V ideálním světe bychom se všichni mohli svobodně pohybovat. Základní právo lidí utéct od války, perzekuce a chudoby by bylo bráno jako dané a ničí život by nebyl určen jejich místem narození. Jenže v takovém světě nežijeme a hranice národních států nadále omezují svobodu pohybu. Po celém světě vzrůstá protekcionismus a ze všech stran slyšíme, že cizinci ohrožují náš způsob života, a co víc, berou nám naše pracovní místa.
Otevření hranic je zcela jasně nejefektivnějším způsobem, jak se vypořádat s globální chudobou.
Existuje ale závažný argument pro otevřené hranice, který lze podat i v tradičně sebestředném jazyku ekonomie. Podle odhadů by otevření hranic po celém světě mohlo zvýšit globální hrubý domácí produkt až o sto bilionů amerických dolarů.
Jak zlepšit životní standardy na celém světě?
Zní to šíleně, obzvláště v situaci, kdy v médiích dominují články o potřebě kontroly imigrace a pravicový bulvární tisk hlásá „alternativní fakta“, podle nichž imigrace ubližuje našim ekonomikám. Ale všechny důkazy, které máme, ukazují, že konec hranic by byl nejjednodušším způsobem, jak zlepšit životní standardy pracujících na celém světě – včetně těch v bohatých zemích.
Argument je prostý a zastává ho řada ekonomů. Pracovníci v chudších ekonomikách vydělávají méně, než by měli. Kdyby měli všechny výsady bohatých zemí – rozvinutý systém vzdělávání, nejnovější technologie na pracovištích, veškerou potřebnou infrastrukturu –, tito pracovníci by produkovali a vydělávali tolik, kolik jejich protějšky v bohatých zemích. V chudobě je drží jejich okolí. Kdyby se mohli přesunout do produktivnějších míst, jejich příjem by se mnohonásobně zvýšil.
Otevření hranic je zcela jasně nejefektivnějším způsobem, jak se vypořádat s globální chudobou. Výzkumy ukazují, že alternativní přístupy – například mikroúvěry, vyšší standardy ve vzdělávání, aktivismus proti sweatshopům – vytvářejí dlouhodobé ekonomické zisky, které by otevřené hranice vyrovnaly během týdnů. Dokonce i malé snížení bariér, které hranice představují, by pracovníkům přineslo obrovské výhody.
Přínos pro všechny
Samozřejmě otevření hranic okamžitě vzbuzuje strach z toho, že pracovní místa budou podléhat tvrdé konkurenci a sníží se platy pro ty, kteří žijí v bohatých zemích. Takový postoj ovšem nebere v potaz, že globalizace přináší konkurenci mezi pracovníky v celosvětovém měřítku a za podmínek, které škodí jejich platům a zabezpečení. Například britští pracovníci ve zpracovatelském nebo IT průmyslu už tak soupeří o svou práci s levnými pracovníky z Indie či Vietnamu. Pracovníci v bohatých zemích už i tak trpí tím, že firmy likvidují pracovní místa a přesouvají produkci a kanceláře do jiných lokalit.
Za těchto podmínek je účelem hranic uvěznit pracovníky v oblastech s nízkými mzdami, z čehož mohou firmy bez omezení těžit. Každý pracovník, ať už z chudé či bohaté země, tím ve výsledku trpí. Konec hranic by znamenal též konec tohoto typu konkurence mezi pracovníky. Byl by to přínos pro všechny.
Evropská unie nám poskytla přirozenou zkoušku toho, co se stane, když se hranice mezi bohatšími a chudšími státy otevřou. Dlouhodobé dopady otevřených hranic zlepšují podmínky a platy všech pracovníků, i když v krátkodobém časovém horizontu mohou efekty být pro některé skupiny, například pro nekvalifikované dělníky, spíše negativní.
Hranice jako vězení
Jsou tu ale prostá řešení. Zkrácení pracovního týdne by redukovalo množství práce, distribuovalo by tuto práci rovnoměrněji mezi všechny, dalo by pracovníkům větší kontrolu a v neposlední řadě též více volného času. Posílení a důsledné dodržování pracovních zákonů by znemožnilo firmám přehnaně vykořisťovat pracující migranty. Celkový dopad většího množství pracovníků je mimořádně malý v krátkodobém časovém horizontu a naopak mimořádně pozitivní v horizontu dlouhodobém.
V současném stavu hranice pracovníky uvězňují v soupeření mezi sebou. Globální ekonomika je zcela založena na konkurenci. Výsledkem je, že možné spojence považujeme za nesmiřitelné nepřátele. Skutečnými viníky jsou firmy, které se zvednou a odejdou z místa ze dne na den, vyhazují dlouhodobé zaměstnance, aby nabraly levnější pracovní sílu, a porušují pracovní zákony, aby zvýšily své zisky.
Hranice z nás činí cizince místo spojenců. Nemusí to ale tak být. Jako princip usměrňující politická rozhodnutí by se zrušení hranic řadilo mezi největší lidské úspěchy.
Autor přednáší politickou ekonomii na City University v Londýně.
Z anglického originálu The US$100 trillion case for open borders, publikovaného na webu The Conversation, přeložila Veronika Pehe.