Squatujeme mediální prostor od roku 2013

- Inzerce -

Bernie Sanders a jeho protivníci

Uchazeč o prezidentskou kandidaturu Bernie Sanders stahuje náskok Hillary Clintonové. Americká masmédia ho však ignorují.

Události posledních dnů napovídají, že demokratické primárky budou ještě hodně zajímavé. Bernie Sanders zvítězil s výrazným náskokem na sobotních volebních shromážděních na Aljašce, Havaji a ve státě Washington, k tomu začátkem minulého týdne v Utahu a Idahu, a podařilo se mu tak znatelně stáhnout náskok Hillary Clintonové. Ale třebaže Sanders a jeho tým označují nynější dění jako „bod zlomu“, má před sebou vermontský senátor pořád dlouhou a nelehkou cestu.

Patálie s čísly

Prezidentský kandidát za demokraty potřebuje k nominaci 2383 delegátů. Do konce primárek jich bude v průběhu voleb ještě 1958 rozděleno. Hillary Clintonová sice nyní vede s počtem 1712 delegátů oproti Sandersovým 1011. Jenže v těchto prozatímních číslech, která média nejčastěji prezentují, jsou započítáni i takzvaní superdelegáti, kterých je letos 714 a jejichž preference nejsou závazné, a mohou proto svůj názor kdykoli změnit. Superdelegáti tedy fakticky ještě nevolili a učiní tak až na červnovém nominačním sjezdu, ze kterého vzejde demokratický kandidát.

Člověk však nemusí být zrovna konspirátor, aby pochopil, že média se budou spíš věnovat Hillary Clintonové, která hájí status quo, než člověku sbírajícímu politické body kritikou establishmentu.

Pokud počítáme pouze delegáty přidělené na základě výsledků voleb, Clintonová vede „jen“ s 1243 delegáty, kdežto Sanders jich má na kontě 980. Čísla ukazují, jak drtivé podpoře se prozatím Clintonová od superdelegátů těší a jak důležité jejich hlasy v červnu budou. Sleduje-li tedy americký volič média, jež ukazují „přesvědčivý“ náskok Clintonové, může nabýt dojmu, že je už předem rozhodnuto. Jenže existuje velká pravděpodobnost, že superdelegáti změní na základě výsledků primárek názor a podpoří vítěze, jak se stalo již v roce 2008. Jejich dosavadní preference jsou tedy nanejvýš ilustrativní a rozhodně jim nelze přičítat takovou váhu, jak dnes média činí.

Neviditelný kandidát

Sanders postavil svou kampaň na revoluci – neštítí se prezentovat jako socialista a nejvíce se strefuje do Wall Street, korporátní sféry a jednoho procenta nejbohatších. Podobně jako Donald Trump i on rétoricky otřásá současnými pořádky. Zatímco ale Trump využívá společenského klimatu a kope do nejslabších, Sanders si bere na paškál společenskou vrstvu nedotknutelných. Právě proto se mainstreamovým médiím úspěšně daří Sandersovu kampaň a politický program bagatelizovat nebo ignorovat. V rozhovoru pro The Young Turks Sanders říká: „Máme korporátní média, která jsou svou podstatou ve střetu zájmů,“ a nadále vysvětluje, jak směšně nízké jsou platy zaměstnanců společností jako Disney. Právě tyto společnosti, píše Brian Hanley, „vlastní ABC a další důležité zpravodajské kanály. Není tedy divu, že na ABC nebo MSNBC nevidíte pořady věnující se minimální mzdě nebo platové nerovnosti. Pokud by mainstreamová média probírala nerovnou distribuci bohatství, voliči by věděli více o úpadku střední třídy a možná, jen možná, by povstali a požadovali skutečnou změnu.“

Příkladů chabého mediálního pokrytí Sandersovy kampaně je celá řada. Hlavní zpravodajství World News Tonight na ABC se například minulý rok věnovalo 81 minut Trumpovi a pouze minutu Sandersovi. Po oznámení výsledků Super Tuesday z 15. března odvysílaly stanice Fox News, CNN a MSNBC projevy všech kandidátů, vítězů i poražených, kromě Sanderse. Místo něj nabízely komentáře a grafy v očekávání na projev Donalda Trumpa. Sandersův nejúspěšnější volební večer, sobotní trojité vítězství, když v každém státě získal mezi sedmdesáti a dvaaosmdesáti procenty, dokonce nebyl pro CNN a MSNBC dostatečně důležitý, aby vystřídal vězeňskou reality show a dokument o Ježíšovi.

