný případ uzavření komunální koalice mezi DSSS, ČSSD a KSČM křiklavě ukazuje, že „rozumný anticiganismus“ se šíří za naprostého nezájmu nejen médií a politických stran, ale i občanské společnosti. Šok a překvapení celostátního vedení ČSSD mnohem více vypovídá o absolutní ignoraci anticiganismu jako politického tématu.
Stejně jako v minulém roce selhala v referování o demonstrantech média, selhává nyní i BIS. Z uvedených citací je zřejmé, že pojmenování loňských demonstrantů zpravodajcům činilo obrovské potíže. Začali u „místních občanů“, pokračovali „běžnými občany“, aby nakonec skončili lakonickým označením „místní“ anebo „občané“. BIS se na první pohled pokusila anticiganismus nahlédnout optikou demonstrujících, o nichž se snažila referovat neutrálně a brát v úvahu jejich motivace. Neutralizace však zavedla zpravodajce tak daleko, až se jim demonstrující proměnili v „občany“. Že tito „občané“ pochodovali vždy spolu s neonacisty a vykřikovali podobná hesla zpravodajcům z hodnocení vypadlo. Jejich jednání ve zprávě vypadá nejen logicky, ale i oprávněně. Tito „občané“, kteří by „cikánům“ odmítli přiznat sebemenší sociální dávky anebo by je rádi šoupli do pracovního tábora, podle zprávy BIS pouze vyjadřovali své rozhořčení ze špatného mezietnického soužití, v němž spočívá jádro problému.
Past bezpečnostních expertů
V červnu minulého roku se politolog Miroslav Mareš – médii i státními institucemi uznávaný expert na problematiku extremismu – v rozhovoru na iDnes.cz vyjádřil, že „politici by měli být empatičtější a zajistit lidem pocit bezpečí“. Bezpečnostní expertíza, jíž je zpráva BIS i citované vyjádření projevem, tak v současnosti formuje nátlak na politické představitele. Opírá se přitom o hlasy pochodujících „slušných občanů“, které neutralizuje pojmenováním občané/starousedlíci/místní. Tím jednak zakrývá skutečnost, že většina občanů příslušných měst se pochodů vůbec nezúčastnila, a zároveň jimi legitimizuje požadavky na zvýšení bezpečnosti v tzv. vyloučených lokalitách.
Limity bezpečnostní analýzy odhaluje další Marešův výrok. Na redaktorovu otázku, zda by rasismem nazval kritiku jedinců, kteří „nechtějí pracovat a žijí z dávek“, uvedl, že v takovém případě o rasismus nejde, ale „problém nastává ve chvíli, když příživnický styl života někdo paušálně vztáhne na celé etnikum“. Bezpečnostní analýza odmítá otevřený rasismus. Ve stejnou chvíli však užívá jeho jazyka: „příživnictví“ a pohodlného života na sociálních dávkách. Miroslav Mareš neodmítá představu, že určitá skupina lidí v České republice vyznává příživnictví jako životní styl a pohodlně žije ze sociálních dávek. Naopak taková situace podle něj reálně existuje.
Bezpečnostní expertíza nás tak uzavírá v nové pasti. Nabízí totiž na první pohled objektivní pozici, která se distancuje od otevřeného rasismu. Jenže opět považuje za jádro problému etnický konflikt, v němž kriminální jednání „nepřizpůsobivých“ příslušníků romské menšiny ohrožuje majoritní českou společnost.
„Rozumný“ anticiganismus
Nebylo by fér označit zprávu BIS jako otevřeně rasistickou. Anticiganismus u nás bývá nejčastěji spojován s pochodujícími lidmi na protiromských demonstracích, každodenními diskutéry na zpravodajských serverech a různými skupinami pravicových extremistů (neonacistů, fašistů apod.). V jeho projevech lze vystopovat tradice z devadesátých i osmdesátých let. „Nepřizpůsobiví“ v něm obvykle jen nahrazují „cikány“, s nimiž je nutno provést krátký proces. Často bývá spojován s násilným jednáním anebo násilným úmyslem (např. dostat se k ubytovně, k domům Romů). Na tento anticiganismus se bezpečnostní analýza zaměřuje, je schopna jej rozpoznat a odsoudit.
