Foto Petr Zewlakk Vrabec
Andrej Babiš v krátkých videích na svém Facebooku pravidelně zodpovídá dotazy občanů. Nedávno si premiér vybral otázku, co se stane, až zvítězí ve volbách Piráti. Odpověděl, že jsou to extrémní levičáci a že do Česka přivedou migranty. Tento týden měl první stání soud s Nelou Liskovou, ultrapravicovou influencerkou, která šířila hoax o místopředsedkyni Pirátů Olze Richterové. Podle tohoto hoaxu Richterová navrhuje, že „bychom v ČR mohli v první vlně přijmout desítky tisíc uprchlíků a věnovat jim pro jejich pohodlí startovní byty pro mladé“. Poslankyně kvůli němu dostávala stovky nenávistných komentářů a výhrůžek smrtí.
Zmíněný hoax se bohužel příliš neliší od toho, co říká o Pirátech premiér, který Richterovou při interpelacích označil za „nechutnou“ poté, co mu řekla, že „nelibě reagoval na to, že máme nejvíce mrtvých v Evropě“. I když hnutí ANO nikdy nebylo tou nejvyhrocenější protiimigrační silou v Česku, premiér ani členové ANO se nikdy výrazně nedistancovali od ultrapravicových a násilných tendencí a dezinformací, které byly vždy s protiimigračními proudy spojené. Štítit se jich Babiš nebude ani teď, když se dostává do největších potíží za dobu své politické kariéry.
Debata o uprchlících odsouvá jiná politická témata a vyvolává existenční nejistotu a strach, ze kterého pak pramení nenávist, jaké nedávno čelila i pirátská poslankyně Olga Richterová.
V únorovém průzkumu stranických preferencích přeskočili Piráti poprvé hnutí ANO a v dvojkoalici se STANem ho dokonce nechali dvanáct procent za sebou. Kdykoli v minulosti Babišovi teklo bot, neváhal zvedat uprchlickou kartu tak, že by se za to nemusel stydět ani Tomio Okamura. „Německá promigrační média o mně natáčejí totálně vymyšlené reportáže. Chápu, nelíbí se jim, že bojuju v Evropě proti migraci,“ reagoval premiér před dvěma lety na reportáž německé ZDF. Reportáž neměla přitom s uprchlíky nebo migrací nic společného a zabývala se výhradně spojením Babišových politických aktivit s těmi podnikatelskými. Stejný trik Babiš uplatnil i na evropské úrovni, když zprávu kritizující Maďarsko za nedostatky v oblasti vlády práva, svobody slova a respektování menšin po jejím schválení europarlamentem označil za „útoky proti skvěle fungujícímu bloku V4, který převálcoval uprchlické kvóty a bojuje proti ilegální migraci“.
Společně proti
Hnutí ANO nemá vyhraněnou ideologii a Babiš sám o sobě vždycky mluvil především jako o manažerovi. A jako krizový manažer politiky si rychle osvojil, že vyšší bere, tedy že jakýkoliv problém je pro řadu lidí mnohem méně podstatný než mediálně vyhrocený strašák migrace. V souvislosti s migrací se i Andrej Babiš naučil říkat slova jako „principiální“ a „symbolický“, která do jeho slovníku jinak nepatří. Jeho blízké spojenectví s prezidentem Milošem Zemanem ideologicky stojí právě na zásadním odmítání migrantů – bez ohledu na to, že se v případech mnoha milionů lidí jednalo o rodiny prchající z válkou zasažených oblastí, u kterých nemohla být ani řeč o nějaké „ekonomické migraci“. Mnohým šlo zkrátka o to zachránit si život a dát naději svým dětem. Andrej Babiš se ale už dávno rozhodl, že nebude dělat rozdíly.
Odmítání migrace Babiše přiblížilo také lidem okolo Institutu Václava Klause. Toto spojenectví se už několikrát projevilo při volbách do mediálních rad, kontrolních orgánů médií veřejné služby. Do televizní rady byli postupně navoleni lidé, kteří mají za úkol současné vedení České televize sestřelit. I kdyby v tomto případě nešlo Babišovi o podporu ultrapravicových myšlenek jako takových, ale především o technokraticky pojaté oslabení nezávislého média, ve výsledku tím domácí ultrapravici výrazně nahrál. Hnutí ANO tím zároveň pomohlo normalizovat SPD v českém politickém provozu. Podle novináře a bývalého člena Rady ČT Vratislava Dostála má v současnosti SPD v této radě v podstatě nejvíc členů. Toto je možné jen díky sněmovní hlasovací mašině – SPD, KSČM a ANO –, která vybírá nejčastěji ultrapravičáky, kteří mají podporu SPD a různých ultrapravicových spolků.
