Ransdorfovo marxistické PR


Zmatená Ransdorfova švýcarská akce na krátko rozvířila i debaty o KSČM a komunismu samém. Zatím je jasné jen to, že Ransdorf je komunista.

Aby se o KSČM vůbec začalo zase mluvit, musel marxista Miloslav Ransdorf zkusit ukrást devět miliard ve švýcarské bance. Předseda strany Vojtěch Filip totiž až příliš ctí pravidla politického ghetta, do něhož demokraté komunisty před více než dvaceti pěti lety zavřeli, a do větších akcí se nepouští. Zato Ransdorf jako opravdový komunista, upozornil na nespravedlnost kapitalistického systému symbolicky přímo v jeho centru – ve švýcarské bance, tedy v místě, na němž se koncentruje majetek těch největších vykořisťovatelů a pod nímž se skrývá i židovské zlato. Na znárodňování za pomocí zákonů zrovna není politická síla, a proto se uchýlil k drobné lsti. Nevyšlo to. Devět miliard se každopádně v boji proti nadvládě kapitálu mohlo hodit.

Míra pokrytectví

Když nachytají novináři nebo policie při nekalosti pravicového politika, je to selhání jednotlivce, ne ideologie. Výsadu ručit za svoje myšlenky i činy mají jen komunističtí politici, od kterých se očekává autenticita a splynutí politické teorie s žitou praxí. („Když hlásám rovnost, neměl bych krást, když hlásám přirozenou nerovnost, tak občas… přeci jen… jsme jenom lidi.“) Topolánek přistižený v Toskánsku bez trenek nebyl ani pokrytec, protože jsme od něho jako člena ODS nic jiného nečekali. Nečas byl jen smutný případ lapený divočejší blondýnou. V jeho případě byla privatizace bezpečnostních složek státu pořád ještě součástí ideologické privatizace všeho. Ransdorf je však komunista, proto je pokrytec, a dokonce trojnásobný.

Vraždící muslim je důkazem špatnosti celého islámu, vraždící nemuslim je osamocený magor. Ransdorf je na tom jako komunista podobně: kdyby byl normální, nikdo by mu jeho ideologii o hlavu neotloukal.

Petr Honzejk u příležitosti Ransdorfových aktivit napsal, že volba KSČM je existenciálním aktem bez šance na realizaci socialismu. Tak jednoduché to dnes liberální pravičáci s komunisty mají. Sice jejich ideologii nenávidí, ale chtějí, aby se podle ní řídili. Ransdorf je tak důkazem selhání celé komunistické ideologie, protože je blbec, který si prý dřív koupil falešné obrazy slavných mistrů. Miloš Zeman si dokonce vzpomněl, že Ransdorf naletí vždycky na všechno a že to u něj není žádná novinka. Pitomec, kterému ani patnáct jazyků a nové čtení Marxe nepomůže. Komouši by měli být ve vězení raději pořád. Žádné úvahy typu „Nečas je blbec, kapitalismus je proto směšný, překonaný systém, který mají rádi jenom ti, jimž se stýká po devadesátých letech“ se nikdy neobjevily. I když ODS to nakonec za Nečase u voličů odskákala a nadobro ji vystřídalo její vlastní přerostlé dítě Babiš, samotnou ideologii nikdo nezpochybnil, jen se ukázalo, že ji aplikovali špatní lidé.

S nástupem protiuprchlických nálad najednou nemají běžné oběti permanentních mediálních šikan co nabídnout. Romové jako by přestali být hluční na koupalištích a agresivní v hospodách a na čas nám snad přestal hrozit i návrat komunistické totality s ostnatými dráty. I když aspoň Petr Fiala je konzistentní a pořád se mu zdá, že se vrací do socialismu. Používání chytlavých publicistických slovních spojení jako „totální komunismus“ nebo „ultrasocialismus“ při diskreditaci obědů ve školních jídelnách zdarma ale už nemá – bez příchuti paniky – takovou šťávu. Bez hrozícího návratu komunistické totality ale jako by nebyla ani KSČM. A to ani ve chvíli, kdy přichází její čas.

KSČM – pojistka proti extremismu

Nostalgická partaj se nemusí ani reformovat a distancovat od minulosti, jak po ní leckdo chtěl. Naopak se může modernizačních tendencí zbavit úplně a místo současných interpretů Marxe se ještě více přihlásit k odkazu Husákova režimu a jeho gulášové, televizní verzi marxismu s dráty, ruskými tanky a výjezdními doložkami. Zkrátka dál pokračovat v „mravenčí práci“, kterou se Vojtěch Filip chlubí v Haló novinách. Za zavírání hranic se dnes pochoduje na náměstích, lidé mají strach a bez peněz je svoboda cestovat stejně k ničemu. Za fungování českého mýtu o tom, že u nás není ultrakonzervativní či fašistická strana, a tedy jsme lepší než východní zbytek střední Evropy, vděčíme KSČM, která maloměšťácké sny o pořádku a nostalgii po sociálních jistotách politicky neškodně obsluhuje už dvacet pět let.

Vraždící muslim je důkazem špatnosti celého islámu, vraždící nemuslim je osamocený magor. Ransdorf je na tom jako komunista podobně: kdyby byl normální, nikdo by mu jeho ideologii o hlavu neotloukal. Sám se zatím stihnul neotřele přirovnat k Masarykovi a zmást úplně všechny svou story o polepšeném mafiánovi Huňkovi, který by rád pomáhal ve zdravotnictví a jemuž se svým neotřelým kouskem snažil pomoci. Dokud nekrade ve jménu komunismu, ale jen se zapletl s odsouzeným mafiánem, nejedná se na české politické scéně o nic zvláštního. Všichni můžou v klidu spát a KSČM může dál v tichosti nabízet sociálnější alternativu zavírání hranic.

Autor je redaktor A2larmu.

 

A2LARM