Nejsme lidový tribunál


michal-uhlS Michalem Uhlem, členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, jsme vedli rozhovor především o nadcházející volbě nového ředitele této kontroverzní instituce i o dalších okolnostech, které ji doprovázejí. Ačkoli konkrétní jména nebyla dosud oficiálně oznámena, na veřejnost již pronikla informace hovořící o pěti kandidátech. Dotkli jsme se i konfliktu Ústavu s Platformou evropské paměti a svědomí.

 

Na veřejnost uniklo pět jmen kandidátů na post ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů: Adrian Portmann, Muriel Blaive, Zdeněk Hazdra, Karel Světnička i Viktor Meca. Můžete potvrdit, že se právě tato pětice o funkci skutečně uchází?

Potvrdit to nemohu. Rozhodli jsme se ta jména prozatím nezveřejňovat.

Jak se jména uchazečů dostala ven?

Nevím. A nezajímá mě to. Nemohu ani potvrdit, že se jedná o správný seznam. Jeden z kandidátů má vlastní webovou prezentaci. Bylo to jeho rozhodnutí. V pokynech nebylo psáno, že výběrové řízení je neveřejné, ačkoli jsme to očekávali a předpokládali, neboť takový je zvyk v západní Evropě. Ale nevidím v tom zásadní problém.

Emílie Benešová se při posledním zasedání Rady rozčilovala, že někdo zneužil Naděždu Kavalírovou – a tím došlo k onomu úniku…

Naděžda Kavalírová byla dle mého mínění zneužita v jiné věci. Obeslala celou komisi pro výběr ředitele Ústavu a vyzvala ji, ať vystoupí z anonymity, nebo že ji odtajní sama. Mám indicie, že si seznam členů komise nenechala pro sebe. Její jednání je pro mě velkým překvapením a zklamáním, vždyť dříve souhlasila s procedurou výběrového řízení. Dbal jsem na to, abychom v této věci dosáhli konsensu, aby výběrové řízení nic neohrozilo.

Navíc je z toho dopisu patrné, komu všemu jej poslala. Doposud ani členové komise nevěděli, kdo další se na výběru nového ředitele podílí. Náš záměr byl, aby se nemohli navzájem ovlivňovat. Teď se třeba náhodně potkají, sdělí si své dojmy a nepřímo se tak ovlivní. To by byla velká škoda. Členové komise však byli nemile překvapeni, že jim píše členka Rady a vyzývá je tímto hrubým způsobem, aby zveřejnili svá jména. Je to nevkusné. Je to chyba a porušení naší domluvy.

Bude se Rada zabývat jednáním Naděždy Kavalírové na svém příštím zasedání? Hodláte ji vyzvat k rezignaci?

My nejsme lidový tribunál. Sama Naděžda Kavalírová by měla vyvodit ze svého počínání důsledky. Já ji k ničemu vyzývat nebudu. Neboť jsem přesvědčen, že v Radě každý reprezentuje sám sebe. To jsem několikrát opakoval i paní Kavalírové, která se stále, jak je patrno ze zvukového záznamu, prezentuje jako vyslankyně Konfederace politických vězňů. Takže se musí radit i o skutečnostech, které považujeme za neveřejné.

Co se týče výzvy k odstoupení, to je spíše věc občanské společnosti. Veřejnost může případně vyzvat člena Rady k rezignaci, pokud se zpronevěřil závazkům, které učinil, či nevykonával svou funkci odpovědně a spolehlivě. Ale nebylo by správné, abychom paní Kavalírovou k odchodu vyzývali my, zbylí členové Rady.

image

V Radě Ústavu pro studium totalitních režimů každý reprezentuje sám sebe

Zpátky k výběrovému řízení. Několikrát jste řekl, že prozatím nehodláte zveřejňovat seznam kandidátů na ředitele Ústavu. Proč?

Přišlo nám vhodnější, aby výběrová komise objektivně posoudila předložené koncepce, aniž by byla zatížena znalostí jmen kandidátů, a posuzovala skutečně pouze samotný text. A zároveň je dle mého mínění dobře, že jsou anonymní i členové výběrové komise. Neboť je-li člověk členem takovéto komise, ocitne se pod jistým tlakem. Z vlastní zkušenosti vím, že počet neformálních schůzek v takovém období záhadným způsobem narůstá. Takže členové a členky výběrové komise jsou velice rádi a rády, že mohou v klidu hodnotit koncepce a nikdo na ně nevyvíjí žádný nátlak. 14. února oficiálně zveřejníme všechny uchazeče, jejich koncepce a i členy výběrové komise.

