Na českém Facebooku teprve pomalu chladne bitevní pole po zápase o tmavého kluka na reklamním letáku Lidlu a už se objevil nový produkt multikulti propagandy, nad kterým se nahnědlá bublina může pohoršovat. Tentokrát jde o soutěž krásy Miss Helsinki, kterou vyhrála devatenáctiletá dívka jménem Sephora Ikalaba. Sephora od svých šesti let žije ve Finsku, kam přišla z rodného Konga.
Bez ohledu na to, že je soutěž Miss Helsinki ještě mnohem bezvýznamnějším produktem než reklamní leták Lidlu (na facebookovém profilu má něco málo přes 2 500 lajků), lid kolem „naštvané matky“ Evy Hrindové, poblouzněný představou řízeného sociálního inženýrství Evropské unie, je zděšen a popouští již dávno hodně volné otěže svého čistokrevného rasismu.
Ve Finsku žije asi dvacetitisícová komunita s africkými kořeny a vítězství Sephory může zapůsobit na dívky velmi pozitivně.
Normální je přece být bílý/bílá a na finskou miss patří Finky. Bílé Finky, samozřejmě. Nebo ne? Že by si Finové mohli zvolit za miss tmavou dívku proto, že se jim líbila, je nemyslitelné. Muselo to být zaplacené a dívku ke kandidatuře přiměly neziskové organizace, myslí si paranoidní diskutující. Někteří pak prostě tvrdí, že je dívka ošklivá či zrůdná. Velké části z nich bych doporučila nejdříve se podívat do zrcadla. Další vytahují z ranečku rasistických nadávek ty nejotřepanější, když dívku přirovnávají k opici, nebo dokonce prohlašují, že by měla „dostat do ruky banán a letenku zpátky domů“. Přestože se jedná o finskou soutěž, diskutující mají pocit, že je to jejich problém a že jim někdo pod rouškou politické korektnosti vnucuje vítěze. Zvláštní forma sebestřednosti.
Ukažme, že rasisty v ČR nechceme
Naštvané matky se prezentovaly jako obránkyně českého národa před islámem, před terorismem, před zavedením islámského práva šaría v Česku, před povinným navlečením žen do burek. Tvrdily, že nejsou rasistky. Určité obavy by byly pochopitelné. Ale co jim může vadit na mladé ženě, křesťance, která se očividně s finskou kulturou sžila natolik, že pózuje ve spodním prádle?
Další bývalí členové Bloku proti islámu, Martin Konvička a Petr Hampl, se asi rozhodli, že když už je venku bílo, není potřeba si brát servítky vůbec. Konvička rozvíjí sofistiky o tom, že za černými holkami si chce zajít v Africe, a ne v Evropě. Což poněkud odporuje jeho tvrzení o tom, jak chodí za tmavými prostitutkami v Čechách, a jeho chvástání o tom, kolik má tady tmavých kamarádek. Zároveň to moc nezapadá do jeho tvrzení, že je shora propagován „mezirasový sex“ tmavých mužů a bílých žen. Černá holka tedy může být prostitutka, ale miss ne? Jistě, pokud žijete v představě, že vám tmaví kluci přeberou všechny holky a nikdo na vás nezbude, je to frustrující a může to vést k poněkud vyšinutému jednání. To můžeme u Martina Konvičky dlouhodobě pozorovat.
Petr Hampl, jak je jeho oblíbeným zvykem, přirovnává Obamovy k opicím. A pak jde až za hranu čehokoli snesitelného a píše, jestli náhodou nebylo ve Spojených státech otroctví zrušeno předčasně. To je rčení na úrovni volání po plynových komorách.
Jistě, jsou to jen velmi ubohé facebookové posty a komentáře několika obyčejných rasistů, kteří si chvíli hráli na spasitele národa. Bez sociálních síti bychom o nich s největší pravděpodobností vůbec nevěděli. A s tím, jak se o nich přestává mluvit, přitvrzují na svých proklamacích. Kam to povede? Začnou se za chvíli rozčilovat nad každým černochem či černoškou, kteří se někde objeví? Za jak dlouho odhalí podvratné multikulturní spiknutí v postavě Mirečka z Básníků a kdy odhalí, že Zuzana Tvarůžková se obratně dlouhá léta maskovala za bělavé příjmení, ale není tak úplně bílá? Alespoň že Michael Jackson si v jejich očích může uchovat slávu, jelikož se nakonec dobře vybarvil. Jak hluboko do bahna rasismu se ještě ponoří? A stojí vůbec za to se jimi zabývat? V tuhle chvíli asi ne, ale každý máme nějaké své „guilty pleasures“. I když tohle je zrovna hodně trpké a občas to docela bolí.
Ve Finsku žije asi dvacetitisícová komunita s africkými kořeny a vítězství Sephory může zapůsobit na dívky velmi pozitivně. Vypořádávat se s už tak velmi nereálným ideálem krásy, který je skoro vždy reprezentován bílou dívku, je obtížné – obzvlášť pro dívky tmavé pleti. Sama o tom, jaké je to vyrůstat jako mulatka mezi bílými, něco vím. Děkujme tedy za každý pozitivní vzor, který ukazuje, že i černošky můžou být miss, že můžou hrát hlavní roli ve filmu nebo jen moderovat televizní pořad, chceme-li, aby z těch, jež tu už žijí, vyrostly sebevědomé osobnosti, které můžou být plnohodnotnou součástí naší společnosti. A ukažme už, že rasisty v ČR nechceme.
Autorka studuje žurnalistiku.