Foto Patricia Deal, Flickr, CC BY 2.0
Poté, co Nejvyšší soud Spojených států před několika týdny zrušil dva precedenty garantující federální právo na interrupci, se rozhodování o tom, zda jsou umělá přerušení těhotenství legální či nikoli, přesunula na úroveň jednotlivých států. Téměř desítka z nich přitom okamžitě zakázala interrupci již od momentu početí, a to i v případech incestu a znásilnění. Výsledná ztráta tělesné autonomie, tedy povinnost donosit a porodit dítě, vyplývající ze soudního rozhodnutí a následných státních zákonů především na jihu a středozápadě USA, nyní postihne několik desítek milionů žen v plodném věku (mezi 15 a 49 lety). Těm kromě možného psychického traumatu a fyzické újmy z nuceného těhotenství a mateřství hrozí také zásadní finanční potíže. Porodit dítě a poskytnout mu dostatečnou předporodní i poporodní péči totiž v USA stojí nemalé peníze.
Kolik stojí porod?
Porod je jednou z nejčastějších procedur v amerických nemocnicích, přitom však americké ženy mnohdy nevědí, kolik peněz je zdravotní péče spojená s porodem bude stát. Ceny se liší stát od státu i mezi nemocnicemi, podle typu pojištění, ale také v návaznosti na průběh porodu, protože jakékoli komplikace mohou jeho cenu zásadně zvýšit. Vysoká cena porodu a s ním spojené zdravotní péče je zároveň jedním z nejčastějších důvodů, proč se americké ženy odhodlávají k interrupcím. Ty stojí v průměru mezi 650 a 750 dolary (16 až 18 tisíc korun) v prvním trimestru a nelze je hradit z federálního zdravotního pojištění Medicaid. V některých státech je kvůli restriktivním zákonům omezeno proplácení interrupcí i ze strany soukromých pojišťoven.
Odpůrci interrupcí obvykle tvrdí, že chrání život nenarozených dětí, ale zákaz potratů a vynucené porody ohrozí životy matek i dětí.
Například studie mapující doplatky za porod u žen s pojištěním placeným zaměstnavatelem v letech 2008 až 2015 zjistila, že v průměru rodičky za porod musely doplácet okolo 4500 dolarů (tj. přes sto tisíc korun). Pro ženy bez pojištění se přitom doplatky vyšplhaly v průměru až na deset tisíc dolarů (tedy čtvrt milionu korun). Průměrná účetní cena běžného vaginálního porodu bez komplikací se v USA pohybuje kolem 13 tisíc dolarů, tj. zhruba 330 tisíc korun. S císařským řezem se cena navyšuje – už jen kvůli delšímu pobytu v nemocnici – na v průměru 17 tisíc dolarů (tj. 410 tisíc korun). Třetina amerických porodů přitom probíhá právě touto metodou. Poporodní péče pak stojí v průměru za první rok po porodu okolo tří tisíc dolarů (tj. asi 72 tisíc korun).
Nastíněné doplatky se liší podle státu, a především podle typu pojištění, respektive podle toho, zda nějaké zdravotní pojištění člověk vůbec má. Například v Texasu, kde bude platit drakonický protipotratový zákon s tvrdými postihy, nemá čtvrtina žen v plodném věku zdravotní pojištění, a bude si tedy muset porod s účetní cenou přes 400 tisíc korun hradit z vlastních zdrojů. Bez pojištění jsou v Texasu ženy z nízkopříjmových skupin, především z etnických menšin, a stát by jim mohl pomoci například tím, že by přijal rozšíření federálního programu zdravotní péče pro nízkopříjmové občany Medicaid (který pokrývá náklady na poporodní péči alespoň na dva měsíce). Stejně jako dalších jedenáct států, z nichž drtivá většina zavedla či zavede tvrdé protipotratové zákony, však Texas takové rozšíření odmítá, čímž dostává značnou část žen do obtížné situace. Nucené porody (už nyní je odhadem 40 procent těhotenství v USA neplánovaných či nechtěných) a drahá předporodní i poporodní péče je totiž mohou uvrhnout do výrazných dluhů: ostatně podle některých zdrojů žije v USA s dluhem za zdravotní péči více než polovina obyvatel.
Zároveň kromě pěti států nikde v USA neposkytují peněžitou pomoc v mateřství a rodičovská dovolená čítá jen dvanáct neplacených týdnů. To v praxi znamená, že s porodem a následnou péčí o dítě mohou ženy často přijít o mzdu kvůli zameškané práci a že mívají výdaje za hlídání dětí, které přijde v celonárodním průměru na zhruba čtvrt milionu korun ročně.
Úmrtí matek a novorozenců
Navzdory takto drahé zdravotní péči mají Spojené státy jednu z nejvyšších kojeneckých úmrtností ze všech rozvinutých zemí (OECD): v průměru 5,8 mrtvých novorozenců na tisíc porodů, přičemž nejlepší Japonsko má hodnotu 1,9. Špatně si USA stojí i v úmrtnosti matek při a těsně po porodu (ženy z etnických menšin jsou na tom nejhůře), přičemž tabulkám ve většině podobných kategorií vévodí velká část těch států, které tvrdě omezují nebo se chytají omezit interrupce.
Podle odhadů přibude v těchto státech v prvním roce po zrušení federálního precedentu zhruba 75 tisíc porodů, což bude znamenat i nárůst počtu úmrtí matek a novorozenců. Například v roce 2020 zemřelo 861 žen kvůli komplikacím způsobeným porodem a na šedesát tisíc žen zažilo vážné komplikace způsobené porodem. Další potíže samozřejmě mohou nastat i v měsících po porodu. Socioložka Amanda Jean Stevenson přitom odhaduje, že počet úmrtí matek vzroste kvůli zrušení federální ochrany práva na interrupce o 21 procent, u Afroameričanek dokonce o 33 procent.
Odpůrci interrupcí obvykle tvrdí, že chrání život nenarozených dětí, ale zákaz potratů a vynucené porody ohrozí životy matek i dětí jak z materiálního, tak zdravotního hlediska. Namísto možnosti svobodné volby a autonomie nutí ženy k dluhům a utrpení.
Autor je amerikanista.