Konzervativní CDU, jejíž lokální předák Frank Henkel lovil body represí vůči squatterům, v nové berlínské vládě nezasedne a tamní politika se vrátí do svých levicových kolejí. Zda jde pro obyvatele města o dobrou či špatnou zprávu, není jisté, neboť předchozí dlouholetá koalice SPD a Die Linke byla provázena bankovním skandálem a především privatizací nemovitostí do rukou MediaSpree.
Od levicové vlády jednoho města nemůžeme čekat, že nastolí komunismus a obyvatele osvobodí od nájemního otroctví.
Levicový duch Berlína, počínaje Výmarskou republikou, je, zdá se, silnější než katastrofální politiky socialistických kabinetů, ať už se jedná o vlády znovusjednoceného města nebo o sovětskou kontrolu nad bývalou východní částí. Snad jen tak lze vysvětlit opakované potvrzení mandátu socialistů a postkomunistů. Někdejší vycházející hvězda politického nebe, zářící pod pirátskou vlajkou, vyhasla jako prskavka poté, co ji ovládlo její liberální křídlo a pro voliče se stala zcela nezajímavou. Nové spojenectví starolevicových stran se Zelenými je modelem inspirovaným experimentem durynské vládní koalice.
Nejdřív bydlení, pak coolness
Museli bychom se nechat štípnout, kdybychom se při pročítání ranních zpráv dozvěděli o chystaném plánu pražského magistrátu udělat z města metropoli cyklistické dopravy. Jenomže v Berlíně, kde je bicykl stejně jako v jiných západních městech běžný dopravní prostředek, to je realita. Vládní strany se koaliční smlouvou zavázaly udělat z cyklistiky dominantní formu městské dopravy a za tímto účelem hodlají do této infrastruktury investovat čtyřicet milionů eur pro rok 2018 a 51 milionů pro další léta.
Nicméně nejdřív jídlo, pak coolness, abychom parafrázovali Bertolta Brechta. O tom jsou také nejdůležitější body vládního programu, týkající se bydlení, jimiž chce Müllerův kabinet napravit chyby předchozí rudo-rudé vlády a zkrotit investorskou šelmu. Město by mělo převzít placení nájmů chudých domácností, a to v případě těch jednočlenných s výší hrubého nájmu 365 eur, tak v případě čtyřčlenných domácností od výše 587 eur. Tím hlavním programem nové bytové politiky je však rekomunalizace, jejímž nástrojem se má stát šest veřejných firem. Tyto firmy, jež vlastní spolková země Berlín, by v budoucnu měly pronajímat šedesát procent stávajících městských staveb a polovinu budovaných novostaveb. Většina bytů by tak měla být komunální, nikoli privátní. Dalším doprovodným opatřením se má stát nový nájemní strop, přičemž by nájmy neměly stoupat také při energetické sanaci.
Nájemníci a investoři
Berlínská politika je arénou mnoha zájmových konfliktů, ale to, co hýbe městem nad Sprévou, není civilizační válka „starousedlých“ Germánů proti přistěhovalcům a dnes už ani rozbroje mezi kapitalisty a dělníky. V západních zemích, které přesunuly hlavní těžiště své produkce do třetího světa, jsou hlavním zdrojem investic především nemovitosti, což se projevuje ve městech jako New York, Londýn, Hamburk a teď už i v Berlíně. Obyvatelé města mívají sklon směřovat svou nenávist spíš k turistům než ke skutečné příčině. Je to vlastně dvoufázová válka: pracující byli s fabrikami nejdřív zbaveni zdrojů obživy a teď už ani nemají kde bydlet.
Prohlubující se nerovnost se promítá i do demografie, což ukazují také berlínské volby, z nichž vzešla tato vláda. Ve čtvrtích vnitřního města jako Kreuzberg a Friedrichshain, obývaných mladými, vzdělanými a víceméně úspěšnými lidmi s drahými nájmy, dlouhodobě vládnou a vítězí Zelení. Pravým opakem jsou východní části jako Treptow nebo Pankow s vysokou nezaměstnaností a také procenty pro Alternativu pro Německo (AfD). Právě o tyto voliče soutěží s nacionalistickou pravicí postkomunistická Die Linke, jejímiž baštami jsou Köpenick a Lichtenberg. Tradičním sociálnědemokratickým územím je například jižní Schöneberg s postprůmyslovými komplexy a také bohatého Charlottenburg, někdejší panovnické sídlo, zatímco konzervativní CDU se drží ospalého Zehlendorfu obývaného starobními důchodci a zbohatnuvší střední třídou.
Nový vládní program je, zdá se, pokusem zkrotit gentrifikaci shora a asi i dosavadním završením všech bojů zdola – od squattingu přes nová nájemnická hnutí po nejnovější referendum o novém bytovém zákoně, jenž byl úspěšně vybojován počátkem letošního roku. Od levicové vlády jednoho města nemůžeme čekat, že nastolí komunismus a obyvatele osvobodí od nájemního otroctví. Můžeme ale očekávat snahu vést boj proti dlouhodobějšímu civilizačnímu trendu, za nímž stojí ekonomické síly mocnější než samotné Německo.
Autor studuje historii.