Foto Alarm / Petr Zewlakk Vrabec
Naděje, že v Pirátské straně pořád může existovat nonkonformní platforma, vzaly za své po vyjádření Ivana Bartoše na adresu Jany Michailidu a její účasti na Dnech antikapitalismu. Bartošovo vyjádření převzala některá média s celkem jasným závěrem: názorové alternativy se netrpí, anarchistické a nonkonformistické kořeny Pirátské strany mají být zapomenuty.
Ivan Bartoš tím mimo jiné zašlapává svou vlastní radikálnější minulost – sám se totiž účastnil řady nezávislých, antifašistických a ze své povahy ke kapitalismu kritických akcí. Doba se ale změnila, a jak by řekl premiér Petr Fiala, v Česku nyní vládne rozum. A rozum velí veškeré hledání alternativ ke kapitalismu trpělivě přirovnávat ke komunistické minulosti a každého, kdo třeba jen poslouchá o tom, že jiný svět je možný, obvinit z gulagů. Tak jednoduché to je. Osekávat výdaje a zaštiťovat se antikomunismem.
Ideologie vládních stran se utužuje a bude čím dál náročnější je od sebe odlišit.
Bartošovo vyjádření na adresu nerozumné pirátky přišlo ve stejný týden, kdy Piráti spolu s dalšími koaličními stranami ohlásili úsporný balíček a ve jménu rozumu trošku nahodile škrtali napříč resorty. Došlo i na oblíbené „zeštíhlování státu“, které přiškrcením peněz udělá úřady efektivnější, ministr Jurečka slíbil ušetřit miliardu na nezaměstnaných a zavedlo se povinné zdravotní pojištění i pro ty nejméně vydělávající zaměstnance. Celkově reformu odnesou nejvíce právě zaměstnanci, zejména ti ze státního sektoru, lidé pracující jako OSVČ a z nich proporčně nejvíce ti, kteří vydělávají méně.
Česká republika tak připravuje postupné chudnutí všech kromě těch s nejvyššími příjmy a s největšími majetky. Byť některými opatřeními z balíčku budou zasaženi i bohatší, disproporci českého daňového systému, který neúměrně zatěžuje nízkopříjmové zaměstnance, nejen že balíček neřeší, ale posiluje. A pod tím vším jsou podepsaní i Piráti, jejichž předseda na popud jednoho člena ODS na twitteru veřejně kritizuje vlastní členku za účast na několika antikapitalistických přednáškách.
Ideologie vládních stran se utužuje a bude čím dál náročnější je od sebe odlišit. Pokud i pirát Bartoš mluví jako pravověrný ódeesák, nelze se už divit ničemu. KDU-ČSL si taky při vyjednávání o balíčku za své nevybrala žádné sociální téma, ale tradiční rodiny raději podpořila tvrdým vyjednáváním za levnější víno. Strana tak nadále dává smysl jako lokální varianta ODS se zaměřením na vinařskou produkci. TOP 09 zase minulý týden nepodpořila ve sněmovně možnost hlasovat o manželství pro všechny s tím, že to teď stejně nemá cenu. Zástupce LGBTQ+ komunity z organizace Jsme fér tím rozhodně nepotěšila.
Do nových poloh směřuje celý český liberalismus. Italskou premiérku Giorgii Meloni přivítal v Česku nejen premiér Petr Fiala, ale i prezident Petr Pavel, který tak činit rozhodně nemusel. Bývalý ministr zahraničí a guru české demokratičnosti Karel Schwarzenberg dokonce sepsal kratší úvahu o pohodovosti současných italských postfašistů, což týdeník Respekt následně v rubrice Despekt zkrátil na: „Ta se sice hlásí k fašistickým kořenům italské politiky, nijak ale…“
Do čela země dostala současnou vládní pětikoalici antibabišovská mobilizace před volbami v roce 2021. Rétorika „záchrany demokracie“ v Česku dnes pokračuje Fialovým „antipopulismem“ a tím, čemu on sám říká „rozum“. Ten se ale vyznačuje politikou škrtů, které znamenají chudnutí stovek tisíc domácností. Sama demokratičnost se tak stává vysokoprahovou hodnotou pouze pro ty, kteří si ji můžou dovolit, a pochopení pro „fašistické kořeny“ zase ukazuje směrem, který je skutečně v rozporu s akcemi, na které chodí Jana Michailidu.
Autor je redaktor Alarmu.