Členitá krajina seriálů

Uplynulý rok přinesl opět velké množství kvalitních seriálů, které se okamžitě staly kultovními. Není už jich moc?

Nebude to trvat dlouho a nejspíš se dočkáme knihy 1001 seriálů, které musíte vidět, než zemřete. Pokud ale každý z těch 1001 seriálů bude mít pět sezón, začne být jeden lidský život na tolik hodin epických vyprávění krátký. Právě končící rok byl možná oním přelomovým momentem, kdy lavina „kvalitních“ seriálů kulminovala s tak drtivou silou, že řadě diváků může trvat několik dalších let, než se z ní dokážou vyhrabat. Nejde jen o samotný počet nových titulů nebo dalších sezón už zavedených sérií. Zbytňuje také divácký a publicistický hype, který seriálovou produkci obklopuje. Řada webových stránek celoročně produkuje žebříčky „zaručeně skvělých“ seriálů, které by nikdo neměl minout. Dělat za téhle situace vlastní seriálový top ten roku by bylo nošením hodně chatrných dřívek do hodně hustého lesa.

Namísto toho je namístě konstatovat, že pomalu ztrácí smysl dívat se na celou oblast „kvalitních“ seriálů jako na jakýsi závod o to, kdo bude nakonec nejlepší. Když zůstaneme u téhle metafory, v posledních letech se spíš zdá, že se otevírá řada nových závodišť na různých terénech, s různými pravidly a především pro různá publika. Jinými slovy, s tím, jak roste počet nových seriálů, se zvyšuje také pestrost nabídky.

Trojí posun

Jednou z nejvýznamnějších letošních seriálových událostí je určitě konec série Mad Men, který můžeme symbolicky považovat i za konec fenoménu „kvalitních“ seriálů, jak jsme ho znali doposud. Za nejstarší příklad quality TV seriálu bývají považováni Sopránovi a po nich následujují The Wire, Breaking Bad, Mad Men a další. Ve všech případech jsou to série, které stojí na komplikovaných a propracovaných scénářích s důmyslně vystavěným dějem a rafinovanými dialogy. Vedle toho mají tyto série často řemeslně profesionální zpracování srovnatelné s filmovou produkcí. Ve všech případech jde navíc o původní cykly, které nemají žádnou předlohu. Také na nich většinou pracují nové talenty objevené právě díky těmto sériím. A konečně, žánrově jde většinou o dramata, krimi, profesní seriály a podobně, tedy vždycky o taková vyprávění, která mohou oslovit širokou masu diváků, a ne jen určitou cílovou skupinu s úzce vymezeným vkusem. Ve většině případů také šlo o projekty kabelových televizí jako HBO nebo AMC.

Na „kvalitu“ už si nedělá nárok jen pár elitních a nákladných původních sérií, ale široká škála televizní seriálové tvorby včetně animáků pro děti.

Když se podíváme na to, jak se chápe „kvalitní“ seriál dnes, zjistíme, že většina těchto charakteristik už neplatí. Posuny, ke kterým došlo, by se daly rozdělit do tří oblastí. Jednak je to nástup seriálů zaměřených na specializované nebo „kultovní“ publikum, za druhé můžeme sledovat průniky filmového průmyslu do seriálů a jako třetí bod bychom mohli stanovit konec televize jako takové a stěhování seriálů na internet.

Dobrým příkladem specializovanějších seriálů jsou animované tituly společnosti Cartoon Network jako Adventure Time, Steven Universe nebo Over the Garden Wall. Přestože jde o programy určené v první řadě pro děti, jejich bezuzdná imaginace na hranici nonsensu a odvaha vážně se zabývat „dospělými“ tématy jim získala širokou základnu fanoušků všech věkových kategorií. Do seriálového formátu se ale dostávají i okrajovější žánry spojené s vyhraněnějším publikem. Například americká kabelová stanice AMC, která vysílala špičkové seriály Mad Man a Breaking Bad, letos odstartovala cyklus Into the Badlands, jenž se odehrává ve fantaskním světě, kde se potkávají prvky postapokalypsy, westernu, steampunku, asijských bojových filmů a kdoví čeho ještě. Hlavní roli ztvárnila hongkongsko-čínská kung-fu hvězda Daniel Wu a z Hongkongu pocházejí i choreografové skvěle zorchestrovaných bojových scén. Into the Badlands tak nabízí mix žánrových atrakcí, na jaký jsou zvyklí konzumenti japonských mang, anime a videoher. Stejně vyhraněným projektem je hororová komedie Ash vs. Evil Dead vycházející z filmové trilogie Sama Raimiho The Evil Dead. Všudypřítomné komické destrukce lidských těl odehrávající se za doprovodu okázalých krvavých fontán následují tradici okrajového žánru splatstick (jeho název vznikl spojením slov „splatter“, neboli krvavá brutální podívaná, a „slapstick“, tedy klasická groteska).

