Foto Pxhere, CC0 1.0
Ostravská základní škola Šalounova se na Facebooku minulý týden pochlubila fotkou romských dětí sedících v autobusu vězeňské služby, kterým se například dopravují odsouzení mezi věznicemi. Další fotky ukazovaly děti před tímto autobusem a na přednášce se zaměstnanci vězeňské služby. „Nejenže byla pro naše žáky tato beseda velmi poučná, ale také nesmírně inspirativní. Před besedou byl přistaven autobus vězeňské služby, což samozřejmě pro nás bylo velkým zážitkem. Bylo to pro nás obohacující a poučné setkání, které nám otevřelo oči a pomohlo nám lépe chápat složitosti vězeňského systému,“ uvedla škola. Skvělá akce pro děti v zemi se segregovaným školstvím.
Segregace v ČR
V listopadu 2007 Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že 18 romských dětí bylo v České republice diskriminováno ve vzdělávání, což zakazuje mezinárodní i evropské právo, a nešlo samozřejmě jen o těchto konkrétních osmnáct dětí. „Ve věci D. H. a ostatní proti České republice osmnáct romských dětí-aktivistů, kteří podali stížnost, ukázalo, že více než polovina dětí ve speciálních školách pro děti s lehkým mentálním postižením v Ostravě v České republice jsou Romové a že více než polovina všech romských dětí v ČR chodí do takovýchto speciálních škol. Dále se prokázalo, že romské děti mají v Ostravě 27krát vyšší pravděpodobnost, že skončí v odděleném vzdělávacím zařízení, než děti, které nejsou romského původu,“ shrnuje tehdejší kauzu a rozhodnutíé soudu web zastoupení OSN v České republice.
Po osmi letech v roce 2015 se tématem ve své studii zabývala Amnesty International, která musela konstatovat, že navzdory závazku České republiky odstranit diskriminace se situace ve skutečnosti dále zhoršuje. Amnesty také zachytila a popsala konkrétní proměny diskriminace. Zvláštní školy se právě pod tlakem Evropského soudu přejmenovaly na praktické, které se dál přejmenovaly na školy základní, čímž se problém zdánlivě vyřešil. To ale neznamená, že tyto školy přestaly být segregované.
Zvláštní školy se právě pod tlakem Evropského soudu přejmenovaly na praktické, které se dál přejmenovaly na školy základní, čímž se problém zdánlivě vyřešil. To ale neznamená, že tyto školy přestaly být segregované.
Také se začaly častěji vytvářet dva typy tříd pod jednou střechou na jedné základní škole, „výběrové“ bílé třídy a nevýběrové, horší, romské. „Praktiky, které vedou k oddělování dětí ve vyučování, se dnes objevují ve větší míře. Takový vývoj je znepokojující a zcela v rozporu se zákazem segregace,“ popsala v roce 2015 pro HN expertka Amnesty International na romskou problematiku Jana Vargovčíková. Ne vždy jde přitom o zlou vůli ředitelů škol, často v tom hraje roli také taktizování gadžovských rodičů, kteří nechtějí svoje děti vedle romských.
Dobře zařízená škola
Také ZŠ Šalounova je rozdělena na dvě části s různými typy tříd, a to doslova fyzicky. Do tzv. odloučeného pracoviště v jedné budově chodí v drtivé většině malí Romové a Romky. Do další budovy vzdálené asi deset minut pak chodí převážně „bílé“ děti. Tato segregace je mimo jiné také předmětem soudního sporu, který ještě není uzavřený. Několik současných (nebo bývalých – v rámci soudního řízení jsou anonymizováni) žáků školu žalovalo a požadovalo sedmdesáti pěti tisícové odškodné za to, že ve svém vzdělávání čelili diskriminaci. Jejich spádová škola, tedy ZŠ Šalounova, děti umístila do vzdělávacího programu „Tři schody do života“ namísto prestižnějšího „Chceme být úspěšní“. Přičemž první program navštěvovaly v drtivé většině romské děti a v druhém programu se naopak romské děti objevovaly jen zcela zřídka. Každý program využíval jiné učebnice, měl jinou (segregovanou) budovu a v mnoha ohledech tak nabídl jiné vzdělání. Okresní i obvodní soud nárok žalobců zamítl, ale Nejvyšší soud tato rozhodnutí zrušil a vrátil případ zpět.
