Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Alternativa pro Německo představila svůj program

Etnický nacionalismus, ekonomický neoliberalismus a konzervatismus – tak ve zkratce vypadá nový a v podstatě první program německé ultrapravicové strany AfD.

Ve stejný den, kdy začínal sjezd německé krajně pravicové strany Alternativa pro Německo (AfD), publikovaly Lidové noviny rozhovor s její předsedkyní Frauke Petry. Je pozoruhodné, jak ji mohl nechat jeden z nejvýznamnějších českých deníků prezentovat svoji stranu jako docela obyčejnou a demokratickou. Otázky sice vypadaly na první pohled poměrně kriticky, umožnily ale předsedkyni představovat své názory, aniž by byly redakcí relativizovány či více konfrontovány. Přesto, anebo právě proto, rozhovor ukazuje, jak Petry politicky smýšlí, že dokáže velmi dobře obrátit výpověď ve svůj prospěch a také, že se často představuje jako oběť, ať již médií nebo etablovaných politických stran. Podobným způsobem se snažil předseda bavorské AfD Petr Bystroň při své nedávné návštěvě rodné České republiky přesvědčit nejen mluvčího prezidentské kanceláře Jiřího Ovčáčka, že AfD je „vytlačována hlavním mediálním proudem“.

AfD je v České republice vítána

Petry v této souvislosti tvrdí, že v Německu je ohrožena svoboda projevu a veřejná diskuse, protože médiím údajně chybí objektivita. Byla to však právě AfD, která výrazně ovlivnila německý mediální a veřejný prostor. Nejenže byli její představitelé velmi často zváni do nejrůznějších televizních pořadů, které jim umožňovaly prezentovat jejich politické postoje, navíc se AfD stala ústředním tématem většiny politických komentářů, což mělo za následek významný posun celé německé debaty doprava. Po nedávných úspěších ve volbách novináři doslova stáli frontu, aby mohli udělat rozhovor s Götzem Kubitschekem o jím založeném pravicovém think tanku Institut für Staatspolitik.

Prozatím není možné předpovědět, jestli AfD vnitřní spory rozloží, nebo jestli pro ni dvojaká strategie, zahrnující jak umírněné konzervativní, tak radikální proudy, bude spíše přínosem.

Petry se často dopouští zjednodušení a pronáší nepravdy. Příkladem může být, že označuje antifašistické aktivisty za teroristy, přičemž realita jasně ukazuje, že jedinou teroristickou hrozbou současného Německa jsou pravicoví radikálové, kteří téměř denně organizují útoky na uprchlické ubytovny. Dále se domnívá, že policie ztrácí svůj mocenský monopol. A tak byly pro jistotu v průběhu sjezdu zadrženy zhruba čtyři stovky aktivistů, kteří protestovali proti jeho konání, a následně byli někteří až jedenáct hodin drženi bez jídla a pití. Také Svaz německých žurnalistů ostře kritizoval bezdůvodné zadržení několika novinářů a novinářek v místě sjezdu. Zdá se tedy, že má na své straně policii spíše AfD, ostatně Petry sama na sjezdu ve své řeči policii explicitně poděkovala.

Vnitřní pnutí přetrvává

Po úspěšných březnových volbách ve třech spolkových zemích pokračovaly vnitřní spory mezi různými stranickými frakcemi. Některé proudy upřednostňují neoliberální ekonomickou agendu, zatímco jiné mají zájem zejména o uprchlickou otázku. O získání vlivu se snaží také mládežnická organizace AfD (takzvaná Mladá alternativa), která chce stranu více radikalizovat. Aktivně spolupracuje s jinými mimostranickými krajně pravicovými organizacemi a také s ruskými nacionalisty – což asi příliš netěší tu část strany, která vnímá NATO jako důležitého partnera pro Německo.

To, že straně chybí shoda na celé řadě témat, bylo zřetelné v otázce případné spolupráce s evropskými partnery. Část vedení strany si dovede představit kooperaci s francouzskou Národní frontou, ovšem pro jiné je program strany především v ekonomických otázkách příliš „socialistický“. Míchají se také ideologické a personální spory. Frauke Petry byla například ostře kritizována za vymezení se vůči zástupcům nejradikálnější stranické frakce z Durynska, ale také za poněkud svéhlavý styl vedení. Také z těchto důvodů se očekávalo, že sjezd a podoba prvního opravdového programu ukáže další směr, kterým se strana bude ubírat, a zároveň poodhalí mocenské poměry uvnitř.

Nový program je v podstatě podobný již diskutovanému návrhu z března toho roku. Některé body poukazují na jakýsi antimodernistický převrat, kterého chce AfD docílit. V programu se objevuje například požadavek na zrušení genderových studií, snaha o zavedení opatření, která by vedla k snížení počtu interrupcí, a namísto podpory obnovitelných zdrojů energie strana deklaruje zájem navrátit se k jaderné energii. Zároveň je z celého programu patrná touha skutečně upevnit silnou národní identitu.

