Nejživější debaty, které vede evropská levice po celé Evropě, se týkají otázky strategie levicového populismu na straně jedné a potřebou feminizace politiky na straně druhé. O vztahu mezi nimi ale nebylo napsáno prakticky nic. Jak by vypadala feministická interpretace levicového populismu? Jak levicový populismus souvisí s cílem feminizovat politiku?
Z našeho pohledu je levicový populismus nejen neslučitelný s feminizací politiky, ale navíc ještě posiluje patriarchát. Stojíme-li před volbou mezi těmito dvěma neslučitelnými strategiemi, je naší jedinou nadějí opustit populismus a usilovat o změnu současného fungování politiky.
Co je feminizace politiky?
Feminizace politiky podle nás znamená tři věci. Za prvé genderovou rovnost v institucionálním zastoupení a participaci na veřejném životě. Za druhé závazek vůči takovým veřejným politikám, které zpochybňují zavedené genderové role a hledají způsoby, jak prolomit patriarchát. A za třetí politiku založenou na hodnotách a praktikách, které upřednostňují každodenní život, vztahy, úlohu komunity a společné dobro. Právě třetí bod je přitom v rámci feministického hnutí docela kontroverzní. Představa, že by „ženskost“ (sama o sobě produkt patriarchátu) měla být posílena, se hned ocitne pod palbou kritiky. Nicméně pro takový přístup existuje několik dobrých důvodů. Tradiční politika oceňuje maskulinní vlastnosti a zároveň pohrdá těmi, které spousta žen bere za své. Nemá smysl zvyšovat počet žen v rozhodovacích procesech, pokud jim v nich jsou stále přisuzovány podřízené role.
Zatímco populistická demokracie posiluje existující role a preference, feminizace politiky nám umožňuje chápat situaci druhých, docházet k vzájemnému porozumění a činit rozhodnutí, která berou v potaz životy těch, jichž se týkají.
Tím, že feminizace politiky zaměřuje svou pozornost na konkrétní praxe, dostává se k jádru toho, jakými způsoby jsou reprodukovány genderové role. Když Carol Hanish v roce 1969 prohlásila, že „osobní je politické“, chtěla tím především zdůraznit, jak je veřejná sféra propojená s tím, co se děje ve sféře osobní. Zároveň nám tento slogan říká, že rozsáhlé plány a abstraktní ideje nebudou stačit, pokud nezahrnou změny na mikroúrovni, tedy v činnostech, na kterých je založeno všechno ostatní.
Feminizace politiky zdůrazňuje takové cíle, jako je kooperace, participace a otevřenost vůči zájmům druhých, což je hodnotné samo o sobě a netýká se to striktně otázky genderu. Jsme přesvědčeny, že právě tyto body mohou mít v dlouhodobé perspektivě pozitivní dopady na životy lidí a jdou dál než leckteré levicové politiky, které si vystačí s bezprostřední realizací svých cílů.
Problémy populismu
Stále více lidí dnes obhajuje levicový populismus jako způsob, jak čelit nárůstu pravicového populismu v mnoha částech západního světa. Taková strategie se snaží porazit populisty na jejich vlastním hřišti a drží se příkladů, jakými jsou Hugo Chávez a Evo Morales v Jižní Americe nebo Syriza a Podemos v jižní Evropě. Představu levicového populismu prosazují politici, akademici i novináři od Chantal Mouffe přes Owena Jonesa až po Pabla Iglesiase. Ovšem zatímco první dva aspekty feminizace politiky – rovné zastoupení žen a feministická politická opatření – jsou v naprostém souladu s levicovým populismem, u třetího bodu tomu tak není. Jak dále uvidíme, populismus ve svých pravicových i levicových variantách nejenže není kompatibilní s feminizací politiky, ale navíc posiluje patriarchát.
Prvním problémem populismu ve vztahu k feminizaci politiky, je to, že popisuje svět v termínech „my“ (lid) a „oni“ (což v levicové variantě znamená establishment nebo elitu). Naproti tomu feminizace politiky rozvíjí inkluzivnější pojetí založené na představách spolupráce a společného dobra. Populismus jen těžko dokáže něco takového pojmout, protože je založen na maskulinním pojetí boje, ve kterém vítěz bere vše. Vnímá svět skrze perspektivu konfrontace a jeho konečným cílem je zničení snadno definovatelného nepřítele. Druhým problémem, který se úzce váže k tomu prvnímu, je to, že levicový populismus má jen malý zájem na rozmanitosti lidu. Poukazuje na to mimo jiné i socioložka Akwugo Emejlulu, když tvrdí, že populismus se tváří, jako by všichni lidé byli stejní: jako by smýšleli občansky, sdíleli se všemi stejné zájmy a nebyli spolu ve sporu o moc nebo vzácné zdroje. Strategie, která chce umenšovat rozmanitost, dusí rozvoj identit, které by mohly podkopávat jednotu lidu.
