Před nedávnem zveřejnil britský deník The Guardian znepokojující reportáž o organizaci Švédskodemokratická mládež (Sverigedemokratisk ungdom, SDU), která mírně šokovala i mě samotnou. Vůbec jsem totiž netušila, že ten plaše a mírně autisticky působící kluk, se kterým jsem před pár lety seděla v jedné lavici na hodinách dialektologie na Univerzitě v Uppsale, je Joakim Isheden, jeden z mluvčích této extrémně pravicové organizace (což zpětně hodnoceno může vysvětlovat nepřátelské pohledy, které na mě, dívku z východního bloku, neustále vrhal).
V zemi skoro každý týden hoří azylové domy pro utečence a žádní zakladatelé požárů doposud dopadeni nebyli
SDU byla až donedávna mládežnická organizace patřící ke xenofobní, krajně pravicové straně Švédští demokraté (SD). V září 2015 mateřská strana oznámila zrušení SDU a založení nového sdružení – Mladí Švédové (Ungsvenskarna). Tomuto rozhodnutí předcházely dlouholeté ideologické neshody mezi oběma stranami. Podle magazínu Expo šlo především o přetrvávající konflikty v definici tří pojmů: švédskost, sociální konzervativismus a pojetí demokracie. Zatímco SD začali po svém úspěchu v loňských volbách, kdy se stali třetí nejsilnější stranou, razit tezi, že Švédem se může stát kdokoliv, kdo je schopný asimilace, SDU se postupem času začala přiklánět k etnocentričtějšímu názoru, podle kterého třeba Sámové, původní obyvatelé Skandinávie, Švédy nejsou a nemůžou být.
Dalším konfliktním bodem bylo ekonomicko-politické směřování strany. I když jsou SD strana kulturně konzervativní, v sociálních otázkách často zaujímají spíše levicové postoje (jedná se například o oblast zdravotní péče, podporu důchodců atd.). SDU měla zájem o pravicovější směrování i v těchto ohledech.
Třetím bodem neshod byla čím dál větší podpora SDU ze strany fašistického hnutí Severská mládež (Nordisk ungdom), které se nechvalně proslavilo fyzickými útoky na názorové oponenty, nebo sympatie z řad různých identitářských blogů, nakladatelství a časopisů, jejichž cílem je ovlivňování politického smýšlení jak sympatizantů pravice, tak většinové společnosti, a to skrze šíření své ideologie prostřednictvím kultury, a nikoli čistě politickými aktivitami. Toto hnutí můžeme charakterizovat jako neofašistické, antisemitské a antidemokratické.
Zapalování ubytoven i útok na školu
V letošním dubnu byli z SDU vyloučeni předseda a místopředseda organizace Gustav Kasselstrand a William Hahne, podle slov SD pro jejich přílišný extremismus. SDU mateřskou stranu zase paradoxně kritizovala za řízení příliš tvrdou rukou a nerespektování odlišných názorů. V září byla předsedkyní SDU zvolena Jessica Ohlsson, podporovaná bývalým předsedou a místopředsedou, která ve volbách porazila druhého kandidáta, Tobiase Anderssona. Už před nimi se ale vedení SD nechalo slyšet, že v případě vítězství Ohlssonové zváží strana další radikální kroky. Těmi bylo pár hodin po volbách zrušení SDU mateřskou stranou a založení nové organizace Mladí Švédové, jejichž předsedou se stal právě poražený kandidát Tobias Andersson. Zároveň byli vyloučeni všichni členové starého vedení SDU, včetně Joakima Ishedena a jeho přítelkyně Sary Engström, kteří v reportáži Guardianu také vystupují.
Mezitím se ale situace na poli extremismu příliš pozitivně nevyvíjí. V zemi skoro každý týden hoří azylové domy pro utečence a žádní zakladatelé požárů doposud dopadeni nebyli. Zatímco se oficiální vedení strany od těchto činů distancovalo, Švédští demokraté z města Lund na internetu zveřejnili seznamy azylových domů spolu s jejich adresami. Navíc před několika týdny došlo ve škole ve městě Trollhättan nedaleko Göteborgu k rasisticky motivovanému útoku na žáky přistěhovaleckého původu. Útočníkem byl jednadvacetiletý mladík ozbrojený mečem, který do školy vnikl v nacistické helmě a své oběti si vybíral na základě barvy pleti. Policie útočníka zastřelila, ale po jeho útoku na místě zůstali dva mrtví: žák a mladý asistent učitele, který se snažil děti chránit. Ve čtvrtek následkům vážných zranění podlehl i další učitel. Vrah Anton Lundin Pettersson byl údajně sympatizantem nacistické ideologie a často také navštěvoval různé identitářské stránky. Podle kritiků útok přímo souvisí s nárůstem popularity Švédských demokratů, kteří nadále zůstávají třetí nejpopulárnější stranou v zemi.
Autorka je skandinavistka.