Foto PxHere, CC0 1.0 DEED
Doba, kdy se ve veřejném prostoru vtipkovalo o tom, že pokud budete chtít s někým mít sex, budete muset v posteli podepisovat papíry, že s tím souhlasíte, je snad nenávratně pryč. Lidem z aktivní občanské společnosti, kteří se tématu sexuálního násilí věnují, se veřejnosti podařilo vysvětlit i to, že znásilnění většinou neprobíhá v temných parcích, ale za domovními zdmi, buď ze strany partnera, nebo někoho, koho oběť zná. A že tedy případné oběti neochráníme tím, že jim budeme pořád dokola opakovat, že se nemají vyzývavě oblékat a chodit v noci venku.
Nově znásilnění není definováno jako čin, při kterém je použito násilí, pohrůžka násilím nebo zneužití bezbrannosti; pod definici znásilnění se vejdou i situace, kdy žena svůj nesouhlas vyjádří pouze slovy, a do stavu bezbrannosti se bude počítat i „zamrznutí“, kterým velká část žen na sexuální násilí reaguje. Je to tedy rozhodně velký krok kupředu. Varianta zákona, která prošla Sněmovnou, není ale ta nejambicióznější, neboť nevyžaduje aktivní souhlas, postihuje pouze situace, kdy je vyjádřen nesouhlas nebo je žena bezbranná. Je to sice rozdíl zdánlivě malý, ale řada států má definici přísnější, než my budeme mít, pokud tedy zákon projde i Senátem a podepíše ho prezident. Na druhou stranu byl ale zákon pečlivě prodiskutován napříč politickým spektrem, a tak pro něj hlasovali všichni přítomní poslanci. To je v dobách plíživé konzervativní revoluce rozhodně úspěch.
Nově znásilnění není definováno jako čin, při kterém je použito násilí, pohrůžka násilím nebo zneužití bezbrannosti; pod definici znásilnění se vejdou i situace, kdy žena svůj nesouhlas vyjádří pouze slovy.
Zároveň zákon stanovil věkovou hranici dvanácti let, do které budou děti vždy považovány za bezbranné z důvodu svého nízkého věku. Sex s dítětem tak bude vždy trestný jako znásilnění a už ne jako mírněji trestané pohlavní zneužití. To v zákoně bylo takto definováno nejspíš kvůli hraničním případům, kdy spolu spí dva lidé kolem patnácti let a jednomu už je o něco více, druhému o něco méně. Jenže v praxi pak byly mírnější tresty za pohlavní zneužití udělovány i v případech, kdy se jednalo o úplně malé dítě a dospělého člověka. Uzákonění toho, že malé dítě nemůže dát souhlas, je samozřejmě správné, škoda jen, že ta hranice je dvanáct, a ne patnáct let. Sexuální aktivity věkově blízkých partnerů by mohly mít výjimku tak, jako ji mají v jiných zemích. Většina z nás asi cítí, že je velký rozdíl, když má sex se čtrnáctiletou dívkou patnáctiletý chlapec nebo padesátiletý muž.
Úspěch novely zákona je pro mě překvapující i proto, že v mé generaci a generacích starších se často objevuje nechuť k obdobným změnám, která vychází z vlastní žité zkušenosti. Řada mužů si při diskusích o tom, že by se to mělo měnit, představí situace, které se odehrály v jejich životě a které by při dnešním přísném nároku na konsent mohly vypadat jako znásilnění. A oni by neradi byli někým, kdo by mohl být považován za násilníka, když přece dělali jen to, co bylo běžné. A jsou i některé ženy, které to vidí tak, že když to vydržely ony, můžou to přece vydržet i ostatní. Každá pozitivní společenská změna, která vede k větší důstojnosti a vzájemnému respektu, nutně přináší podobné pocity těch, kteří žili v dobách, kdy bylo násilí víc akceptované. Podobné to bude, až i v Česku přestaneme schvalovat bití dětí. Předáváním traumat traumata nezmizí a přetrhnout kruh násilí může být holt někdy bolestivé.
Jestli v širokém konsenzu zákonodárců sehrálo kromě práce mnoha lidí a organizací nakonec roli i to, že řada poslanců má děti a chtějí pro ně lepší svět, který bude respektovat jejich důstojnost, nevím, ale nedivila bych se. Každopádně je co slavit. A těm, kdo se bojí, že by nemuseli poznat, jestli jejich protějšek stojí o sex, stačí vysvětlit, že úplně v nejhorším, když si opravdu nebudou jistí a budou tápat, se klidně můžou zeptat.
Autorka je redaktorka Alarmu.