Když se narozeninová party zvrtne


Německá antiimigrantská organizace Pegida v pondělí oslavila první rok svého působení. Proti stoupencům ultrapravice ovšem mobilizovali evropští antifašisté.

Začíná pondělní podvečer, v saské metropoli Drážďanech pomalu opadá odpolední špička a potemnělé ulice jsou během chvilky liduprázdné. Od nádraží v městké části Neustadt se však k centru valí pětitisícový dav převážně mladých lidí, kteří se zapojili do akce Herz statt Hetze (Srdce místo nenávisti). Protest složený ze čtyř pochodů svolala iniciativa Dresden Nazifrei (Drážďany bez nácků) a je reakcí na pravidelné pondělní demonstrace ultrapravicového hnutí Pegida (Vlastenečtí Evropané proti islamizaci Západu). Tentokrát se však nejedná o běžnou demonstraci. Antiislamistická organizace totiž slaví své první narozeniny.

Kdo sfoukne svíčky?

Pegida svou agendu staví na xenofobii a nenávisti vůči migrantům. Za rok své existence se počet účastníků na pravidelných demonstracích vyšplhal až k tisícovkám lidí. V krajních případech (například po útoku na Charlie Hebdo) se demonstrace zúčastnilo dokonce přes dvacet tisíc protestujících. Hnutí v létě přežilo vnitřní krizi, která málem vedla k jeho rozpadu, ovšem s větší medializací humanitární krize uprchlíků na Balkáně jeho popularita znovu roste. Pegida se snaží prezentovat jako autentický „lidový“ odpor vůči elitářským politikům. Zároveň se vyznačuje na jedné straně odmítáním násilí, na straně druhé značnou verbální radikalitou, a tak se třeba na demonstraci 12. října, poprvé objevily u nás už dávno známé šibenice.

Neonacistické násilí jednou provždy narušilo nenásilnou image Pegidy.

Na protest proti narozeninové oslavě Pegidy začala mobilizovat koalice Dresden Nazifrei, která se proslavila úspěšnými blokádami neonacistických pochodů v letech 2009 až 2012. Tato koalice v sobě zahrnuje jak radikálněji laděné antifašistické skupiny, tak občanské spolky a zástupce některých politických stran (konkrétně Zelených a Die Linke). Koalice funguje na principu akčního konsenzu, který propaguje blokády jako projev občanské neposlušnosti, vzájemnou solidaritu mezi protestujícími a respekt k odlišnosti taktik. Mobilizace probíhala nejen v Drážďanech a okolních městech, ale také třeba v Lipsku a Berlíně. Bylo dopředu jasné, že na téhle narozeninové oslavě nebudou zdaleka jenom gratulanti.

Do Drážďan se sjeli podporovatelé lokálních mutací Pegidy (nejaktivnější z nich je lipská Legida). Čeští islamofobové vypravili z Prahy autobus pod záštitou Úsvitu – národní demokracie a Bloku proti islámu. Zástupce české islamofobní smetánky poslanec Marek Černoch měl dokonce na demonstraci projev. Chybět nesměli ani zástupci IvČRN v čele s Martinem Konvičkou. Vzrušujicí pocit z plného náměstí, kterého se jim v Praze nedostává, zřejmě přebil i kontradikci mezi politickými cíli Bloku proti islámu a Pegidy, která má mimo jiné ve svém programu „spravedlivé přerozdělení migrantů mezi země Evropské unie“.

Nepřehlédnutelnou skupinou bylo také několik tisíc neonacistů, pro které byla akce sladkým comebackem poté, co museli pod vlivem masivních antifašistických akcí v roce 2012 potupně vzdát snahy o svůj pravidelný pochod městem. Před začátkem akce tak po třech letech proběhla neohlášená a nikým nenarušená demonstrace, během níž neonacisté skandovali: „Tady pochoduje národní odpor!“ Kromě značného počtu neonacistů a fotbalových chuligánů se dav skládal především z frustrovaně působících padesátníků, nám tak důvěrně známých z islamofobních demonstrací v Česku.

Složení protidemonstrací bylo rozmanitější, ačkoliv většinu tvořili především mladí lidé, demonstrovalo také velké množství rodin s dětmi a menší skupinky migrantů. Zatímco Konvičkovci halucinují o padesáti tisících podporovatelích Pegidy, střízlivější odhady hovoří o zhruba dvaceti tisících pegidistech a přibližně stejném množství protidemonstrantů. Policie na akci vyhradila tisícovku policistů.

A kdo uklidí ten nepořádek?

Policejní taktika spočívala v obklopení demonstrace Pegidy, přitom však policie ignorovala velké skupiny neonacistů pohybující se po městě, a tak probíhaly četné konflikty se zraněnými na obou stranách. Akčnější antifašisté často museli bránit ostatní demonstranty proti chuligánské přesile, zatímco družstva těžkooděnců celou situaci zpovzdálí pozorovala. Právě role policie vzbuzuje největší kontroverzi. Zástupci Dresden Nazifrei v prohlášení označili práci policie za „katastrofální“, protože nedokázala zamezit napadání novinářů ze strany neonacistů. Na nádraží v centru města bylo také napadeno několik migrantů. Policie nebyla dokonce schopná ochránit ani řádně nahlášený koncert na Postplatzu, který musel být kvůli bezpečnosti předčasně ukončen. Naopak proti barikádám, které vztyčili antifašisté, policie zasahovala. Podobnou roli hrála policie už během neonacistických pokusů o pogrom v blízkém Heidenau na konci léta. Už tehdy se objevily spekulace, zda policie situaci opravdu nezvládá, nebo je v jejím nekonání záměr antifašisty zastrašit.

Pondělní události mohou být zlomové. Kromě neonacistického násilí, které jednou provždy narušilo nenásilnou image Pegidy, se v německém tisku diskutuje výrok německo-tureckého spisovatele Akifa Pirincciho, řečníka, který by prý věděl o řešení – ale „tábory jsou už bohužel mimo provoz“. Proti Pirinccimu bylo zahájeno trestní stíhání a někteří představitelé židovské obce se vyslovili pro zákaz Pegidy, jakožto antisemitského hnutí. V saském parlamentu existuje tlak na zákaz nebo aspoň menší toleranci pro Pegidu, jakožto hnutí nebezpečné pro demokracii. Doposud mu byla vládnoucí CDU schopná vzdorovat, současné události ale mohou zamíchat kartami. Kampani Herz statt Hetze se dostalo politické podpory, a to nejen od tradičních podporovatelů podobných projektů, jakými jsou Zelení a Die Linke, ale i od některých představitelů SPD a dokonce od několika mimosaských členů CDU. Zvyšuje se tak šance, že státproti Pegidě zakročí. Dresden Nazifrei už ohlásili, že navzdory komplikovanému průběhu protidemonstrací nehodlají s akcemi proti Pegidě přestat.

Autor je člen Iniciativy Ne Rasismu.

 

A2LARM