Vážený pane premiére,
dovoluji si Vám zaslat tento otevřený dopis, který zároveň zveřejním skrz sociální sítě a doufám, že i skrz česká média.
Se znepokojením sleduji současnou debatu kolem situace uprchlíků v oblasti Středozemního moře, a nejen tam. Se znepokojením sleduji vlnu nenávisti, jež se nese napříč Evropou a jež dokázala z výsadního místa nejnenáviděnější skupiny ČR vytlačit i tradičně oblíbené české Romy. Nejedná se bohužel jen o internetové brblání a hospodské tlachy. Od slov se přechází k činům, viz aktivity kolem Martina Konvičky (podobné na Slovensku již nesou své ovoce). Je to patrně i proto, že vysocí představitelé této republiky, a nejen ti ústavní, jako třeba pan ministr vnitra, ale třeba i pan kardinál Graubner (a to jen namátkou), nemají ve svých úvahách daleko ke konvičkovským řešením.
Vážený pane premiére, nepíšu Vám proto, abych si stěžoval, naopak na Vás chci apelovat. Máte totiž jedinečnou příležitost zachovat se jako státník. Máte možnost i přes jistě značný společenský odpor pomoci těm, kteří to potřebují. Navíc v duchu těch nejlepších křesťanských tradic, k nimž patří láska k bližním, soucit s trpícími a milosrdenství.
S manželkou máme dvě děti a nedokážu si představit, že by musela buď žena, nebo děti čelit podobné situaci. Situaci, kdy by byly lidmi nenáviděny dřív, než by je kdokoli potkal, poznal. Kdy by byly přehlíženy, ačkoli by životně potřebovaly pomocnou ruku.
Znám poměrně dobře fungování českého azylového systému, a tak vím, že si s případnými riziky dokáže poradit.
Z těchto a z mnoha dalších důvodů Vás pane premiére žádám: zasaďte se o přijetí středomořských (a i jiných potřebných) uprchlíků. Pokud tak učiníte, zanecháte za sebou důležitý otisk.
Autor je básník a redaktor.