Foto Mihail Macri, Unsplash
Expertní řízení státu se zdrclo na vypouštění nahodilých nápadů do médií a následné tvrzení, že vlastně o nic nejde. Současně v médiích dominují ekonomové bank a jiných finančních institucí, kteří vážným hlasem tvrdí, že se nedá nic dělat, musí se škrtat. Tvrdě a hodně.
Samozřejmě ví, o čem mluví. Špatně provedený pokus státu zdanit několik bank v rámci daně z mimořádných zisků ztroskotal, a tak se stát zaměřuje na to, co umí: zvednout DPH, vše zdražit a na daních oškubat pracující. Ekonomové z bank to vyhodnotí jako rozumné. Jako mnohem rozumnější než obtěžovat daněmi banky nebo fosilní miliardáře, kterým by pak třeba nezbyly peníze nazbyt na luxování a devastaci českých médií.
Vláda vede třídní válku
Jedním z návrhů ministerstva financí je kupodivu nápad oškubat studenty. Stanjura chce zrušit pracujícím studentům slevu na dani a zdanit stipendia. Prostě udělat vše pro to, aby se ztížila cesta ke vzdělání těm, kdo nepochází z bohatých rodin. Aby stát prohloubil reprodukci nerovností a naházel klacky pod nohy každému a každé, kdo se nenarodil do rodiny se třemi SUV prémiové značky na zahradě vylité betonem, každému, kdo by se chtěl v sociálním žebříčku kamkoli posunout. Český stát vede jakousi třídní válku a snaží se u nás prosadit kapitalistický feudalismus.
Pokud se tvrdí, že má škola připravovat na budoucnost, pak v případě Česka se sám stát na budoucnost nepřipravuje a v podstatě ji vzdal. V pomyslné konkurenci ostatních zemí stojíme na místě po kolena v bahně a je nám to jedno.
V časech klesající porodnosti, která se už dekády nachází pod hranicí prosté reprodukce, stát zachází s dětmi, jako by mu byly na obtíž a nevěděl co s nimi, jako by to byl nějaký otravný náklad státního rozpočtu. Stát nedokáže, protože nechce, zajistit místa ve školkách, na základních ani středních školách. Celý systém přitom zvýhodňuje děti z lépe postavených rodin a hází klacky pod nohy těm chudým.
Vysoké školy jen pro bohaté
V případě vysokoškolských studentů je ostudou už to, že musí v Česku tolik mladých lidí pracovat, aby vůbec mohli studovat. Řešíme daně z práce studentů, zatímco studenti v Dánsku a dalších zemích dostávají automaticky od státu peníze, aby mohli studovat a nemuseli u toho pracovat buď vůbec, nebo jen v míře nezbytně nutné. Zatímco dánský student sedí ve škole, ve studovně nebo vyrazí na výlet, jeho český protějšek kroutí šichty ve skladech Tesca nebo Lidlu.
Protože český stát umí bez ohledu na vládu počítat jen v horizontu jednoho rozpočtu, neumí si spočítat, jak by bylo pro všechny výhodné, kdyby se nám podařilo posunout celou generaci dětí ze znevýhodněných podmínek přes vzdělání někam výš. S nimi bychom se posunuli všichni. Dokonce i Zbyněk Stanjura, který by se pak nemusel trápit na ministerstvu financí a dělal něco, na co stačí. Třeba skladníka v supermarketu.
Stát nedokáže, protože nechce, zajistit místa ve školkách, na základních ani středních školách.
Tyhle počty jsou ale bohužel mimo Stanjurovy obzory, kdy plánuje sebrat studujícím slevu na dani, což je tedy aktuálně směšných 4 020 korun za rok. Když takhle obere dost pracujících studentů, získá státní kasa příští rok o pár milionů víc, což je v kontextu rozpočtu jedno, ale v kontextu budoucnosti to znamená mnoho. Podíl českých pracujících studentů patří v Evropě k rekordním, kdy jich pracuje více než 90 procent. Většina studentů přitom nepracuje ve sféře, která by souvisela s jejich studiem. Pracují kdekoli, aby přežili.
Ve skutečnosti však chudneme kvůli každé hodině, kdy se studenti nevěnují studiu, ale brigádám, nebo se stresují, kde vezmou na nájem na kolejích a privátech a z čeho budou žít. S tím jim ostatně uškodilo i loňské snížení slevy na dopravu.
Jídlo v menzách ani bydlení na kolejích už dávno nejsou levné, kdy obojí v uplynulém roce skokově zdražilo. Jakékoli obory, které jsou náročnější na čas studia, se tak stávají pro chudé studenty nedostupné, nebo je studují tak nějak napůl, když jim po práci zbude čas.
Chudí patří k výrobnímu pásu
Pokud se jim podaří získat stipendium, což jsou obvykle jednotky tisíc, tak Stanjura vymyslel, že by i tuto částku studentům zdanil. Jako by cíleně přemýšlel, jak každého, kdo nepochází z bohatých poměrů, odradit od studia na vysoké škole a nasměrovat ho rovnou někam na pole nebo do výroby.
A to bychom mohli pokračovat dále, k tristní situaci doktorandů a jejich otřesných platových podmínek, kdy se doktorandské stipendium nachází hluboko pod minimální mzdou a toto stipendium Stanjura rovněž oholí novou daní.
Studenty pak zvláště na humanitních školách učí pedagogové za platy, z nichž sami nemohou vyžít. Nakonec se tak spolu nepotkávají jen v učebnách a aulách, ale také při doplňování zboží v obchodních řetězcích.
To vše řešíme především proto, že ODS s Babišem a Okamurou zrušila superhrubou mzdu a připravila rozpočet o zhruba 120 miliard korun. Místo nápravy sbírá vláda drobné, aby nemusela danit bohaté a aby se nedotkla svého elektorátu.
Pokud se opakovalo, že si Babiš kupuje voliče skrze zvyšování důchodů, je nyní trochu škoda mlčet o tom, že si přes daně kupuje své voliče zase ODS a trpí tím celý stát, jehož finance se rozpadají. Petr Fiala tuto strategii v rozhovoru pro Deník N pojmenoval velmi přesně jako pravicovou zabedněnost.
Znovu budeme považovat za výhru, když studentům zůstane sleva na dani a nezdaní se stipendia, místo aby naše energie směřovala k požadavkům na zajištění základního příjmu pro studující a na zajištění dostupného bydlení a podmínek pro studium. U toho budeme znovu odrážet všechny ty vracející se šílené nápady jako je zavedení školného. Ve výsledku se neposuneme nikam.
Autor je redaktor Alarmu.