Foto Facebook Miloše Zemana
Ve vítězné prezidentské volbě v roce 2013 se Miloš Zeman prezentoval jako levicový kandidát dolních deseti milionů a těžil i z extrémní nepopularity tehdejší pravicové vlády škrtů. Místo levicových hodnot ale už tehdy postavil kampaň na strašení sudetskými Němci a šovinistických vtipech o znásilnění. Tento kalkul Zemanovi vyšel skvěle – obrátil proti sobě „pražskou kavárnu“ a „liberální média“ a jako prezident pak mohl fungovat už jen jako nasírající maskot, který vždy ukáže nenáviděným elitám vztyčený prostředníček a lid mu za to pokaždé zatleská.
Miloš Zeman s rozdělenou společností, se kterou jako prezident začal, i skončí.
Zeman média první roky prezidentování takřka uhranul svými pravidelnými skandálními výroky, které pronášel při setkáních v kulturácích po celé republice a ve kterých se obouval do vegetariánů, nekuřáků, abstinentů, ale i do příjemců sociálních dávek, novinářů nebo tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotky. Jako člověk na straně obyčejných lidí se navážel i do oligarchy Zdeňka Bakaly, ale jiným oligarchům jeho umělá lidovost od začátku dobře sloužila. S Petrem Kellnerem letěl Zeman do Číny v jeho soukromém tryskáči a Zemanova pročínská politika se nejbohatšímu Čechovi víc než hodila. Andreji Babišovi pak Zeman v politice skoro dláždil cestu k moci, čímž si ho částečně získal.
Zemanův lid proti neziskovkám
„Rozdělená společnost“ přišla do Česka ještě dřív než „kulturní válka“ a její techniku si Zeman dobře osvojil. Jeho rétorika se velmi rychle přesunula z pozic konzervativní levice k ultrapravici a jeho mluvčí Jiří Ovčáček je dnes od ultrapravicového politika už v podstatě nerozeznatelný. Zeman svůj „lid“ konstruuje z odporu k uprchlíkům, nezaměstnaným, nepřizpůsobivým, ekologům nebo neziskovkám a nic dalšího už k tomu nepřidává. Přijal pojetí „elit“ čistě v kulturním smyslu, a nepřítelem „obyčejného Čecha“ tak podle něj není nadnárodní kapitál nebo oligarchie, ale hipík z neziskovky nebo pražský novinář. Kategorie neziskovek nebo pražských novinářů je pak Zemanem přímo vytvářena jako součást dalších prohřešků. Novináři jsou součástí Bakalova impéria a jako typický zástupce neziskovek prezidentovi slouží Jakub Janda z Evropských hodnot. Takto může potom operovat se všemi svými protivníky a spojovat je s privatizačními kauzami nebo s podlézáním politice Spojených států.
Po znovuzvolení v roce 2018 Zeman mírně zvolnil, ale kulturní válku i nyní dávkuje do běžných projevů při setkání s občany, zástupci institucí či lokálními politiky. Kromě realistické propagace uzenin a lihovin jde přitom v jeho podání především o fikci, volný styl, vyprávění o světě, které s realitou nemá nic společného. Laskavě hladí svoje věrné a spílá nepřátelům, ale celý tento konflikt se odehrává ve světě představ, které Zeman potřebuje k udržení své politické podpory. Jako aktivní prezident by pro své chudé spoluobčany mohl dělat daleko víc, mnohem raději se ale strefuje do těch nejslabších.
Nic než fikce
Zemanův výrok o venkovu bez feťáků a o novém národním obrození vystihuje jeho pozdní ideologii, která už stojí čistě na představách. Pochopitelně existuje v České republice řada vesnic, kde se žije dobře, lidé mají dost peněz a adresu by neměnili. Ale celkově je zdravý český venkov stojící proti zkaženým městům líbivou iluzí, která dobře zapadá do obrazu rozdělené společnosti a také do politiky, která je čistě symbolická a nenabízí nic jiného než obrazy, se kterými se dá identifikovat. Zeman, stejně jako Babiš, rád opakuje fráze o bezprecedentním blahobytu v České republice a k tomu potřebuje na ukázku kousky ráje. A kromě toho Zeman, vycházející z kulturního rozdělení společnosti, zároveň potřebuje i permanentní útok. Zkaženým městem plným feťáků se v Zemanově projevu ke starostům nejhezčích vesnic nestala jen Praha, ale i Bratislava, Budapešť a Varšava. Všechna hlavní města V4 se koneckonců prohřešila tím, že ve volbách nepodporují své autoritářské nacionalistické vlády. Tak proč ne feťáci?
V realitě především neplatí Zemanův předpoklad, že české vesnice jsou „bez feťáků“. Už před několika lety se podle informací organizací zabývajících se závislostmi rozšířila spotřeba drog z měst i na venkov. Malým městům a venkovu vládne pervitin spolu se starým dobrým alkoholem, který způsobuje největší množství zdravotních i sociálních problémů a jehož je Zeman sám propagátorem, přestože se na jeho zdraví pití dost viditelně projevuje. Ve městech se sice opravdu užívají i jiné drogy než na venkově (nedávná mapa spotřeby kokainu ukázala, že tato droga je skutečně velkoměstským povyražením), jenže o to Zemanovi nešlo. Jde mu totiž o obraz zkažených hlavních měst, která se prohřešila zejména tím, že nevolila ani jeho, ani jeho spojence ultrakatolíka Andrzeje Dudu a Viktora Orbána. Příznačné přitom je, že současný Zeman už ani neútočí tolik na pravicovou ODS a její politiku proti chudým, ale mnohem častěji si vybírá škůdce z řad liberálů a nové levice.
Vytvořit slibný narativ pro „druhé Česko“, které se jako nejvlivnější politický aktér v zemi vynořilo právě se zvolením Zemana prezidentem v roce 2013 a znejistělo do té doby více méně suverénní české liberály, mohlo být důležitým a záslužným počinem, který po sobě mohl Zeman zanechat. Zkrácení pracovní doby, vyšší platy a důstojné bydlení jsou věci, na které Zeman nemá přímý vliv, ale se svou autoritou by je dokázal nastavit jako témata veřejné debaty. Jenže to Zeman nedělá. Místo toho lidem předhazuje nesmyslný kýč bez opory v realitě a ujišťuje svoje voliče o tom, že jejich život má hodnotu, ale vždy jen v protikladu k někomu – feťákům, nezaměstnaným, Romům, uprchlíkům… Idylický komunitní venkov, ze kterého přijde národní obrození proti poněmčencům ve městech, je tak vylhaný narativ, že nepomáhá ani samotným venkovanům. České vesnice, trpící nedostatkem pracovních míst a vylidňováním v důsledku nedostatku základních služeb, jako jsou doktoři a dopravní obsluha, by potřebovaly něco úplně jiného než vytváření iluze. Prezident sice na rychle se zvětšující rozdíly mezi centrem a periferií zareagoval, ale pouze tak, že nabídl lidem z regionů viníky v podobě některých obyvatel městských center. Celou problematiku se ale ani nepokusil pojmenovat. Miloš Zeman s rozdělenou společností, se kterou jako prezident začal, i skončí. Voličům nezanechá vůbec nic – kromě několika let útěšných, ale zbytečných keců.
Autor je redaktor Alarmu.