Ne každý lidský život má stejnou hodnotu. Říká se tomu hierarchie smrti. Hodnota životů lidí, kteří byli zabiti, zmrzačeni nebo jinak poznamenáni konfliktem v Demokratické republice Kongo, je rozhodně na spodních příčkách tohoto hrůzného žebříčku. V zemi proběhla nejkrvavější válka od dob Adolfa Hitlera, přesto ale pochybuji, že by o ní lidé na Západě vůbec měli ponětí. Nikdo nepíše srdceryvné titulky, nikdo nepožaduje po západních armádách, aby „něco udělaly“.
Znásilnění a kanibalismus
Konflikt v Sýrii nás pohoršuje a děsí, což se zdá samozřejmé, vzhledem k tomu, že už připravil o život dvě stě tisíc civilistů. Nicméně počet obětí konfliktu v Demokratické republice Kongo se odhaduje až na šest milionů. Za tímto nezájmem přitom nestojí jen média. Levice oprávněně dlouhodobě upozorňuje na utrpení, okupaci a podrobení Palestinců, které trvá už desetiletí. Utrpení lidí z Konga si ale nezaslouží být takto opomíjeno.
Na jiném kontinentu by podobně ničivá válka nikdy nemohla zuřit tak dlouho. Prostě bychom to nedopustili. Na afrických životech nám zkrátka tolik nezáleží.
Největší počet obětí si válka v Kongu vyžádala mezi lety 1998 a 2003, ale zoufalství, které způsobila, trvá dodnes. Podle organizace Oxfam civilisté na východě země dodnes čelí útlaku od ozbrojených skupin. Organizace spojených národů zemi označila za „centrum znásilnění“. Systematické znásilňování žen a dětí slouží v tomto konfliktu jako válečná zbraň. V zemi je podle odhadů z roku 2011 každou hodinu znásilněno čtyřicet osm žen. Týká se to ale i mužů. Existují zprávy o mužích, kteří byli znásilňováni třikrát za den po dobu až tří let. A objevil se dokonce i kanibalismus. Pygmejové, žijící na severovýchodě země, byli zabíjeni a pojídáni ozbrojenými rebely.
Válka několika generací
Válka v Kongu byla naprosto nelítostná k nevinným a bezbranným. Každý měsíc zahynulo čtyřicet pět tisíc lidí, přičemž polovinu obětí tvořily malé děti, přestože představovaly jen pětinu populace. Válka vyvolala zničující vlny hladomoru a epidemií, které si vyžádaly další miliony životů. I dnes ale ozbrojené milice stále pokračují v páchání zvěrstev a země zůstává zbídačená a zničená válkou. Podle Mezinárodního záchranného výboru je Demokratická republika Kongo „nejméně rozvinutou zemí světa co se týče střední délky života, vzdělání, životní úrovně a klíčových ukazatelů zdravotního stavu populace“. A přesto se tato obrovská země jen stěží probojuje do našeho povědomí. Proč?
Pokud bychom chtěli být shovívaví sami k sobě, mohli bychom říct, že tamní konflikt je prostě příliš složitý. Někdy je dokonce popisován jako „africká světová válka“. Je považován za pozůstatek rwandské genocidy, do které byly zapojeny armády devíti afrických národů. V konžské válce se protíná mnoho konfliktů. Země je plná vzácných minerálů, které by mohly být zdrojem obrovského bohatství a prosperity pro místní lid, ale namísto toho jen přitahují ziskuchtivé ozbrojence. Tato neutěšená situace přitom trvá už několik generací. V době nadvlády belgického krále Leopolda II. na přelomu 19. a 20. století proběhlo na tomto území jedno z největších masových vraždění v historii lidstva. Zahynulo až deset milionů lidí.
Ale možná bychom k sobě měli být upřímnější. Na jiném kontinentu by podobně ničivá válka nikdy nemohla zuřit tak dlouho. Prostě bychom to nedopustili. Na afrických životech nám zkrátka tolik nezáleží. Nikde jinde bychom nenechali situaci dospět k celkovému počtu šesti milionů mrtvých. Z pohledu Západu je Demokratická republika Kongo zemí bez většího strategického významu. Levice by se však neměla vymlouvat na složitost konfliktu. Už dávno mu měla věnovat pozornost, měla o něm mluvit a vyžadovat řešení. To se ale nestalo. Miliony lidí zahynuly bez povšimnutí a za nezájmu zbytku světa. Už nikdy nesmíme dopustit, aby se něco takového opakovalo.
Autor je publicista.
Z anglického originálu Let’s be honest. We ignore Congo’s atrocities because it’s in Africa publikovaného na serveru The Guardian přeložila Barbora Votavová.