Pochody z minulého roku však ukázaly, že tento tradiční anticiganismus internetových diskusí a neonacistických mítinků šel ruku v ruce s dalšími nenávistnými projevy. Mediální šok z účasti „obyčejných lidí“ na pochodech, a tím pádem i z rozšíření anticiganismu, vnesl do centra pozornosti bezpečnostní expertízu, která opanovala tuzemská zpravodajství. Jak ukázala analýza neziskové organizace Nesehnutí, média minulý rok věnovala v souvislosti s protiromskými pochody nejvíce prostoru průběhu pochodů, policejním přípravám a výpovědím místních politických představitelů.
Holandský antropolog Huub van Baar v této souvislosti hovoří o „rozumném anticiganismu“. Poukazuje na skutečnost, že odlišné zacházení s příslušníky romské menšiny je zdůvodňováno jejich kriminální činností. Mají to být oni, kdo svým jednáním porušují normy, a tím ospravedlňují požadavky „slušných občanů“ a komunálních politiků na speciální bezpečnostní opatření. Je to právě tento „rozumný anticiganismus“, říká van Baar, kterému v současné Evropě musíme čelit.
Pozoruhodné je i to, že mnohá rasistická opatření v Evropě nezavedla jen politická pravice za vydatné podpory rasistů či příslušníků tzv. white trash. Naopak se jedná o politické strany hlásící se k levici, které s podporou intelektuálů prosazují rasistické normy. Samotné násilné projevy v ulicích poskytují argument, že je třeba ve společnosti zatočit s nebezpečím, které mají představovat migranti a Romové. Tato „levice“ sice odmítá viditelný rasismus v ulicích jako projev iracionálního chování, zároveň ale chápe vzniklou situaci hlavně jako „bezpečnostní problém“ a prosazuje speciální opatření vůči těm, jež údajně ohrožují majoritní společnost.
Šok z Duchcova
Nedávný případ uzavření komunální koalice mezi DSSS, ČSSD a KSČM křiklavě ukazuje, že „rozumný anticiganismus“ se šíří za naprostého nezájmu nejen médií a politických stran, ale i občanské společnosti. Šok a překvapení celostátního vedení ČSSD mnohem více vypovídá o absolutní ignoraci anticiganismu jako politického tématu. Straničtí představitelé stejně jako novináři už zapomněli na návrh duchcovských zastupitelů ČSSD a KSČM z minulého roku, podle něhož se obyvatelé tzv. vyloučených lokalit ve městě měli rozdělit do dvou kategorií: na „spolupracující“ a „nepřizpůsobivé“. Dosažení cíle měla zajistit rozsáhlá represivní opatření, týkající se pouze „nepřizpůsobivých“.
Nebezpečí současného anticiganismu tak spočívá v tom, že nátlak občanské veřejnosti na řešení situace tzv. vyloučených lokalit často vede k posílení „rozumného anticiganismu“. Média téměř úplně rezignovala na svou společenskou roli a až na výjimky pouze přebírají perspektivu údajného etnického konfliktu, který ohrožuje slušnou většinovou společnost. V této situaci vychází výroční zpráva BIS, která dokládá, že mezi částí občanské společnosti, médii a bezpečnostním aparátem státu se rýsuje konsensus o tom, jak problém vyřešit. Politici se neodvažují tuto perspektivu odmítnout a uvažovat o současné situaci v jiných pojmech ani nabízet odlišná řešení.
Poslední instancí dnes zůstávají aktivisté, obvykle deklasovaní přívlastkem „proromští“, aby se zdůraznila jejich pozice v etnickém konfliktu. Jejich hlavním úkolem by i nadále mělo být poukazování na to, že vyloučení má strukturální příčiny. Na obecnější rovině je nutné začít uvažovat o tom, jestli evropské morální odsouzení rasismu coby ztělesnění iracionálního zla v roce 1945 bylo postaveno na adekvátním pochopení tohoto jevu. Vývoj následujících šedesáti let nás čím dál více přivádí k poněkud znepokojujícímu zjištění, že rasismus se neustále vrací do hry jako primárně politický fenomén a jako takový bychom jej konečně měli začít vnímat.
Autor je doktorandem na Katedře obecné antropologie FHS UK a člen Iniciativy Ne Rasismu!