Přibližně sto padesát lidí se sešlo před budovou Ministerstva vnitra, aby vyjádřili podporu nepravomocně odsouzenému anarchistovi Igoru Ševcovovi. Ševcov, původem Rus studující v České republice etnologii, byl minulý týden zproštěn obvinění z útoku na dům ministra obrany Martina Stropnického, ale byl shledán vinným za napomáhání při sprejování na budovu ruzyňské věznice. Právě v její vazební části si Ševcov minulý rok v létě odseděl tři měsíce, protože se soudce obával, že uteče, bude ovlivňovat svědky a pokračovat v trestné činnosti. Ačkoli důkazní břemeno bylo od začátku kauzy velmi slabé a obvinění při projednávání samotná žalobkyně stáhla, hrozí nyní Ševcovovi za natáčení sprejování dvouleté vyhoštění.
Ačkoli se jedná o další ze série procesů s levicovými aktivisty, zdá se, že část poměrně široké podpory, jíž se nyní Ševcovovi dostává, souvisí s jeho odporem vůči Putinovi a s kritikou anexe Krymu.
Jedním z důvodů, které byly uvedeny v rozsudku, byla také údajná absence vazeb – sociálních či rodinných, které by Igor Ševcov v České republice mohl mít. Heslo „Jsem Igorova vazba“ se tak stalo jedním z motivů včerejší akce svolané na jeho podporu.
Absurdní proces
Ministerstvo vnitra se na celou akci stihlo řádně připravit, budova byla ohrazena zátarasy a všude v okolí se nacházeli jak uniformovaní, tak tajní policisté. Na demonstraci promluvili hned dva signatáři Charty 77: Petr Uhl, jenž se k Ševcovově kauze vyjadřuje pravidelně, a John Bok, předseda spolku Šalamoun, který bojuje za nezávislost justice. Oba dva řečníci odsoudili proces jako absurdní a trest označili za nepřiměřený, a to především s ohledem na fakt, že politicky aktivní Ševcov by mohl po návratu do Ruska skončit jako další ruští anarchisté: za zdmi věznice po vykonstruovaných procesech. Bok také uvedl, že by bylo na místě žádat po České republice odškodnění za bezdůvodné držení ve vazbě.
Igor Ševcov sám uvedl, že se společně se svým advokátem bude pokoušet uplatnit žádost o politický azyl a při odvolání hodlá akcentovat rovinu nebezpečí, kterému by on sám mohl být vystaven v případě vyhoštění do své rodné země. Na podporu Ševcova vystoupili i pedagogové Katedry etnologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy nebo profesor antropologie Západočeské univerzity Tomáš Hirt, který mimo jiné připomněl, že z řad některých antropologů zaznívají často mnohem radikálnější projevy (viz například esej Davida Graebera), než na které se čeští policisté zaměřili v souvislosti se Ševcovem. Další slova solidarity pak směrem k Ševcovově osobě i jeho aktivitám zazněly z úst zástupců Food not bombs nebo Autonomího a sociálního centra Klinika, se kterými muž dlouhodobě spolupracuje.
Ačkoli se jedná o další ze série procesů s levicovými aktivisty, zdá se, že část poměrně široké podpory, jíž se nyní Ševcovovi dostává, souvisí s jeho odporem vůči Putinovi a s kritikou anexe Krymu, což jsou věci, které mu v Rusku mohou řádně zkomplikovat život. Trest vyhoštění i celý způsob vedení procesu (soudkyně se opakovaně na adresu obviněného vyjádřila v tom smyslu, že se nejedná o řádného člověka, protože je vegan, má tetování a chodí často na demonstrace) se zdají být nepřiměřené lidem ze všech stran politického spektra.
Že je v případu mnoho podezřelého, se potvrdilo i po skončení demonstrace, kdy byl jeden z hlavních Ševcovových podporovatelů, řečník, který sám sebe na demonstraci označil za jeho blízkého přítele, legitimován tajnými policisty. Ukazuje se tedy nejen to, že Igor Ševcov má v Česku silné vazby, ale také, že ony vazby mohou být z pohledu Policie České republiky důvodem k neopodstatněnému lustrování jeho přátel.
Autorka je dokumentaristka a redaktorka A2larmu.