Loni obíhal po sociálních médiích mem, který tvrdil, že mezi deset největších sponzorů Hillary Clintonové patří „banky, korporace a média“, zatímco u Bernieho Sanderse jsou to hlavně odborové organizace. Vyvolávalo to pocit, že jde o dotace na prezidentské kampaně, ale Politifact uvedl na pravou míru, že se jedná o souhrnná data sahající až do osmdesátých let. Člověk však nemusí být zrovna konspirátor, aby pochopil, že média se budou spíš věnovat Hillary Clintonové, která hájí status quo, než člověku sbírajícímu politické body kritikou establishmentu. Jak ukazuje magazín Politico, mezi sponzory Clintonovy nadace patří společnosti jako Google, Thomson Reuters, Time Warner a Comcast, rodičovské společnosti stanic CNN a MSNBC, nebo Viacom. Nelze nezmínit ani Carlose Slima, nejbohatšího člověka světa roku 2014 a majoritního vlastníka akcií deníku The New York Times, a také výkonného ředitele 21 Century Fox James Murdocha, syna mediálního magnáta Ruperta Murdocha.

Jedině Hillary

Sandersovi a ostatním demokratickým kandidátům rovněž neprospělo, že demokratických debat bylo málo a vysílaly se v neatraktivní časy (sváteční víkendy a sobotní večer před Vánocemi). Roseann Demoro to přičítá snaze Demokratické strany, která se o jejich rozvržení postarala, seznámit co nejmenší počet diváků s alternativními politickými koncepcemi ostatních kandidátů a představit Clintonovou jako jedinou realistickou volbu schopnou konkurovat republikánskému uchazeči.

Média často zdůrazňují, že Sanders boduje převážně u bělochů. Mnozí Afroameričané mu totiž vyčítají jeho ekonomický redukcionismus a neschopnost adekvátně diskutovat otázky rasistického a státního násilí na minoritách. Ta-Nehisi Coates jej v článku v The Atlantic kritizoval za jeho odmítnutí reparací, které podle Sanderse nemají v Kongresu šanci. Místo toho hodlá investovat do komunitního vzdělávání a zaměstnanosti, a bojovat tak s ekonomickými nerovnostmi, jež podle něho generují nedůstojný život, kriminalitu a rasové tenze. Z pohledu samotných Afroameričanů je to však nehorázné zjednodušování, které jejich stovky let trvající příkoří ze strany bílé většiny zbytečně redukuje na ekonomický problém. Není důležité, jestli je americký rasismus skutečně ekonomickým problémem, nebo nikoli, ale to, jak takový narativ vnímají samotní černošští voliči.

„Někdo stále píše články o tom, že Bernieho příznivci jsou v podstatě jen běloši,“ říká spisovatel Leslie Lee III a pokračuje: „Já a spousta dalších nebělochů Bernieho Sanderse podporujeme, ale připadá mi, že se o tom vůbec nemluví. Jsme ignorováni. Vymazáni. Automaticky se předpokládá, že černoši, Hispánci a další volí Clintonovou.“ Na druhou stranu sám Sanders potíže se ziskem hlasů Afroameričanů vnímá. „Myslím, že na Jihu pro nás volily dvě starší Afroameričanky,“ řekl v rozhovoru pro Los Angeles Times. Ukazuje se ale, že Sanders své příznivce mezi menšinami má, jde však především o mladší voliče. Sanders vede nad Clintonovou v hlasech Afroameričanů mezi sedmnácti a devětadvaceti lety v poměru 51 ku 49 procentům a v hlasech Hispánců dokonce 66 ku 34. Leslie Lee III vytvořil na Twitteru hashtag BernieMadeMeWhite, kterým chtěl poukázat na to, že Sandersova voličská základna rozhodně jednobarevná není, jak ji média líčí. Ale to je jen další z řady nepřesností mediálního obrazu Bernieho Sanderse.

Autor je spolupracovník redakce.

 

Podpořte nás

Alarm funguje především díky Vám – našim čtenářkám a čtenářům.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Alarm přináší nezávislou žurnalistiku pro všechny. Podpořte nás!
close-image