Zmíněný autobus vězeňské služby byl přistaven právě k odloučenému pracovišti školy, tedy k romské, méně prestižní budově. I když návštěva autobusu i přednáška vězeňské služby byla, jak škola doplnila v debatě pod postem na Facebooku, pro žactvo obou budov této základní školy, fotky byly pořízeny jen s romskou třídou a zdá se, že i výroky ředitele pro Seznam zprávy byly přesně v tomto duchu. „Cílem bylo povzbudit naše žáky, kteří jsou často z horších sociálních poměrů, aby se z těchto poměrů vymanili a šli raději cestou vzdělávání. Naši žáci měli v minulosti možnost podívat se na trestní jednání soudu v Ostravě, kam by se dostali, kdyby něco spáchali. Vyústěním byla pak tato akce, kdy měli besedu s ostravskou vězeňskou službou o tom, co by se stalo, kdyby byli odsouzeni. V rámci této besedy příslušníci vězeňské služby žákům ukázali právě i autobus, v němž se odsouzené osoby převážejí k různým řízením. Dále jim také v rámci besedy ukázali virtuální prohlídku věznice, kterou mají zpřístupněnou jako jediní v republice,“ uvedl ředitel.
Metoda zastrašování ale není v rámci prevence kriminality příliš účinná. Ředitel Agentury pro sociální začleňování Martin Šimáček ji označil za krajní a zpochybnil její přínos. „Nejsem si jistý, jestli strašením dětí docílíte toho, že se vyhnou kriminálnímu jednání,“ uvedl pro Seznam zprávy. V minulosti se s podobnou kritikou setkal například Protidrogový vlak, který měl sloužit jako prevence a nabízel výchovné zážitky jako výslech na policii a podobně. I v tomto případě odborníci upozorňovali, že přes určitou atraktivitu vlaku není zastrašování jako metoda prevence podle soudobých poznatků účinné.
S tím by souhlasili i čeští experti na prevenci kriminality. V analýze věnované širším souvislostem a možnostem prevence kriminality v sociálně vyloučených lokalitách, vysloveně vypichují strukturální nerovnosti v českém školství, jehož desegregace by mohla fungovat jako prevence. „Pokud se dítě narodí rodičům se základním vzděláním, šanci na získání vysokoškolského diplomu je velmi nízká. V případě, kdy tento žák navštěvuje školu s vyšší mírou socioekonomického statusu, se tato pravděpodobnost naopak zvyšuje. Nejedná se tedy o nerovnosti pouze z hlediska rodinného prostředí, ale také školy, respektive vyšší přítomnosti žáků s nižším socioekonomickým statusem,“ píší vědci.
Slabina systému
Podle stránek školy a její prezentace na sítích se vůbec nedá říct, že by podobná represivní školení tvořila základ jejích aktivit. A to ani onoho odloučeného romského pracoviště. I tady škola zjevně nabízí dětem pestrý program. „Jen“ jde o segregovanou školu, jak potvrzují i lidé obeznámení s ostravským terénem. A segregované školství má svoji logiku.
Při psaní reportáže o učňovském školství jsem se potkal se střední školou, která maturitním třídám nabízela poměrně bohatý mimoškolní sportovní, a hlavně kulturní program, ale učňovské nematuritní obory měly v tomto ohledu jednoduše smůlu. Divadlo, kino, nebo víkendové „adapťáky“ nematuritní obory zkrátka minuly. Člověk nemusí být supersociolog, aby v tom rozpoznal skryté poselství takového školního kurikula. Budoucí manuálně pracující zkrátka do divadla chodit nepotřebují, stejně by se jim nelíbilo a tak dále. Kultura je jen pro vzdělance. Když partu elektrikářů vzala angličtinářka do divadla, byli pochopitelně nadšení.
Poselství segregovaného školního systému k romským dětem je ještě mnohem tvrdší. Kdo se nebude snažit, skončí ve vězení. Mezinárodní srovnání dlouhodobě ukazují Českou republiku jako zemi, kde socioekonomické podmínky mimořádně ovlivňují výsledky dětí. Dlouhodobá segregace romské menšiny je nejbrutálnějším projevem nerovnosti českého školství. V takto nastavených parametrech, kdy se motivuje hrozbou vězením, toho poradci pro vzdělávání už mnoho nezmůžou.
Autor je redaktor Alarmu.