Slovenský Inštitút pre verejné otázky (IVO) publikoval minulý čtvrtek výsledky zevrubného kvantitativního průzkumu zaměřeného na chování mladých Slováků v online světě. Vyplynulo z něj hned několik podstatných a zarážejících zjištění. V médiích se ihned po zveřejnění objevily zprávy, že největší podporu mezi lidmi ve věku osmnáct až třicet devět let má Ľudová strana Naše Slovensko (ĽSNS) známého fašistického vůdce Mariána Kotleby – i když mluvit o lidech ve středním věku jako o mladých je poněkud pochybné. Nicméně, z průzkumu vyplývá, že až čtvrtina mladých Slováků by volila ĽSNS. Z nich až devadesát procent dokonce nemá vůči stylu, programu a plánům strany Mariána Kotleby žádné výhrady. Navíc až třetina všech mladých na Slovensku s aktivitami i hodnotami strany obecně sympatizuje. V posledních parlamentních volbách, kdy ĽSNS získala přes osm procent hlasů, přitom měla tato strana podporu až dvaadvaceti procent všech prvovoličů a její elektorát tvořili ze sedmdesáti procent právě lidé mladší než třicet devět let.
Uzly a rozštěpy
Ještě více zarážející je ale míra podpory konkrétních opatření, které ĽSNS navrhuje. Například s omezením sociálních dávek pro romskou minoritu souhlasí až 66 procent všech dotázaných, co znamená, že explicitně rasistické opatření je ve skutečnosti politickým mainstreamem mladé slovenské generace. Překvapivě široký konsenzus také panuje kolem návrhu ĽSNS na snížení počtu poslanců Národní rady SR ze sto padesáti na sto, se kterým souhlasí až sedmdesát procent mladých. Nejzajímavější je ovšem kritický postoj vůči současnému demokratickému zřízení na Slovensku. To kvituje přes padesát procent tázaných. Když se však podíváme na podporu stran mimo ĽSNS, neměla by nás tato skutečnost tak překvapovat. Mezi mladými bodují též obskurní parlamentní entity jako Sme rodina podnikatele Borise Kollára, nacionalistická SNS vzkříšena populárním národoveckým politikem Andrejem Dankem po odchodu bývalého předsedy a alkoholika Jána Sloty nebo hnutí OĽANO-NOVA Igora Matoviče – člověka, jehož politický program pobývá v permanentní kvantové superpozici.
Kritický postoj k liberální demokracii je důsledkem ubíjející každodennosti, jež na Slovensku potkává nejen lidi uvězněné v pasti chudoby, ale také širokou třídu prekarizovaných zaměstnanců.
Na místě je ovšem třeba se ptát, jestli tady byla dřív ĽSNS se svou eklektickou kritikou demokracie, nebo se naopak stala tato strana kanálem hněvu mladé generace, odrážejícího hlubší socioekonomické nerovnosti protínající slovenskou společnost. Ostrakizace chudoby byla disciplínou, ve které se dařilo všem dosavadním slovenským vládám, a to buď politikou škrtů, jako tomu bylo v případě pravicových vlád, nebo rozdmýcháváním etnické nenávisti v průběhu jednobarevné vlády Roberta Fica. Politika zaměstnanosti slovenských vlád nesla dlouhodobě spíše znaky prekarizace práce a spolu s investiční politikou vyústila v situaci, kdy v jedné a té samé zemi nalezneme Bratislavu – šestý nejbohatší region EÚ dle HDP na obyvatele – vedle extrémně chudých okresů středního a východního Slovenska, jako jsou Rimavská Sobota, Revúca, Velký Krtíš, Kežmarok, Gelnica, Trebišov nebo Sabinov. Není náhodou, že část těchto míst se nachází v Banskobystrickém kraji, kterému již tři roky šéfuje právě Kotleba. Tyto regiony trpí vysokou nezaměstnaností a nejnižší mírou vzdělání nebo plochou bytu na osobu. Nalezneme v nich stále také domácnosti bez zavedené pitné vody. Hranice chudoby přitom představuje na Slovensku 347 eur (9 300 korun) a chudobou je tady přímo ohroženo 640 tisíc lidí, především rodiny s dětmi.
Demograficky i geograficky je tak Slovensko typickým vzorkem semiperiferního státu pozdního neoliberalismu. Ve svém středu reprodukuje geografickou distribuci na centrum (Bratislava a část Trnavského kraje), semiperiferii (města Trenčín, Žilina, Banská Bystrica, Košice, Nitra nebo Poprad plus jejich satelitní obce a městečka) a periferii (oblasti téměř všech slovenských krajů mimo rádius krajských měst). Ekonomická i vzdělanostní elita se koncentruje v Bratislavě, která funguje jako regionální akcelerátor katapultující jednotlivce i firmy do kosmopolitních sítí, připomínající masivní elektrickou zásuvku do obvodů cirkulace globálního kapitálu. Samotná poloha hlavního města na okraji západního Slovenska je v tomto ohledu všeříkající. Jak to však už s kapitálem bývá, mimo lokality své silné koncentrace prokapává do okolí přinejlepším v malých dávkách, a tak vám stačí zajet si vlakem ani ne sto kilometrů od Bratislavy a můžete poznat skutečnou tvář slovenské strukturální chudoby, která postihuje celé komunity. Tato chudoba je žitou realitou statisíců Slováků. Jejími základními fenomenologickými kvalitami je nuda, marnost, ztráta horizontů osobního i komunitního života a pocit hluboké nejistoty. Etnografem této chudoby je například rapper Čavalenky z městečka Holíč u hranic s Českem.
