Foto Ben Skála, Benfoto, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
Vládní koalice neváhala obejít klasické parlamentní procedury, aby zabránila dosavadní valorizaci důchodů. I když existují pochybnosti o ústavnosti tohoto postupu, které bude prověřovat Ústavní soud, proti vládě demonstruje jen dav, který víc než ústava zajímá ukrajinská vlajka na budově Národního muzea. Všechny politické strany ve sněmovně, kterým se říká demokratické, jsou ve vládní koalici, a tedy se na ústavně sporném chování samy podílely. Jednání o důchodové reformě vláda odstartovala tím, že nejspíš zvedne věk odchodů do penzí na 68 let. Proti tomu jsou odbory a „populisti“. Při vysvětlování svých kroků se koalice nemusí moc snažit, jakékoliv škrty v sociální oblasti jsou v Česku označeny jako hlas zdravého rozumu proti všeprostupujícímu a nebezpečnému populismu. Jak by se vůbec poznalo, že se vláda chová autoritářsky, když sama deklarativně bojuje proti babišovskému či putinovskému autoritářství?
Jaká změna?
„Dotáhneme změnu“, pojmenoval spolek Milion chvilek pro demokracii video vyzývající k podpoře demokratického kandidáta v prezidentských volbách. Jméno toho správného kandidáta přitom nebylo ani potřeba psát, demokratičtí byli všichni s reálnou šancí porazit Babiše, samozřejmě kromě Jaroslava Bašty a obskurních kandidátů na okraji zájmu. Obavy spolku o demokracii byly na místě. Andrej Babiš jako miliardář s nebývalou koncentrací mediální, politické a ekonomické moci jejím ohrožením bezesporu je, a navíc nebylo vůbec jasné, jak by se jako prezident-miliardář choval. V mobilizaci proti Babišovi jsou chvilkaři konzistentní. Co ale přesně znamená ta „změna“, kterou chce Milion chvilek dotahovat?
Tato vláda je přece antiautoritářská, protože je protibabišovská. Tento stav ale ve skutečnosti demokratičnosti nenahrává.
Vláda Petra Fialy je totiž než změnou mnohem spíše návratem k normálu českého vládnutí ve prospěch bohatých, ze kterého, přes všechny řeči o pomáhání, nijak moc v premiérské funkci nevybočoval ani Andrej Babiš. Úspěšné Babišovo převzetí voličů sociální demokracie, tedy levicových voličů, ale způsobilo vychýlení české „demokracie“ doprava. ODS, která se vždy lidskoprávního odkazu Václava Havla spíše štítila a ve svých sebevědomých letech chtěla zprivatizovat i Českou televizi, se v koalici SPOLU našla v obraně demokracie. Jako PR se jevilo lepší dědictví Havla než Klause. Stejně jako v lednu prezident Petr Pavel i předtím na podzim 2021 Petr Fiala vyhrál volby především jako pojistka domácí demokracie a její krátké tradice.
Hned první demokratická spolupráce vlády a prezidenta posvětila mimořádně netransparentní omezení valorizací důchodů, schválené ve stavu legislativní nouze. Jen pár měsíců předtím se přitom vláda zvýšením limitů pro platbu DPH živnostníků v klidu připravila o minimálně 10 miliard. Chvíli na to vyhlašovala legislativní nouzi kvůli valorizaci důchodů. Celé to nepřesvědčivě zdůvodňovala hospodářským ohrožením státu. Opatřením pro letošek získala zhruba 20 miliard. Bez využití nestandardních procedur parlamentní demokracie přitom nemohla koalice toto menší navýšení důchodů prosadit. Petr Pavel sám ve svém projevu řekl, že nechá ještě zákon prověřit Ústavním soudem, pokud tak před ním neučiní opozice. Vysvětlil také, že nechce využívat prezidentské veto hned ze začátku výkonu funkce a prodlužovat tak pochybný stav legislativní nouze. Ani prezident si tedy není jistý správností zákona. Co se ale počítá je to, že ho podepsal.
Náznaky autoritářství
Ani ve Francii se s důchody prezident Emmanuel Macron nemaže. V případě prosazení důchodové reformy, jejíž součástí je i vyšší věk odchodu do důchodu, neváhal obejít dolní komoru francouzského parlamentu, kde nemá potřebnou většinu. Zákon hodlá protlačit silou a riskuje kvůli tomu pád svého premiéra a vlády. Prakticky v tu samou chvíli, kdy ve sněmovně ohlásila mluvčí vlády tento úmysl, vyšly ve Francii do ulic tisíce lidí. A mluvili tam nejen o výši důchodů, ale také o demokracii, která je pošlapávána. „S tímto novým využitím článku 49.3 je završen rozvod mezi našimi institucemi a lidmi, čímž vyvrcholila plíživá krize politické moci a otevírá se královská cesta autoritářským pokušením,“ napsala komentátorka l’Humanité Maud Vergnol.
Spojit si ohýbání pravidel parlamentarismu, který při schvalování zákona ve stavu legislativní nouze velmi účelově předvedla vládní koalice, s náznakem autoritářství by v Česku nikoho ani nenapadlo. Tato vláda je přece antiautoritářská, protože je protibabišovská. Tento stav ale ve skutečnosti demokratičnosti nenahrává. ODS dokázala v koalici SPOLU úspěšně rozpustit „sociální svědomí vlády“ v podobě KDU-ČSL, která toto o sobě skutečně prohlašovala, a v celé vládní koalici jako by ani nebyli ti Piráti, kteří před pár lety tvrdě kritizovali vládu Babišova ANO s ČSSD za celou řadu asociálních kroků.
Volba demokracie proti autoritáři Babišovi jako by byla automaticky volbou tvrdých pravicových reforem, které se nebojí jít na hranu ústavnosti. Občanskou společnost, která se ostře stavěla proti uchvatiteli Babišovi, ani nenapadne řešit banality jako odchody do důchodu nebo účelové zneužívání stavu legislativní nouze. To je zcela mimo představivost českého občanského angažování se.
Jenže co potom zůstává z tzv. občanské společnosti, která by měla být přece jen nadstranická? Příliš zjevné přivírání očí před materiálními těžkostmi všeho druhu, které jako by ani nepatřily do vznosného občanství. Pravda a láska takto zní jako výsměšné heslo. Ano, povinná valorizace důchodů ve skutečnosti neřeší problémy těch nejchudších seniorů, protože těm přidává relativně nejméně, tím se ale nedá omluvit provedení, s jakým koalice přišla. Nerovnost vždy vyvolává ve společnosti tlaky a nespokojenost. Když se k tomu ale začnou ohýbat pravidla, dostávají sociálně necitlivá rozhodnutí vlády a sněmovny punc autoritářství stojícího mimo ústavní a demokratické rámce.
Autor je redaktor Alarmu.