Feminizace politiky neuniká před rozmanitostí a identitami, které jdou za rámec identity dominantní (bílí heterosexuální muži). Uznává tuto skutečnost a volá po procesu objevování a po diskusi, aby mohla řešit problémy kolektivně. Chce zvyšovat povědomí o různých systémech privilegií a útlaku a chápe je jako základní složky snahy o „společné dobro“. Levicový populismus oproti tomu jen pokračuje v chybách tradiční levice a interpretuje svět čistě v třídních a ekonomických termínech, ať už jde o „lid“, pracující třídu či prekariát. Jeho zájem je tak omezen na veřejnou sféru – globální trhy, státní instituce a veřejnou politiku. Obecně ignoruje prvky osobní sféry, jako pečující práce, genderové role nebo kultura znásilnění, které mají zásadní vliv na lidské životy. Feminizace politiky naopak zakládá svoje porozumění veřejné sféře na každodenní realitě lidských životů a komunit.
Chápání demokracie
Přestože různí autoři, například Paulo Gebardo, obhajují radikální potenciál populistické levicové politiky, v jejich chápání demokracie se z lidové suverenity často stává jen úsilí o vítězství ve volbách nebo v referendech. Feminizace politiky ale znamená jít dál než jen k volebním urnám. Znamená používání rozhodovacích mechanismů, které lidem umožňují mít skutečný vliv na rozhodnutí, která ovlivňují jejich každodenní životy. Takové mechanismy skrývají potenciál, jak změnit představy lidí o sobě samých a jejich roli ve společnosti. Zatímco populistická demokracie posiluje existující role a preference, feminizace politiky nám umožňuje chápat situaci druhých, docházet k vzájemnému porozumění a činit rozhodnutí, která berou v potaz životy těch, jichž se týkají.
Populistické zaměření se na národ s jeho patriarchálním a koloniálním původem je problematické pro jakýkoliv pokus o feminizaci politiky. Prvními oběťmi jsou ženy, od kterých se očekává, že budou plnit reprodukční roli. Tváří v tvář návratu patriotismu se feminizace politiky snaží nacházet alternativní způsoby, jak motivovat kolektivní akci ve prospěch společných cílů. Znamená to utvářet společné identity založené na vztazích uvnitř komunit, s konkrétními aktivitami a cíli.
Feminizovaná politika odmítá silné, osobní a obvykle mužské vůdcovství, po kterém populismus volá. Ačkoliv levicová populistická hnutí v Latinské Americe kladla určitý důraz na moc komunit, byla to opatření především účelová, která měla za cíl udržet dané vlády u moci, spíše než aby usilovala o změnu společnosti zdola. Konec maskulinní politiky znamená prosazení kolektivních modelů vládnutí, které jsou schopné naslouchat a nebojí se kritiky a vyjadřování pochybností. Podle Maríi Eugenie R. Palopové je feminizovaná vláda taková, která „prosazuje týmovou práci, je horizontální, participující a sdílí moc“.
A konečně, levicový populismus a feminizovaná politika operují v jiných časových rámcích. Proponenti populismu často mluví o naléhavosti svého přístupu, aby ospravedlnili to, že hodí feministickou agendu přes palubu, a jsou obvykle ve vleku volebního kalendáře nebo politické krize. Vítězství ve volbách nebo „zastavení pravice“ je pro ně příliš důležité na to, aby se zaměřili na zdlouhavý rozvoj kolektivních procesů zdola. Problémem takového přístupu je, že společně s ním přijmeme představu, že správná chvíle ke změně genderových vztahů patrně nikdy nepřijde – vždy totiž budou za rohem nové volby nebo politická krize. Osvojit si feminizovaný přístup znamená zaujmout stanovisko, podle něhož už samotný způsob, jakým jsou věci prováděny, určuje, jaké budou výsledky. V dlouhodobém ohledu se takový přístup vyplácí.
Pokud platí, že současné struktury moci mohou být změněny jen skrze každodenní aktivity, je možné, že lokální a komunitní politika je lepším prostorem pro jednání než politická práce na národní nebo třeba evropské úrovni. Pracovat na globální úrovni má svoji důležitost, nicméně podle nás by feminizace politiky měla začít lokálně, protože právě zde se dá založit víceúrovňová politika.
Laura Roth je profesorka na Pompeu Fabra University,
Kate Shea Baird je publicistka.
Z anglického originálu Left-wing populism and the feminization of politics, uveřejněného na webu časopisu ROAR, přeložil Martin Vrba.