Program má několik částí. Jeho ekonomická část je stále silně inspirovaná neoliberalismem, což lze ukázat například na požadavcích na zrušení dědické a živnostenské daně, ale také daně z nemovitosti. Dále program rozpracovává posílení národní a lidové suverenity a obsahuje návrhy na zavedení přímé demokracie po vzoru Švýcarska, čímž by mělo dojít k omezení moci a role politických stran. Konkrétním návrhem je přímá volba prezidenta. K volání po suverenitě lidu se mimochodem řadí téma liberalizace zbrojního práva, které je v programu taktéž obsaženo. Jak známo, AfD se staví velmi výrazně proti Evropské unii a pod heslem „Evropa národů“ bojuje za národní suverenitu. Proto chce nadále omezovat imigraci a právo na azyl.

Krajně pravicový charakter strany velmi dobře demonstrují dva konkrétní programové body. V kapitole o rodinné politice se požaduje „více dětí místo masové imigrace“. Představitelé AfD se domnívají, že německý stát musí podporovat „tradiční rodinu“, nikoliv migranty. Strana varuje, že porodnost migrantek je vyšší než porodnost německých žen, a tudíž by podpora uprchlíků přispěla k „etnicky kulturní změně struktury obyvatelstva“. Dále se v programu píše, že tradiční německá rodina – totiž otec, matka, děti – je základním kamenem společnosti a jejích hodnot. V tomto bodě je dobře vidět, jak se vzájemně doplňují požadavek etnicky homogenního nacionalismu s politikou rozmnožování (biopolitikou) a velmi konzervativní představou o rodině.

Islám do Německa nepatří

V neposlední řadě je velmi diskutovaným tématem postoj strany k islámu. Na sjezdu bylo často slyšet, že islám je v rozporu s německou ústavou. Jeden z hlavních bodů programu proto nyní zní „Islám do Německa nepatří“. Pod touto frází se skrývají konkrétní požadavky. Zakázáno má být budování mešit a muezzinovo svolávání k modlitbě. Zcela zakázány mají být pokrývky celého těla (burka) a ve školách by se nesměly nosit šátky. Muslimské organizace navíc nemají mít možnost být zařazeny mezi veřejnoprávní sdružení a vzdělávání imámů by měly mít pod dohledem německé univerzity. I když strana píše, že svobodu vyznání považuje za velmi důležitou, dává jasně najevo, že si představuje etnicky homogenní národ, který má diskriminující a exkluzivistický charakter. Odpor vůči islámu je teď nepochybně centrálním prvkem programu a nejdůležitějším tématem AfD.

Podle Joachima Wielanda, profesora veřejného práva z Univerzity ve Spyer, je jasné, že na rozdíl od islámu jsou v rozporu s německou ústavou požadavky AfD, protože útočí právě na svobodu vyznání, jež je v ústavě garantována. Kromě zjištění, co obsahuje politický program AfD, bylo také poučné v průběhu sjezdu poslouchat debaty a pozorovat atmosféru panující v sále. Dost těsně se podařilo vyloučit sárský svaz AfD ze strany kvůli jeho spolupráci s krajními neonacistickými skupinami, zejména z prostředí NPD (Nationaldemokratische Partei Deutschlands), byť necelá polovina hlasů byla proti. Zřetelně se zato ukázal sklon k pravicovému radikalismu. Čím radikálnější projev, tím silnější potlesk.

Zatímco Frauke Petry odměnilo potleskem poměrně málo lidí, Jörg Meuthen naopak sklidil výrazný aplaus, když útočil na údajný „nepřátelský systém“ (myšleno současné Německo). Meuthen, jeden z vůdců strany, který se řadí mezi stoupence mírnějšího směru AfD, deklaroval, že chce zachránit Německo, které je podle něj zamořené rudo-zelenou generací roku 1968. Těmito agresivními slovy utočil nejen na politiky, zejména ze sociální demokracie a zelených, ale také na celý systém hodnot moderní, otevřené a multikulturní společnosti. Obecenstvo útoky na „staré strany“ a „politický establishment“ ocenilo. Zástupci takzvané Patriotické platformy, krajně pravicové podskupiny AfD, zaznamenali široký souhlas, když se jasně vymezili vůči islámu.

Podle různých pozorovatelů nevedl stuttgartský sjezd k řešení sporu mezi mírnými a radikálními skupinami. Ale i přes to, že měly radikálnější proudy patrně navrch, ozývají se také kritické hlasy zevnitř. Například šéf hamburské AfD otevřeně a ostře odsoudil program strany jako hloupý, trapný, nemoderní a mimo jiné nepřátelský k ženám. Ale to je patrně menšinový názor. Prozatím není možné předpovědět, jestli AfD vnitřní spory rozloží, nebo jestli pro ni dvojaká strategie, zahrnující jak umírněné konzervativní, tak radikální proudy, bude spíše přínosem.

Autor je doktorand historie na Univerzitě v Saské Kamenici.

Text původně vyšel na webu MigraceOnline.cz. Redakčně upraveno.

 

Podpořte nás

Alarm funguje především díky Vám – našim čtenářkám a čtenářům.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Alarm přináší nezávislou žurnalistiku pro všechny. Podpořte nás!
close-image