Foto Ben Skála, Benfoto, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
Už minimálně rok posloucháme nejen od pravicových komentátorů a komentátorek, že hlavní problém vlády Petra Fialy je komunikace. Tento narativ se rozmohl v době, kdy lidem začaly chodit desetitisícové účty za energie, kdy inflace dosahovala 18 procent a kdy se na protest proti vládě sešlo 70 tisíc lidí na Václavském náměstí pod značkou Česko na prvním místě. Příslušníci vládních stran tehdy nabídli řešení v podobě svetru navíc a vedli řeči o tom, že zchudneme trochu všichni, že je třeba si utáhnout opasky. Ekonomové zase radili, že na nákupy mají lidé chodit nejraději po snídani, aby nebyli hladoví a nenakupovali nesmysly. Nakonec, jak se dalo očekávat, jsme ale nezchudli všichni. Například uhlobaron Daniel Křetínský a jeho EPH za loňský rok hlásí zisky přes sto miliard korun a určitě to nebude tím, že by nakupoval až po jídle. Znovu se tak ukázalo, že zatímco chudší část společnosti kvůli asociální politice vlády počítá každou korunu, nejbohatší jen dále bohatnou.
Vláda se dnes těší snad nejnižší důvěře občanů v porevoluční historii. V srpnu jí plně věřila pouhá dvě procenta obyvatel.
Aby vláda tolik kritizovanou komunikaci zlepšila, spustila na začátku letošního roku pomocí nového oddělení strategické komunikace kampaň První rok vlády. V té se za peníze daňových poplatníků mimo jiné chlubila, že dokázala zajistit plyn nebo že zvládla začlenit 460 000 uprchlíků z Ukrajiny. V druhé letošní kampani, která byla spuštěna v únoru ke třiceti letům samostatné země, se zase píše, že „Česká republika je skvělým místem k životu“. Tvrdit něco takového v situaci, kdy byla v příjmové chudobě každá šestá domácnost, je přinejmenším bezohledné a hloupé.
Chyba komunikace?
„Neumí pořádně prodat a vysvětlit ani věci, které dělá dobře,“ prohlašoval na jaře prezident Petr Pavel po vzoru mediálních titulků směrem k vládě. Jenže fakt, že vláda neustále dělá přímý opak toho, co slibuje, že Vlastimil Válek už skoro rok není schopný zajistit důležitá antibiotika nebo že Zbyněk Stanjura představí s plnou vážností konsolidační balíček a po vlně zasloužené kritiky začne tvrdit, že to vlastně ještě není úplně hotové, není chyba komunikace. Že prošla novela zákona, která legitimizovala nelidské pracovní podmínky lékařů, není chyba komunikace. Že Pavel Blažek dále sedí na ministerstvu spravedlnosti, i když je namočený do kupčení s brněnskými městskými byty a v deštivých odpoledních se schází s jedním z deklarovaných nepřátel vlády Nejedlým, není chyba komunikace. To, že vláda snižuje podporu ukrajinským uprchlíkům a fakticky tak dostává celé rodiny na ulici, také není chyba komunikace. A takhle by se dalo pokračovat donekonečna. Vysoké školy, věda, propouštění nepedagogických pracovníků, rušení pošt, státní úředníci… To všechno jsou chyby politické. Ukázky absolutní nekompetence současného vládního kabinetu.
V situaci, kdy se škrtá i na kuchařkách v jídelnách základních škol, otevírá sněmovna další marketingové oddělení a ministerstvo vnitra spouští ze státního rozpočtu kampaň Nenaletět za desítky milionů. Vít Rakušan do toho tweetuje, jak je třeba lidem ve vyloučených lokalitách vysvětlovat, proč je důležitá liberální demokracie. Problém pro něj není samotná existence vyloučených lokalit, ale to, že jejich obyvatelé, kteří si často nemohou dovolit ani jízdenku na autobus, nechápou ty správné demokratické hodnoty. A tak zase v září přišlo proti vládě protestovat okolo deseti tisíc neuvědomělých „nedemokratů“ na Václavské náměstí.
Předstírat nestačí
Vláda se dnes těší snad nejnižší důvěře občanů v porevoluční historii. V srpnu jí plně věřila pouhá dvě procenta obyvatel. Nejde tedy jen o nějakou nevoli sociálně slabší části společnosti. Nekompetenci vnímají i voliči pětikoalice. Ekonomika pod taktovkou ODS dokonce stagnuje tak moc, že pravicovou vládu kritizuje už i byznys, jediný subjekt, kterému by měla v souladu se svou ideologií opravdu pomáhat.
Reálné situace lidí, ale i podniků nebo institucí, se nedají fabulovat marketingem. Sebelepší plakáty, reklamy ani bannery nezvednou platy státním zaměstnancům nebo nenaženou tolik potřebné peníze do vzdělávání. Fake it till you make it v politice zkrátka nefunguje.
Abychom měli takovou zemi, kterou Fiala představil ve své halucinační vizi Česko na křižovatce a kterou dále prezentuje na svých sociálních sítích, potřebujeme peníze, ne škrty. Abychom měli kvalitní (nebo alespoň funkční) vzdělávání, zdravotnictví nebo sociální systém, nestačí „kreativní účetnictví“, je třeba zvýšit příjmy rozpočtu. To se dá dost jednoduše udělat zdaněním té nejbohatší části společnosti. Koneckonců kdyby ODS s ANO nezrušily superhrubou mzdu, mohli jsme mít v rozpočtu sto miliard k dobru.
Lidé často argumentují, že kritizováním vlády člověk nahrává ANO a SPD. Jenže jediný, kdo dnes opravdu nahrává ANO a SPD, je Fiala a jeho nekompetentní kabinet. Babišovi tak ke třiceti procentům stačí sedět opodál, smát se a jednou za čas přinést do sněmovny ošklivého fialového plyšáka.
Autorka je redaktorka Alarmu.