Kdy bude znám nový ředitel?

Zavázali jsme se, že jeho jméno zveřejníme do konce dubna. Tento termín jsme vybrali mimo jiné proto, aby o výběru nového ředitele Ústavu mohli rozhodovat i dva noví radní, které by měla v průběhu února vybrat Poslanecká sněmovna. V současné době je naše Rada pouze pětičlenná, ale ze zákona má mít členů sedm.

Jak bude probíhat výběr a volba?

Po únorovém zveřejnění koncepcí a jmen budou v březnu následovat ústní pohovory před členy výběrové komise, kterým bude samozřejmě přítomná i Rada. Radní nemají hlasovací právo, ale mohou klást otázky. Výběrová komise vypracuje poslední část svého hodnocení a body z jednotlivých kol se sečtou. Funguje to velice podobně jako v krasobruslení: nejvyšší a nejnižší hodnota u každého kritéria se škrtá. A tak se za sebe seřadí jednotliví kandidáti. Seznam bude předložen Radě na jejím pravidelném zasedání, její členové budou diskutovat a vyberou nového ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. Původně jsme chtěli, aby slovo výběrové komise bylo pro Radu závazné. Nicméně zákon mluví jednoznačně a ukládá Radě vybírat ředitele. Rada nemůže externalizovat výběr – může si nechat poradit, ale nesmí se zbavit odpovědnosti, která je jí dána zákonem.

Předpokládáte, že budete naslouchat doporučení komise?

Předpokládám, že každý radní si to sám v sobě utříbí a rozhodne se. Sám mohu říct, že bude-li alespoň trochu možné, abych se řídil doporučením komise a nezpronevěřil se přitom svému svědomí, tak její hlas uposlechnu.

Budete zveřejňovat posudky komise?

Ano, budeme, byť se o tom formálně nehlasovalo. Určitě navrhnu, abychom zveřejnili finální hodnocení. Asi však nemá cenu, abychom u každého kandidáta zveřejňovali jednotlivé listy hodnotitelů. To by se mohlo obrátit proti nim. Výsledné posudky ale zveřejníme, nic jiného si ani nedokážu představit.

Nedávno bylo Ústavu pro studium totalitních režimů pozastaveno členství v Evropské platformě svědomí a paměti a hrozí mu vyloučení, neboť údajně došlo k porušení Kodexu Platformy, podle nějž „člen vědomě nezaměstnává, ať již v placených nebo neplacených funkcích, (…) bývalé placené funkcionáře totalitních politických struktur“.

Vyloučení není na pořadu dne. Rada dala Platformě poslední šanci, aby napravila své chyby, tedy aby revokovala své usnesení o pozastavení členství, které je v rozporu se stanovami Platformy. A aby se omluvila za křivá obvinění. Vyzýváme ji, aby zachovávala standardní způsoby jednání, které jsou běžné v mezinárodních stycích. Není běžné posílat otevřené dopisy nejdříve novinářům a potom dotyčné organizaci. Není běžné komunikovat podle zákona 106 o svobodném přístupu k informacím. Komunikace by měla podléhat nějakým formálním pravidlům a slušnému chování.

Celý konflikt byl uměle vykonstruovaný. Nikdo si není vědom toho, že by byl v Ústavu nějaký bývalý placený funkcionář KSČ zaměstnán. Nemáme žádnou možnost něco podobného zjistit. Ústav nelze nutit k porušování platných právních předpisů České republiky a prolamovat se do soukromí zaměstnanců. Navíc se celý spor rozhořel kolem členů vědecké rady, ale oni nejsou ani zaměstnanci Ústavu. Nemají k této instituci žádný pracovně právní poměr, za svou práci nepobírají ani korunu.

Neprofesionální a zavrženíhodné chování Platformy mě vede k tomu, že je rozumnější se s takovouto strukturou – pokud se do 15. února neomluví a nerevokuje své usnesení o pozastavení členství – rozejít.

 

A2LARM