Státní orgány v Brazílii reagují na napjatou situaci před zahájením fotbalového mistrovství světa nejen tím, že stupňují represe vůči demonstrantům, ale také se daly do „čištění“ chudinských čtvrtí a slumů, takzvaných favel. Proti kriminalitě mají bojovat těžce ozbrojené jednotky. Akce, příznačně nazývaná „pacifikace“, má pomoci vypořádat se s násilnostmi a drogovým byznysem v nechvalně proslulých brazilských slumech, a to především právě s ohledem na sportovní megaakce, jako jsou letošní fotbalový šampionát nebo olympiáda, která bude následovat za další dva roky. S takovými veřejně prospěšnými cíli nelze nesouhlasit – pokud by ovšem jejich reálné dopady ve výsledku nepodněcovaly kriminalizaci chudoby, likvidaci bydlení a nebyly zcela podřízeny tržní logice.
„Příprava na pohár v Brazílii vede k nucenému vystěhovávání velkého množství obyvatel výměnou za rozvoj komerčního sektoru. Tento proces se dotkne více než čtvrt milionu domácností a povede k přestěhování třinácti tisíců rodin.“
Koncem března dorazily těžce vyzbrojené armádní jednotky do komplexu Mare, vyhlášené oblasti nejnásilnějších brazilských slumů v Riu de Janeiru. Dvoutisícihlavá kavalérie ještě posílená o pět stovek členů námořní pěchoty a dvě stě policistů se staly pro další měsíce součástí této čtvrti. Mediálně vděčné obrazy zachycující, jak v chudinských čtvrtích parkují tanky a v úzkých uličkách pobíhají těžkooděnci, přes svou působivost nicméně úplně nevystihují rozsah a význam represálií, které bez ohledu na humanitárnost záměrů v důsledku kriminalizují obyvatele daných oblastí.
Život za zdí
Nynější okázalé nasazení armády pouze dovádí do extrému proces pacifikace favelados, tedy obyvatel slumů, kvůli jejichž zkrocení byly už v roce 2008 za částku 1,7 miliard dolarů vytvořeny speciální policejní složky UPP (Unidade de Policía Pacificadora). Obvyklý taktický postup při „čištění“ dané oblasti vypadá tak, že jsou nejprve nasazeny elitní policejní jednotky BOPE a jimi „pročesané“ lokality následně přebírají členové UPP. Výsledkem této bezpečnostní politiky jsou zatčení a často i mrtví. Navíc vede k segregaci chudinských čtvrtí. Na jedné straně tak vznikají „vyčištěné“ ulice, o něž se s vidinou rychlého zisku přetahují developeři, na straně druhé se navyšuje koncentrace organizovaného zločinu v policií nekontrolovaných slumech.
Spojení favel s organizovaným zločinem souvisí s historicko-kulturními kořeny sedimentace extrémní chudoby v těchto specifických brazilských městských oblastech. Současný vstup armády do favel působí ironicky, když si uvědomíme, že je v Riu na kopci Morro de Providencia, lidem přejmenovaném na Morro de Favela, původně založili váleční veteráni. V důsledku přesunutí hlavního města do Brasílie došlo v Riu k celkovému úpadku, což favely, které do té doby představovaly určitý způsob řešení bytové situace chudých, odnesly jako první. Přestože se nacházely v blízkosti rozvinutého města, nebyla zde vodovodní ani sanitační infrastruktura, elektřina a další služby. Život ve favelách dále ovlivnil především nástup drogového obchodu v osmdesátých letech, kdy se Rio stalo překladištěm kokainu určeného pro evropské trhy. Životy lidí ve favelách navíc kromě násilí mezi drogovými gangy, zvanými militias, ohrožují také povodně doprovázené půdními sesuvy.
Samotní obyvatelé těchto urbánních slumů, nejrozšířenějších v Riu a Sao Pãulu, jsou v brazilské společnosti diskriminováni (především při hledání pracovních příležitostí), podléhají sociální nerovnosti i exkluzi. Tu podtrhuje i fyzické oddělování favel od zbytku města, především výstavba zdí okolo favel, které jsou oficiálně hájeny jako způsob, jimž je možné zamezit pronikaní zločinu hlouběji do centra města, čímž jsou v podstatě kriminalizováni všichni za zdí žijící faveladoras. Proces ghettoizace tak dotváří spirálu bezvýchodné chudoby. Přitom podle posledního brazilského cenzu z roku 2010 představuje populace těchto „subnormálních aglomerací“ celých šest procent téměř dvousetmilionového národa, přičemž právě v Riu se jedná o celou pětinu místních občanů.
Kapitál jezdí buldozerem
Konání fotbalového šampionátu vytváří tlak na restrukturalizaci a zabezpečení favel v Riu a Sao Pãulu. Řešení spočívá v již zmiňovaném „vyčištění“ některých favel a přebudování ostatních v klasickém gentrifikačním procesu. Zatímco přítomnost jednotek UPP je spojená s mistrovstvím a má jen dočasný charakter, plán pacifikace zahrnuje také nucené vystěhovávání rodin z domovů, které jsou následně srovnány se zemí. To má zajistit snížení zločinnosti ve městě, ale také vylepšení veřejného obrazu města. Fotbalová federace FIFA totiž vyžaduje po hostitelských zemích splnění souboru specifických pravidel, které Brazílie v roce 2012 zahrnula do speciálního zákona k světovému poháru, aby tak zaručila legálnost následných opatření. V dvoukilometrovém koridoru kolem stadionů vznikají takzvané FIFA zóny, intenzivně kontrolované příslušníky bezpečnostních sil. V těchto oblastech mimo jiné působí přísný zákaz jakéhokoli federací nelicencovaného prodeje. Příprava na pohár v Brazílii tak vede k nucenému vystěhovávání velkého množství obyvatel výměnou za rozvoj komerčního sektoru, přičemž rostou například i ceny nemovitostí. Tento proces se dotkne více než čtvrt milionu domácností a povede k přestěhován třinácti tisíců rodin.
Tato situace připomíná jiný nešťastný projekt z počátku sedmdesátých let, jehož prostřednictvím chtěla vláda vojenské junty řešit neudržitelnou favelizaci velkých měst. Rozhodla se přesunout statisíce obyvatel do nově zbudovaných komplexů sociálního bydlení, případně je poslala zpět na venkov, odkud pocházeli. Jenže nedostatečné financování nové výstavby spolu s mizerným veřejným plánováním tehdy přinesly rozklad celého projektu a výsledkem bylo naopak nové bujení favel.
Současná přestavba je především součástí gentrifikace. Soukromí investoři zkupují levné nemovitosti v chudinských oblastech a následně z nich vytlačují nízkopříjmové obyvatelstvo zvýšením nájmů, cen nemovitostí i daní z vlastnictví. Původní obyvatelé gentrifikovaných čtvrtí se stěhují do suburbánních lokalit charakteristických nedostatkem pracovních příležitostí, anebo končí přímo na ulici. Kreativní destrukce ve jménu kapitalistické nadprodukce se v urbánním prostoru realizuje v podobě nekonečných vln stavebních boomů a v permanentní přestavbě měst. Devastování žitého prostoru ve jménu zisku potom odnášejí obyvatelé, kteří společně vytvářeli unikátní, lokální životní prostor. Navzdory jejich nesouhlasu se prosazuje hegemonie tržní logiky.
Favela jako turistická atrakce
Neutěšená situace brazilských slumů se dostala do zorného pole komerčního sektoru v průběhu devadesátých let. Globální masová turistika vyhledávající permanentní vzrušení tehdy objevila kouzlo favel, do nichž proudili příznivci takzvaného slum turismu. Profesionální firmy nabízejí průvodce do nejznevýhodněnějších oblastí v Sao Pãulu a hlavně jižní zóně Ria de Janeiro, kde je favela Rocinha. Průvodci seznamují turisty s lokálními zvyky, místními obyvateli a problémy, které je trápí. Vláda investovala do turistického průmyslu nemalé částky, což se projevilo v podobě anglických informačních cedulí a opravených zastávek městské hromadné dopravy, v rozvoji turistických služeb a celkové marketingové a propagační strategii. Zájem podněcuje jak filmová popularizace favel, tak i poptávka turistů po komplexním pohledu na brazilská města. Otázkou zůstává, zda může taková turistika přinést skutečnou změnu v životě místních, anebo jestli jejím důsledkem nebude naopak normalizace extrémní chudoby v podobě turistického „autentického“ skanzenu. V současné chvíli můžeme aspoň doufat, že pacifikace vyčistila „turistickou“ favelu Rocinha natolik důkladně, aby nenarušovala pohodlný pobyt anglických fotbalistů ubytovaných v nedalekém hotelu.
Autor je sociolog a bývalý fotbalový reportér.