Vydání pořadu Názory a komentáře Českého rozhlasu Plus ze dne 5. ledna se opravdu nepovedlo. Moderátor Ondřej Konrád v něm přivítal Jiřího Peňáse a Josefa Chuchmu z Lidových novin a pořad měl za cíl bilancovat kulturní dění roku 2013. Ve skutečnosti se proměnil v Peňásovo hořekování nad radikalizací nastupující generace kulturní kritiky a jejím „přepólováním“ doleva. Aniž by uvedl jediné jméno, Peňás si upletl z této generace slaměného panáka, kterého obvinil ze zlehčování poměrů za minulého režimu. Moderátor místo toho, aby dostál etice svého řemesla a tlačil na Peňáse, aby byl ve své kritice adresný, ještě mu přitakával.
Chuchmovi snad jeho novinářské svědomí nedovolilo připojit se k takovému hospodskému pokecu, a tak na sebe – svými slovy – vzal roli ďáblova advokáta a snažil se názorovému proudu, který mu je evidentně stejně protivný jako Konrádovi a Peňásovi, dodat konkrétnější kontury a alespoň zdání racionality. Nešťastníci, kteří se neorientují v pražském literárním provozu, pak museli jen nevěřícně kroutit hlavou, když se dozvěděli, že ti samí kulturtrégři z A2, kteří chtějí úkolovat literaturu, aby byla levicově angažovaná, mají blízko k okruhu do sebe zahleděných autorek a autorů kroužících okolo kavárny Fra. Ti navíc v Respektu publikovali manifest, v němž hájí své naprosto neangažované, „zimomřivě“ intimní pozice!
Kdyby si Peňás dal tu námahu a pozorněji četl příspěvky do diskuse o angažovanosti a ideologii, zjistil by, že za oním úkolováním často není nic jiného než kritika právě takové zimomřivosti. Že je tato kritika ideologická, tedy hledá opodstatnění v politickém nevědomí dominantního diskurzu, se Peňásovi nemusí líbit, ale nelze ji smést ze stolu pár frázemi o relativizaci zločinů minulosti. V tomto smyslu se skutečně již nepíše rok 1994, a co tehdy snad mohlo zapadnout jako běžná rétorická vycpávka, dnes prostě působí směšně.
Nahrávka na smeč
Pořad takového typu a obsahu je pochopitelně krásnou nahrávkou na smeč těm, na které Peňás útočil. O to smutnější je pak číst text Tomáše Schejbala na stránkách A2larmu. Celkem vtipný postřeh o Jakešově kůlu v plotě Schejbal proměnil v pouhý rituální taneček nad vyčpělou ideologií a aplikoval jednoduchý mustr, který mu snad u citlivějších jedinců zvýší jeho „radical cred“, ale to je asi tak všechno: Peňás a Chuchma by podle něj měli vytáhnout paty z kavárny Slavie (Slavie? opravdu?) a porozhlédnout se po neutěšené krajině plné romských ghett s jejich organickými intelektuály. To je ta pravá kultura, ne nějaké opery, vysoké školy a kavárny, které se maně podílejí na vítězství fašisty Kotleby na Slovensku.
Ale budiž, tak se Schejbalovi nepovedl jeden text. Proč tedy nad tím ztrácet čas? Protože má dle mého smysl upozornit na jeden fenomén, který je snad nutným, nikoli ale zdravým vedlejším produktem vzmáhajícího se levicového myšlení u nás. Jak se usazuje a legitimizuje určitý diskurz, dává vzniknout šablonám, myšlenkovým zkratkám usnadňujícím komunikaci zasvěcených. Tato myšlenková ekonomika ale svádí také k nahrazení argumentace skandováním šablon. Vznikající texty pak nenabízí nic navíc, jen fungují jako hlasité sebeutvrzující zprávy směřující dovnitř. A Schejbalův článek je právě tento případ – formuluje jen to nejočekávatelnější a potvrzuje zákopové linie. Jak umlčet soupeře? Předhodím mu Romy a nácky. Dobojováno. Proč se starat o nějaké nuancované postoje, na hrubý pytel hrubá záplata…
Možná je takové ranařské a schematické omílání ideologémat dobré pro udržení bojové morálky (vlastně ani nevím, co by to mělo znamenat), těžko ale pro něco jiného. Schejbal si se svým trollingem s Peňásem nezadá. Tomu mám jako levičák tleskat?
Autor je estetik a působí na VVP AVU.