Into the Badlands a Ash vs. Evil Dead jsou také prvními příklady stěhování filmových osobností nebo i konkrétních snímků do seriálového prostředí. Počet filmových režisérů nebo herců, kteří natáčejí seriály, se rok od roku rapidně zvyšuje a patří mezi ně třeba Martin Scorsese (Boardwalk Empire, Vinyl) nebo Bruno Dumont (Malej Quinquin). V následujících letech nás navíc zřejmě čeká velký počet seriálových remaků úspěšných filmů. Na Ash vs. Evil Dead nebo Fargo by měly navázat série podle klasické sci-fi Westworld, společensko-kritické krimi V žáru noci nebo akční komedie Křižovatka smrti. Množí se také adaptace jiných než filmových děl. Hra o trůny, Muž z vysokého zámku nebo Under the Dome vycházejí z románů, The Walking Dead z komiksu a chystaná Legend of Zelda z videohry.

Kvantifikace kvality

Všechny zmíněné posuny se kumulují v sériích spojených se superhrdinskými univerzy dvou největších amerických komiksových vydavatelství Marvel a DC. V roce 2013 se začal vysílat první nový marvelovský seriál Agents of S.H.I.E.L.D. a letos ho následovaly cykly Agent Carter, Daredevil a Jessica Jones. Také DC čile zaplavuje seriálovou scénu novými tituly Arrow, Flash, Gotham nebo Constanine. Ve všech případech jde o relativně nákladné a výpravné cykly a některé z nich (Jessica Jones, Daredevil) jsou dokonce hodnocené jako mnohem inteligentnější podívaná, než jakou bychom od klasických superhrdinských akčních dobrodružek očekávali.

To, že se seriály inspirují odjinud, není samozřejmě nic nového. Seriálové verze filmů vznikají už dlouho, včetně slavných příkladů jako M*A*S*H nebo Buffy, přemožitelka upírů, a stejně tak řada starších sérií vznikla podle knih a komiksů. Spíše se tedy zdá, že se prostě „zkvalitňuje“ celá současná seriálová produkce. Na „kvalitu“ už si nedělá nárok jen pár elitních a nákladných původních sérií, ale široká škála televizní seriálové tvorby včetně animáků pro děti.

Také průlom filmového průmyslu do seriálového prostředí je plynulejší a dlouhodobější, než by se mohlo zdát. Hollywoodští filmaři dlouho považovali televizní seriály za podřadnou formu natáčení, nicméně to se začalo měnit už v osmdesátých letech, kdy např. Steven Spielberg zaštítil povídkový cyklus Amazing Stories. Bariéra pak definitivně padla v devadesátých letech, v nichž David Lynch natáčel Twin Peaks, Sam Raimi se angažoval v seriálu Herkules a řada hollywoodských hvězd se objevila v cyklu Sex ve městě.

Jedním z důvodů, proč se čím dál víc filmařů zajímá o seriály, je to, že v současné době je po nich mezi producenty větší hlad než po filmech. Vedle klasických televizí se velkými hráči na trhu v posledních letech stávají internetové VOD portály v čele Netflixem a Amazonem. Ty nedávno začaly produkovat vlastní původní pořady a zjistily, že ty na pokračování mají obecně větší sledovanost. Možná ještě podstatnější je ale to, že pomáhají budovat stabilní publikum, které se vrací kvůli sledování nových epizod. Na rozdíl od televizních stanic nechávají weboví zadavatelé tvůrcům také mnohem větší svobodu a autoři se nemusejí ohlížet na omezení spojená s vysílacím časem.

Netflix se v současné době považuje za přímého konkurenta kabelové stanice HBO, ze které až do nedávna pocházela většina „kvalitních“ seriálů. Z její produkce pocházejí například seriály Orange is the New Black, House of Cards, Narcos nebo obě nejoceňovanější marvelovské série Daredevil a Jessica Jones. Amazon si zase udělal jméno indie dramatem Transparent a nedávno na svých stránkách uvedl zmíněného Muže z vysokého zámku.

Stěhování filmařů do seriálového prostředí a stěhování seriálů z televize na internet jsou pohyby, ze kterých zatím asi nelze úplně vyvozovat zánik kinematografie nebo televizního média. Spíše svědčí o emancipaci seriálu jakožto čím dál důležitější a rozsáhlejší oblasti zábavního průmyslu. Začíná pro něj pomalu platit to, co již dlouhá léta platí o filmu – nikdo nestíhá vidět všechno, co je důležité, a kánon „toho nejlepšího“ se začíná rozplývat v mnohohlasu různých individuálních i skupinových vkusů a preferencí.

Autor je filmový redaktor A2.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies