Kocovina z nových Hvězdných válek

Poslední díl Hvězdných válek pomrkává po věrných fanoušcích. Kouzlo Jediů ale mizí v popcornové zkratce.

Červené koberce jsou srolované, premiérové rituály odezněly a všechna sladká scenáristická tajemství byla vyjevena. Snad je tedy už ta správná chvíle podívat se na největší trhák minulého roku, a velmi pravděpodobně i moderní historie, trochu vychladlými zraky. Sedmý díl Hvězdných válek, které jsou pevnou součástí kánonu západní popkultury, se totiž, možná díky velkému očekávání, setkal s poněkud příliš plochým a nekritickým ohlasem. Možná taky proto, že do model se kopat nemá. A co jiného než panteon model je pro fanouška sci-fi kombinace Lucase, Abramse, Forda a dalších ikonických postav? V tomto případě ale stojí za zamyšlení, jestli je král nahý, nebo aspoň po vzoru královny koloběžky, obutý neobutý, oblečený neoblečený.

Druhá šance na restart

O tom, kdo bude či nebude točit nové Hvězdné války, se spekulovalo od té doby, kdy Lucas prodal práva na filmovou sérii studiu Disney. Volba padla na J. J. Abramse, který dokázal přinést čerstvý vítr do jiné kultovní sci-fi série, Star Treku. Díky zápletce s alternativní historií měl režisér volné ruce k tomu, aby mohl pracovat s původními postavami novým způsobem. Alter ega Spocka a kapitána Kirka pak Abrams dokázal s odlehčenou bravurou převést do současné filmové řeči. Není proto divu, že fanoušci očekávali podobné finesy i u pokračování příběhů ze vzdálené galaxie. Finesy nakonec byly, ale koncert se nekonal. Síla se tu totiž probouzí podobně jako geek po ukrutném flámu.

Hvězdné války v novém podání hodily cestu k umění za hlavu. To, co se Luke učil ovládat celé dva filmy, najednou všichni umí jen tak, naprosto intuitivně.

Když se totiž člověk probudí se slušným objemem zbytkového alkoholu v těle, je mu hej, kocovina jako by neexistovala. Sedmý díl Hvězdných válek má podobný začátek. Euforický vizuál vsazený do odsýpající akce, která je plná nevtíravých odkazů na původní Lucasovu sérii. Fanoušek jásá: Pochyby jsou zažehnány! Tohle se opravdu povedlo. Těžko si pak přiznat, že tohle trvá přinejlepším jen prvních pár desítek minut a postupně se začíná objevovat nechutenství, bolest hlavy, nesoustředěnost a podrážděnost. Proč?

Základem každého akčního snímku pojednávajícího o boji dobra se zlem jsou kvalitní záporáci. Legendární duo Lorda Sidiouse a Dartha Vadera dokázalo strašit několik generací a Sidious se k tomu ani nepotřeboval nějak okázale vystavovat na plátně. O jejich nástupcích se spekulovalo snad ještě víc než o tom, zda se objeví či neobjeví Luke. Křečovitý a ubrečený Kylo Ren, kterému by spíše slušelo pódium v doprovodu nějaké emo kapely, se ale pohybuje spíš v týmu Darth Maula a hraběte Dooku, než že by aspiroval na velikána typu Vadera. Zoufale slabá je ale hlavní záporná postava. Animovaný Snoke, působí jako by jej vytáhli z rekvizitárny v Bradavicích.

Konec hvězdného bildungsromanu

O tom, jak má být převratné, že hlavní hrdinkou se stala emancipovaná žena, se toho namluvilo hodně. Stejně jako o tom, že symbolickým má být i plebejský původ obou hlavních postav. Budiž. Postava Rey sama o sobě funguje a z počátku i její protějšek, rebelující storm trooper Finn. Člověk se ale s pozdviženým obočím pozastavuje nad tím, že se Reyina emancipovanost projevuje zesměšňováním černocha. Dá se to chápat i tak, že pozitivní diskriminace, která se v hollywoodu projevuje nuceným obsazováním herců tmavé pleti, je vyvážena šibalskou ironií pomrkávající na rasové stereotypy. Jako by tím říkala, tyto problémy už naše společnost překonala, tak si z nich můžeme dělat i legraci. Není to ale společnost vzdálená miliony světelných let, je to společnost střílející do bezbranných.

Vraťme se ale zpět ke světu Hvězdných válek. Jedním z důvodů, proč si získali rytíři Jedi takovou oblibu a respekt, je jejich aura znalců nauky, jak ovládnout tajemnou sílu života. Aby takové schéma fungovalo, je třeba ukázat, nakolik je něco takového obtížné. Klasický je motiv tréninku známý z kung-fu filmů i Rockyho. Hvězdné války v novém podání ale cestu k umění hodily za hlavu. To, co se Luke učil ovládat celé dva filmy, najednou všichni umí jen tak, naprosto intuitivně. Kdokoliv sebere světelný meč, umí šermovat, hlavní hrdinka naprosto bez nápovědy na druhý pokus vyšpekuluje ovládnutí cizí vůle pomocí hlasu, telekinezi pak na pokus první. Kouzlo opřádající rytíře Jedi zmizelo v popcornové zkratce.

Lze se pak jen domnívat, kam ze scénáře zmizela psychologie postav, ale bude to místo temnější než černá díra. Tentokrát byla zkratka, která měla vysvětlit tragédii syna Hana Sola, opravdu smrtící. Na ploše minut nemá divák žádný prostor pro empatii s rodinnými trampotami Leyi a Hana. Vyústění pak připomíná smrt Gandalfa v Morii pouze zvolenými kulisami, smutek a drama tu nahradila prázdnota a trapnost. S tělem Hana Sola padajícím do temných hlubin pak z filmu mizí zřejmě nejcennější aspekt, a to je ironické herectví nabourávající všudypřítomný patos. Chce se říct, nechte nám aspoň Chewbaccu.

Temná strana emocí

Je pak s podivem také to, že filmařské postupy, které pomohly chytit druhý dech Star Treku, ve Hvězdných válkách selhávají. Do šejkru přitom byly přidány všechny správné ingredience z původní Lucasovy série. Nicméně mezi odkazováním na kultovní předlohu a duplikováním celého schématu příběhu je zásadní rozdíl. Od chvíle, kdy nové postavy dorazí na základnu rebelů, divák nesleduje ani tak pokračování, jako spíš remake nebo palimpsest historicky prvního filmu celé série, který v roce 1977 dostal podtitul Nová naděje. Obrovskou hvězdu smrti tu nahradila jen ještě větší hvězda smrti.

Velký kinohit musí mít své velké finále. I Síla se probouzí by ho chtěla mít. Je až úsměvné, jak na závěr další zkratka ve filmu doslova rychloposuvem skočí až na místo utajovaného pobytu legendárního Jediho, aby pak scéna dramaticky strnula a… byla opravdu strnulá. Bolestně protahovaná nehybnost scény, kdy Rey podává světelný meč Lukovi, má působit jako dramatické vyvrcholení sledu předchozích událostí. Místo toho je však téměř dokonalou sebeparodií, u které by se dalo očekávat, že nahradí virální symbol ztraceného Vincenta Vegy. To by ale museli mít fanoušci odvahu kácet své modly.

Autor je publicista.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies