Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Naděje je mistr z Řecka

Vítězstvím Syrizy v řeckých parlamentních volbách svitla naděje na znovuzrození kontinentální levice i na demokratickou proměnu Evropy.

Koalice radikální levice Syriza zvítězila v řeckých parlamentních volbách s výsledkem více než třicet šest procent hlasů. Chybělo málo a vládla Řecku sama. Znamená to změnu v ekonomických trendech v zemi, na níž se podepsala ekonomická krize a tvrdý úsporný program zavedený Evropskou komisí, Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem. Ale nejen to – jde také o reformu ekonomického paradigmatu, který vládl Evropě během posledních tří dekád.

Především však vítězství Syrizy v parlamentních volbách přináší naději, že v Evropě dojde k demokratickému zvratu: formace Alexise Tsiprase vyhrála volby taktéž díky svému zakotvení v masách, díky aktivní spolupráci se společenskými hnutími a díky programu, který požaduje reformu politických institucí směrem k přímé demokracii.

Občan zákonodárce

Jak bude vypadat vláda Syrizy? Její takzvaný Soluňský program ohlášený 15. září 2014 spočívá na čtyřech pilířích. Tři první (vyrovnání se s hospodářskou krizí, ekonomická obnova a podpora daňové spravedlnosti, vytvoření pracovních míst) se dotýkají především ekonomické, fiskální a pracovní sféry. Soustředí se na oddlužení Řecka a na svérázný hospodářský reset. Avšak neméně důležitou součástí programu je pilíř čtvrtý: „reforma politického systému, která má za cíl prohloubení demokracie“. Syriza je první vítězná politická formace v Evropě, mezi jejíž hesla patří přímá demokracie.

Syriza chce občanům vrátit možnost ovlivňovat nejen politiky, ale také politiku, kterou vykonávají.

Popis čtvrtého pilíře Soluňského programu začíná prohlášením: „Již v prvním roce vlády zahájí kabinet Syrizy proces institucionální a demokratické rekonstrukce státu. Posílíme instituce zastupitelské demokracie a ustanovíme nové instituce demokracie přímé. Syriza slibuje reformy, které mají vést k navrácení důvěry v parlament: omezení poslanecké imunity a zrušení zvláštního právního systému, díky kterému se poslanci úspěšně vyhýbají stíhání.“ Strana Alexise Tsiprase chce navíc posílit nepřímou demokracii pomocí dalších reforem, které by činily práci parlamentu transparentnější, a také prostřednictvím podpory pluralizace mediální sféry. Jde především o obnovení státní televize a rozhlasu a také o vytvoření silnějších občanských médií jako protiváhy ke komerčním informačně-zábavním kanálům.

Syriza dále slibuje směřování k decentralizaci – posílení pravomocí lokálních či městských vlád, včetně jejich větší ekonomické nezávislosti. To vše proto, aby mohly na lokální úrovni vykonávat samostatnou a efektivní politiku. K tomu se pojí mnohem přísnější normy, které mají zaručovat transparentnost městských a samosprávných orgánů.

Avšak nejvýraznějším bodem demokratické agendy Syrizy jsou tři instituce přímé demokracie: občanská legislativní iniciativa, občanské veto a právo občanů na referendum. Na rozdíl od jiných variant, které existují v mnoha evropských zemích, mají být v Řecku tyto instituce povinné. Syriza se chystá udělat z občana aktivního zákonodárného činitele. Řekové budou moci navrhovat legislativní řešení, blokovat regulace, které jsou z hlediska občanů nevýhodné, a svolávat referenda ke každému případu, který jim přijde politicky podstatný.

Bída dosavadní politiky

Demokratická agenda Syrizy vznikala ve velké míře na základě zkušeností posledních let. Masové demonstrace trvaly prakticky nepřetržitě od roku 2010 (doprovázely je mimo jiné akty sebeupálení), byla svolávána občanská referenda „zdola“ v takových záležitostech, jako je privatizace zdrojů pitné vody a jiných společných zdrojů, každou chvíli byla ohlašována všeobecná stávka. Bez ohledu na to však vláda středolevicového PASOKu (Panhelénské socialistické hnutí) a konzervativní Nové demokracie zaváděla další a další programy úsporné politiky vynucené Evropskou unii, Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem. Na řeckou společnost tak přivolali pohromu nezaměstnanosti, snížení důchodů, přinutili lidi žít na hranici bídy a zastupitelský politický systém proměnili v obyčejnou fasádu. Syriza chce občanům vrátit možnost ovlivňovat nejen politiky, ale také politiku, kterou vykonávají.

Reforma státních institucí sloužící k docenění váhy hlasů občanů má také jednoznačně odlišit vizi politického systému budoucnosti reprezentovaného Syrizou od středolevice a konzervativců, kteří s přímou demokracií nepočítají, stejně jako od neofašistické diktatury krajně pravicového Zlatého úsvitu, který se stal třetí politickou silou s podporou více než šesti procent obyvatel.

Poučení ze Syrizy

„Naděje je mistr z Řecka,“ dala by se parafrázovat slavná fráze Paula Célana z jeho Fugy smrti. Je to naděje na znovuzrození kontinentální levice i na sociálně-demokratickou proměnu Evropy. Naděje, že plody aktivismu minulých let nebudou promarněny a angažované jednání lidí toužících po změně se dočká odměny. Naděje, že před evropskými společenstvími stojí jiná budoucnost než prohlubování nerovnosti, dovršení rozpadu sociálního státu a státních služeb, vzrůstající izolace, xenofobní nálady a privatizace společných zdrojů včetně těch digitálních.

Aby se tato naděje zúročila, je nezbytné zajímat se o aktivity a strategie, které vedly k úspěchu Syrizy. Jsou to: mnoholeté obtížné budování koalice jednotlivých skupin, společenských hnutí a stran; další a další volební kroky přibližující formaci k vítězství; udržování živého vztahu mezi stranou a aktivistickými proudy ve společnosti; program, který bude komplexně řešit výzvy společnosti a ve kterém je ekonomika spojena s dodržováním práv pracujících. Tento celek se skládá v nový obraz společenské, ekonomické a politické harmonie.

Právě toto spojení mnoha aspektů a hnutí vedlo k tomu, že Tsipras mohl po zveřejnění výsledků prvních volebních průzkumů řeckých parlamentních voleb ve své promluvě vítězně zvolat: „Ať vzejde nad Řeckem slunce. Ať vzejde slunce demokracie a důstojnosti.“

Autor je publicista.

Z polského originálu Nadzieja jest mistrzem z Grecji publikovaného na webu magazínu Krytika polityczna přeložila Marie Iljašenko.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image