Stanislav Biler (sociolog)
Důkazem, že rok 2015 nebyl z pohledu seriálů zbytečný, jsou pro mě Narcos. Životopisný seriál s doku prvky o narkocísaři, který dokázal v osmdesátých letech zprivatizovat bezmála celou Kolumbii. Pokud vám někdy vrtalo hlavou, proč je tak těžké zastavit obchod s drogami (a proč takové pokusy ani nemají smysl), tady dostanete odpověď na krvavém naturalistickém podnose. A potom Show Me a Hero – další počin nejlepšího seriálového scenáristy Davida Simona (The Wire, Treme, Generation Kill). Tentokrát rozvíjí v šestidílné minisérii mizérii lokální politiky v takovém americkém Brně osmdesátých let. Korupce, ghetta, segregace, rasismus a spousta dalších věcí, které už dnes známe jen z dějepisu…
Bohdan Bláhovec (dokumentarista)
Experimentální chirurg kinematografie Steven Sodebergh v druhé řadě The Knick provedl finální řezy temnými stránkami lidské duše. Podobně jako jeho hlavní postava, chirurg Thackery, fascinuje diváka svým géniem na operačním sále, fascinuje mě Sodebergh tím, že celý seriál opět sám režíroval, natáčel i stříhal. Zaujala mě i poučená cyberpunková schíza jmenem Mr. Robot. Chytrý i zábavný mix Fincerova Klubu rváčů říznutý Aronofskeho Requiem za sen s lehkostí teenagerských seriálů devadesátých let.
Antonín Tesař (filmový publicista A2)
Sedmá sezóna Mad Men nepřinesla asi žádné překvapení, nicméně z anket se závěr jednoho z nejopěvovanějších současných seriálů nějak vytratil. Přitom je to finále stejně precizní jako zbytek téhle výjimečné série. Into the Badlands určitě nejsou nejlepší seriál roku, ale u žádné jiné letošní série (možná kromě Ash vs. Evil Dead) jsem si tolik neuvědomoval, jak moc se fenomén „kvalitních“ seriálů v posledních letech proměňuje. Tady se sází na míchání žánrů a na vizuální atrakce, včetně výborného kung-fu, mnohem víc než na promyšlený scénář.
Táňa Zaboudilová (Radio Wave)
Key and Peele: komici, herci a imitátoři Keegan-Michael Key a Jordan Peele ve svých skečích na Comedy Central přehrávají desítky charakterů multirasové Ameriky v parodiích na nespočet televizních pořadů, filmových žánrů nebo všednodenních situací. Skvělé jsou jejich normcoreové scénky o prvním rande, laxním telemarketérovi nebo šampionech v aerobicu, nejsilnější jsou ale v parodiích projevů rasismu a zobrazování postav ztělesňujících kulturní stereotypy. Po pěti sezonách svého pořadu se letos rozloučili scénkou nazvanou Negrotown. Nespravedlivě zadržený černoch si představuje dokonalé městečko, které se mu ukazuje v muzikálovém čísle: „Vítejte! Nejsou tu žádní běloši, co by vám pořád šahali na vlasy, můžete jít ven ve skupince a nikdo si nebude myslet, že jste gang a nikdo vás tu nezastřelí, když si vezmete mikinu s kapucí…“ Ze snu ho probudí policista, který ho chce odvézt do skutečného Negrotownu – jedné z amerických věznic. Broad City: „Nevěřím svým očím, vytáhla sis dýlerák s marihuanou z vagíny.“ – „Já vím.“ – „Proč to děláš?“ – „Dělám to pořád, je to nejbezpečnější způsob, jak s trávou cestovat.“ Dvojice hrdinek a zároveň scenáristek Abbi Jacobson a Ilana Glazer se v tomto sitcomu pasovala do rolí, jejichž mužských ztvárnění známe nespočet. Zhulené flákačky Abbi a Ilana patří k prekarizovaným mladým dnešního New Yorku a většinu času tráví zbytečnostmi. Pokud nepočítáme Abbinu trapnou snahu stát se umělkyní a opustit práci uklízečky v ezo tělocvičně, můžeme Broad City prohlásit za seriál, který odmítá brát jakékoliv ambice vážně. Flákač má v popkultuře své místo už dávno a dvojice z Broad City ho dělá i holkám. Do práce se chodí spát.