Ostřelovač Chris Kyle vidí v hledáčku své pušky malého kluka držícího granát. Váhá, ale nakonec stiskne spoušť. Dělá, co musí, aby ochránil životy svých bratrů ve zbrani. S rekordním počtem zářezů na pažbě je legendou americké armády. Z tažení v Iráku se však vrací jako jiný člověk. Nový film Clinta Eastwooda Americký snajpr si vedle rekordních tržeb a šesti nominací na Oscara může na konto přičíst také nebývalou polarizaci publika. Adaptace knihy líčící příběh nejúspěšnějšího ostřelovače v historii americké armády vyvolává otázky o způsobu zpodobňování současných válečných konfliktů v amerických filmech.
Kritika, nebo glorifikace?
Americký snajpr je nyní širokou veřejností střídavě označován za kritiku války, její glorifikaci, nebo za poctivé zobrazení dopadů náročné profese na psychiku člověka. Podle režiséra Clinta Eastwooda film ukazuje negativní vliv války na veterány a jejich rodiny. Rovněž Michelle Obamová vyzdvihla Amerického snajpra jako reflexi těžkých morálních rozhodnutí, která musí muži a ženy v uniformách činit každý den. V tomto ohledu se film staví k válečným konfliktům skutečně kriticky. Hlavní hrdina Chris Kyle kvůli válce opakovaně opouští svoji manželku a děti. Bojové nasazení v něm zanechává posttraumatickou stresovou poruchu, která mu znemožňuje návrat do normálního života. Za každým rohem vidí nebezpečí a trápí jej pocit viny.
Americký snajpr bere mrazivou výpověď člověka s pochybným charakterem a vytváří portrét tragického hrdiny. Tím se z filmu navzdory určitým protiválečným aspektům stává propaganda par excellence.
Zde však kritika války končí. Chrisův pocit viny se omezuje na životy těch, které nedokázal zachránit, ale už neřeší, kolik životů vzal. Film se také vůbec nezabývá politickou situací, která Chrise do Iráku přivedla. Místo toho vytváří iluzi příčinné souvislosti mezi teroristickým útokem na Světové obchodní centrum a americkou invazi do Iráku. Scéna, v níž je Chris svědkem útoku z 11. září, totiž přímo předchází jeho prvnímu bojovému nasazení v Iráku. Protiválečné aspekty filmu se tak soustředí na to, co udělá válka s člověkem ve vztahu k jeho rodině a jemu samotnému, avšak nikoli na dopady na druhou stranu konfliktu ani na její opodstatněnost. Tím pádem podává jen poloviční obraz, který umožňuje charakterizovat Chrise Kylea jako hrdinu, který přišel o duševní zdraví za ochranu své země a jejích hodnot.
Podle veteránů samotných na takto úzkém přístupu není nic špatného, protože jde o příběh řadového vojáka, který při bojovém nasazení nad politickým zákulisím invaze taky nepřemýšlel. Tento argument by bylo teoreticky možné přijmout, nebýt dvou zásadních skutečností. V první řadě jde o způsob zobrazení iráckých bojovníků. Zatímco Chris Kyle střílí zásadně tak, aby předešel smrti svých spolubojovníků, nepřátelský ostřelovač Mustafa zabíjí zákeřně. Bojovník přezdívaný Řezník vraždí své oběti vrtačkou a ve své skrýši skladuje rozřezaná těla. Ostatní bojovníci jsou jen pohyblivé terče, které čekají na to, až je Chris zastřelí. Tím film odráží postoj hlavního hrdiny, podle něhož jsou Iráčané prostě barbaři.
Druhý problém stavící film do negativního světla je fakt, že skutečný Chris Kyle má k tomu filmovému velmi daleko. Ve filmu je ztvárněn jako poctivý, skromný muž, odhodlaný chránit svoji zemi a její hodnoty. Ve skutečnosti to byl ovšem rasista, který nacházel v zabíjení Iráčanů neskrývané potěšení a chlubil se údajným střílením rabujících obyvatel New Orleans v době hurikánu Katrina. Na rozdíl od filmového Chrise Kylea si svůj status legendy užíval a napsal o svých zkušenostech knihu, v níž se ke svému střeleckému rekordu hrdě hlásil.
Oscarová propaganda
Americký snajpr tak bere mrazivou výpověď člověka s pochybným charakterem a vytváří portrét tragického hrdiny. Tím se z filmu navzdory určitým protiválečným aspektům stává propaganda par excellence. Ann Hornaday z Washington Post ve své recenzi argumentuje, že označování filmu za propagandu a glorifikaci války není na místě, protože film nechává na divácích, aby si vytvořili na zobrazovaný příběh názor. Americký snajpr však na rozdíl od filmů Smrt čeká všude (2008) nebo 30 minut po půlnoci (2012), které se také věnují současným americkým konfliktům, nad morální správností jednání protagonisty nepochybuje. Způsob, kterým film zobrazuje konflikt v Iráku, vede diváky vstříc Chrisovu pohledu na věc, podle něhož je i zastřelení dítěte pouze nutné zlo.
Kritikou dopadů války na vojáky a jejich rodiny Americký snajpr pouze budí sympatie k těm, kteří jsou v rámci boje za svobodu nuceni činit „těžká rozhodnutí“. Poselství filmu nezní „nechoďte do války“, ale „podporujte veterány“. Největší vypovídací hodnotu má však vlna nenávisti vůči muslimům, kterou film vyvolal. Přesvědčivě odsouvá Amerického snajpra ze sousedství filmů jako Apokalypsa (1979) nebo Četa (1986) k Rudému úsvitu (1985) a Act of Valor (2012). Nominace na Oscara za nejlepší film roku 2014 celou věc dále komplikuje. Co bude znamenat, pokud se nejlepším filmem roku 2014 stane film, který v divácích podněcuje touhu páchat násilí?
Pochybnosti je přitom třeba mít i nad samotnou nominací, protože Americký snajpr má svou kvalitou daleko k filmům jako Whiplash nebo Birdman, které byly v kategorii nejlepší film letos také nominovány. Příběh je vyprávěn suše, bez stylistických zajímavostí a snahy vytvořit alespoň iluzi realistického válečného konfliktu. Nominace Amerického snajpra se tak jeví jako čistě ideologická. Za pozornost stojí pouze herecký výkon Bradleyho Coopera v hlavní roli. Cooper ztvárnil Chrise Kylea jako dobráckého, srdečného muže, jeho dobráctví je však podmíněné dodržováním jeho pravidel. Skrývá v sobě permanentní výhrůžku: stačí stisknout spoušť a je s vámi konec.
Americký snajpr působí jako selhání Clinta Eastwooda i Americké filmové akademie. V případě režiséra, který se ve svých filmech dlouhodobě věnuje náročným tématům, jde o nekompetentnost, která z kontroverzního příběhu činí válečnou propagandu. V případě Americké filmové akademie jde o oslnění společensky rezonujícím tématem, které zastiňuje jinak nízkou kvalitu filmu. Příběh nesnášenlivého rasisty s nekonečným egem se nikdy v této podobě neměl dostat na stříbrné plátno.
Autor je právník a filmový kritik.