Stejně silnou pozici pro ultrapravici vybudoval Babiš i v médiích, která skrze svěřenecký fond sám vlastní. Málokdo nenávidí levici a ekologii tolik jako šéfredaktor MF Dnes Jaroslav Plesl a málokdo v Česku tak moc miloval Viktora Orbána jako nedávno odstoupivší šéfredaktor Lidových novin István Léko. Celá tato mediální síla teď bude útočit na „vítače“ a „ultralevičáky“ Piráty. Jen z toho tentokrát už nemusí mít prospěch výhradně Babiš. Strašení levicí každopádně funguje – zřejmě i proto se od ní distancuje i předseda Pirátů Ivan Bartoš.
Teď už nicméně nejde jen o volební zisky hnutí ANO, ale taky o voliče, kteří se od Babiše neschopného řešit pandemii covidu-19 odklánějí a dívají se jinam. Václav Klaus starší se nechal slyšet, že se klidně postaví do čela protipirátského bloku. Sázka na migraci je pro lidi Klausova typu logická. Debata o uprchlících odsouvá jiná politická témata a vyvolává existenční nejistotu a strach, ze kterého pak pramení nenávist, jaké nedávno čelila i Olga Richterová. Strašení uprchlíky je spojené s dalšími postoji, s útoky na ideu lidských práv, na ekologii a mezilidskou solidaritu. V tom se navzájem doplňují Luboš Xaver Veselý, Zdeněk Ondráček, Tomio Okamura, Jana Bobošíková i Miloš Zeman. Političtí protivníci se v nenávistné protiimigrační rétorice stávají vlastizrádci a jiná politická témata se jeví jako podružná. S hoaxy mají zkušenosti prakticky všichni z protiimigrační scény, včetně předsedy Trikolory Václava Klause mladšího. Strašení migrací vnáší do politiky dystopickou imaginaci, v níž je svět ovládán skrytými elitami, migranty a neomarxisty.
Migrant Babiš
Ve chvíli, kdy Andrej Babiš přišel o „symbol korupce“ Kalouska a v důsledku koronavirové krize, která přinesla obrovské množství nových témat, i o možnost nadávat na jednorozměrnou opoziční frontu „antibabiš“, vrátil se k principiální bitvě o migraci. Že si nevybral například hospodářský rozvrat, který by Piráti podle něj jako ultralevičáci mohli způsobit, svědčí o tom, že si na tomto poli moc nevěří. Jednou z hlavních devíz společných vlád ANO a ČSSD přitom bylo postupné zvyšování životní úrovně, kterému výrazně pomohl i díky vládní koalici prosazený růst platů ve veřejném sektoru, navýšení důchodů a růst minimální mzdy. S tím sice zamávala epidemie koronaviru, ale to by nejspíš Babišovi voliči pochopili. Jenže hnutí ANO naprosto nelogicky ve spojení s ODS uprostřed pandemie snížilo daně, a to způsobem, ze kterého budou profitovat v podstatě výhradně ti bohatší, protože mírný nárůst platů ve výši několika set korun se u lidí s nižšími příjmy rychle vyruší dalším omezením veřejných služeb. Na ekonomiku sice určitě taky brzo dojde, ale ani tady ale Babiš nebude mít moc co hájit a nebude se pouštět do opravdové diskuse. Místo toho bude opět útočit na bruselskou posedlost „nesmysly“, jako je Green New Deal.
Nic než strašení migrací tak nakonec Babišovi v současnosti ani nezbývá. Miloš Zeman nakonec v poslední prezidentské volbě také vsadil na tuto jistotu. Kromě obviňování opozice, že má narozdíl od něj radost z počtu mrtvých, se teď těžko může s něčím vytasit. Útok na promigrantské Piráty je tak sice na jednu stranu přiznáním vlastní slabosti, zároveň ale může volby posunout směrem, který bude nakonec pro Babiše výhodný. Je totiž celkem jasné, že pokud chce být i po příštích volbách premiérem, bude se muset spolehnout na podporu autoritářských stran.
Piráti se v nastalé atmosféře obhajují tím, že přece nejsou promigrantskou stranou, že komunista je v Česku ve skutečnosti Babiš a solidarita a elementární sociální jistoty nejsou nutně levicové hodnoty. Mají pravdu. S Piráty ve vládě by žádná socialistická revoluce nenastala. Piráti se nijak výrazně nehlásí ani k dodržování mezinárodních závazků ohledně uprchlíků nebo k přijetí kvót. To nejlepší, v co s Piráty můžeme doufat, je probuzení ze zlého snu, kdy politiku řídí psychopati.
Autor je redaktor Alarmu.