Paralelní vesmíry
Z materiálního pohledu se tak zdá jasné, že podpora ĽSNS je aktuálním vyjádřením dlouhodobé socioekonomické deprivace nemalé části slovenské společnosti. Kritický postoj k liberální demokracii je přímým důsledkem ubíjející každodennosti, jež na Slovensku potkává nejen lidi uvězněné v pasti chudoby, ale také širokou třídu prekarizovaných zaměstnanců ve státní i soukromé sféře. Plat středoškolské učitelky, zdravotní sestry, montážnice z Detvy nebo prodavače z Nových Zámků je srovnatelně mizerný. Výhledy na kvalitativní zlepšení pracovních podmínek se týkají jenom lidí v nejsilnějších regionech a nejlepší pracovní pozice budou ještě jednu až dvě dekády na Slovensku obsazené generací, která byla ekonomicky aktivní již na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Pro mladé lidi se tak horizonty možností spíše uzavírají. Pokud tedy nežijete třeba v Bratislavě a okolí, s velikou pravděpodobností vás čeká v životě lákavá kombinace práce na hovno, nudy, flákání, stupidní televizní kultury, neuspokojivých vztahů a případně i neplánovaných dětí – prostě Prigl.
Ovšem – jestliže máte štěstí, vystudovali jste solidní gymnázium, vaši rodiče vám dokázali zaplatit studentský život v Bratislavě nebo nejlépe v zahraničí a vedle chlastání (tudíž networkování) jste dokázali úspěšně absolvovat alespoň trochu zajímavý obor, pak jste se možná ocitli v liberální bublině zahrnující zhruba další čtvrtinu mladých lidí na Slovensku. V takovém případě pak žijete v paralelním vesmíru, ve kterém v kontrastu s regionální realitou operují úplně jiné kartografie a temporality. Pravděpodobně máte větší tendence obhajovat status quo a preferovat částečné změny před obecnou změnou kurzu, kterou si přejí ti, jež spřežení neoliberálního kapitalismu a liberální demokracie zradilo a vytěsnilo. Průzkum IVO tenhle segment ztotožňuje především s elektorátem strany Sloboda a Solidarita (SaS), která v současnosti představuje rozporuplný hybrid všech možných liberálních proudů politického myšlení říznutých „pragmatickým“ rasismem jejího předsedy Richarda Sulíka, jenž ze všeho nejvíc připomíná smutného hrdinu českých Svobodných Petra Macha.
Konec veřejnosti na Slovensku
V obecné politické orientaci mladých Slováků můžeme spatřit tolikrát opakovanou variaci na téma známé nejen v slovenském kontextu – vyloučení důsledné levice ze širší veřejné debaty. V mediálním prostoru a politickém klimatu, jež byly po první dvě desetiletí existence samostatné republiky nepřirozeně vychýleny doprava, se nemůžeme divit důsledkům, které jsou popsané v průzkumu IVO. Mládež vychována v takovéto atmosféře musí logicky inklinovat ve své vzpouře proti zavedením pořádkům ke krajní pravici – progresivně levicové alternativy jsou totiž očividně mimo rámec politické představivosti dnešních vysokoškoláků. Bez silné parlamentní i mimoparlamentní levice (a to především v regionech) je vlastně zcela přirozené, že hlavní antisystémové síly představují fašisté a poloblázni. Rovněž se zdá logické, že místo široké palety volitelných stran od středu do leva musí všechny rozpory standardního rozložení politických sil ve zmíněném spektru pojímat do sebe jedna či dvě eklektické strany typu SaS.
Za pozornost ovšem stojí, že základní digitální gramotnost nijak nutně nesouvisí s politickou orientací jednotlivce. Mladí voliči ĽSNS jsou naopak nejaktivnější ve vyhledávání informací (těsně před voličskou základnou SaS), ačkoli často ze zdrojů typologicky obdobným Breitbart News. Antisystémové myšlení je výrazně přiživováno falešnými zprávami, hoaxy nebo konspiracemi. Dokáže člověka bavit a artikulovat jeho politický zájem stejně dobře jako kritika založena na práci se zdroji z mainstreamových médií. Z hlediska algoritmů vyhledávačů a sociálních sítí segmentujících obsah koncovým uživatelům jde o kvalitativně stejný druh infotainmentu. Právě digitální platformy se stávají metamédii dnešní doby, jež generují sociální reality a vytvářejí vzájemně neprostupné bubliny. Veřejnost jako klíčové místo komunikativních aktivit ve své křehké, slovenské podobě nenávratně zaniká a společnost se po spirálovité trajektorii uzavírá do soustavy paralelních vesmírů, kterým, zdá se, pomůže jenom vzájemná kolize.
Autor je spolupracovník redakce.