V neděli 6. prosince šli Francouzi poprvé od pařížských útoků k volbám, aby vybrali své regionální zastoupení. Účast byla rekordně vysoká, volilo 50,09 procenta voličů a voliček, což lze do jisté míry vysvětlit nespokojeností a nejistotou. Krajně pravicová Národní fronta ovládla šest kontinentálních regionů ze třinácti a i v ostatních se umístila v první trojici.
Jak vypadají francouzské regiony?
Jedním z programových bodů současné Hollandovy vlády bylo mimo jiné i zajištění větší autonomie francouzským územním celkům. V loňském roce byla schválena velká územní reforma, která snížila počet regionů z původních šestadvaceti na třináct evropských (kontinentální Francie a Korsika) a pět zámořských oblastí a zastupitelským orgánům, tzv. regionálním radám, byly přidány kompetence. Nyní budou rozhodovat vedle ekonomických otázek, vysokého a středního školství také o životním prostředí či kultuře.
Jedinou možností, jak nyní Národní frontě čelit, se zdá být fúze levicových stran, případně i podpora Republikánů tam, kde mají možnost uspět.
Zastupitelé jsou voleni pomocí smíšeného dvoukolového volebního systému na šest let a jejich počet v jednotlivých radách se odvozuje od počtu obyvatel. Strany se prezentují kandidátními listinami, v jejichž čele stojí lídr (candidat/e en tête de liste), který formálně celou kampaň zaštiťuje. Do druhého kola postupují všechny uskupení, které přesáhnou deset procent a fúzovat s jinými subjekty mohou takové strany, které překročí hranici pěti procent. V druhém kole tak voliči mohou v některých případech vybírat ze zcela odlišných kandidátních listin, vzniklých spojováním po prvním kole.
Kampaň ve znamení bezpečnostní hrozby
Francie se stále oklepává z teroristických útoků 13. listopadu. To se promítlo také do výsledků voleb. Již v souvislosti s vítězstvím Národní fronty ve evropských volbách v květnu 2014 se celá řada tzv. tradičních stran snažila této hrozbě čelit. Na levici je hlavním aktérem uskupení Front de Gauche, které však nedosahuje zdaleka takových volebních výsledků jako strana dynastie Le Penů. Zprava se o tuto kritiku pokouší uskupení Republikánů bývalého prezidenta Nicolase Sarkozyho, který se dokonce rozhodl o přejmenování strany tak, aby jasně deklaroval své postoje. Je to totiž právě republikanismus, který je v souvislosti s francouzskou identitou skloňován nejčastěji. A je to právě Marine Le Penová, komu se podařilo stranu, jež její otec zařadil do kategorie krajní antisemitská pravice, dostat do pozice subjektu, jehož hlavním cílem je bránit republikánské hodnoty – volnost, rovnost, bratrství. Sama se včera, když naprosto ovládla nejchudší francouzský region Nord-Pas-de-Calais-Picardie, vyjádřila, že „Národní fronta je jedinou opravdovou republikánskou frontou“, aby následně dodala, že se jí podařilo zajistit „národní jednotu, kterou Francie potřebovala“.
Hlavními tématy kampaní Národní fronty vedle konkrétních regionálních otázek byla zejména bezpečnostní hrozba, jíž je třeba čelit jedině národní jednotou a suverenitou. Také se často objevovala kritika současné vlády, socioekonomické otázky a islamofobie.
Ostatní strany si jako hlavní téma stanovily strach z úspěchu Národní fronty, a většina televizní debat se tak týkala způsobů, jak mu zabránit. To zcela zastínilo jiné otázky a levice nebyla schopná adekvátně reagovat na propracovanou kritiku globálního kapitalismu ze strany Národní fronty. To se ukazuje například v šestimilionovém chudém industriálním regionu Nord-Pas-de-Calais, který byl po dlouhá léta výspou komunistického elektorátu. Dominanci zde ale nyní zcela přebrala rétorika Národní fronty. Přebíhání tradičních levicových voličů ke krajní pravici je fenomén poněkud starší, novinkou pro letošní volby jsou sympatie mladých lidí, středních a vyšších vrstev společnosti.
Server Le Monde zveřejnil průzkum agentury Ipsos, který ukazuje, že 35 procent lidí ve věkovém rozmezí 18–24 let volilo napříč Francií právě kandidátky Národní fronty. Za zmínku stojí také vítězství neteře Marine Le Penové a nejmladší členku Národního shromáždění Marion-Maréchal Le Penové ve velmi bohatém regionu Provence-Alpes-Côte d’Azur, jehož součástí jsou města jako Nice nebo Saint-Tropez. Toto vítězství ukazuje, jak pestrou sociální základnu Národní fronta v posledních letech získala. Marion-Maréchal Le Penová po vítězství ve svém projevu pronesla: „Je to historický moment, starý systém dnes večer zemřel.“ Jinak je známá spíše svými postoji k francouzským muslimům, o kterých tvrdí, že „dokud se nenaučí křesťanskému způsobu života, nikdy se nestanou skutečnými Francouzi“.
Co dál?
V pondělí po volbách titulky francouzských deníků promlouvaly o ohrožení demokracie, konci Evropy, ale také o šanci pro levici. K úspěchu Národní fronty přispěl i fakt, že levice je stejně jako v řadě jiných zemí rozštěpená. I v těchto volbách kandidovala v podstatě tři relevantní levicová uskupení: Socialisté a k nim přidružené subjekty – EELV (francouzští zelení) a již zmiňovaná Front de Gauche. Tyto tři strany by na národní úrovni získaly v absolutním součtu 36 procent. Jedinou možností, jak nyní Národní frontě čelit, se zdá být fúze levicových stran, případně i podpora Republikánů tam, kde mají možnost uspět. V některých regionech již k něčemu podobnému dochází, v Paříži a okolí se tak budou pro druhé kolo spojovat právě socialisté, zelení a Front de Gauche, v dalších regionech naopak socialističtí kandidáti odstupují z kandidatur ve prospěch pravicových Republikánů.
Z krátkodobého hlediska je možné, že se díky této taktice podaří zabránit dalším vítězstvím Národní fronty v těchto volbách. Dlouhodobě to však udržitelné není. Pokud se levicové strany skutečně nebudou snažit o rehabilitaci a uchopení levicových témat, Marine Le Penová se může stát příští francouzskou prezidentkou.
Autorka studuje politologii na FF UK.