Odteď jedeme na ekologický dluh

Za znečišťování globálního ekosystému mohou převážně země Západu.

Organizace Global Footprint Network ve své nové kampani názorně ukazuje, jak na tom letos jsme z hlediska tzv. ekologické stopy. Dle dat zpracovaných z výpočtů ekologické stopy pro jednotlivé státy světa jsme k 8. srpnu spotřebovali zdroje a služby, jejichž opětovné obnovení zabere planetárnímu ekosystému celý jeden rok. Tento den proto organizace vyhlásila Světovým dnem globálního přetížení.

Co je ekologická stopa?

Ekologická stopa (měřená v tzv. globálních hektarech – gha)je definována jako biologicky produktivní plocha planety nezbytná pro časově neomezené uživení dané lidské populace s danými materiálními životními standardy. Při současné velikosti světové populace (7,4 miliardy) a průměrných životních nárocích, které na globální ekosystém v současnosti máme, vytěžujeme dle těchto propočtů 160 procent současné kapacity naší planety. Až 60 procent této masivní kolektivní ekologické stopy je způsobeno naší závislostí na fosilních palivech a s ní spojenými emisemi skleníkových plynů.

Zodpovědnost ze přetížení naší planety je především na straně západních zemí s jejich ohromným materiálním standardem – nemá tedy cenu svalovat vinu pouze na nejlidnatější státy světa.

Ekologická stopa ovšem není distribuována rovnoměrně. Abychom si o věci udělali lepší obrázek, podívejme se na ekologickou stopu rozpočítanou na jednoho obyvatele. Díky tomu můžeme vidět, jak velmi se liší materiální nároky mezi jednotlivými zeměmi. Zatímco v případě USA nebo Kanady jde o 8,2 gha na obyvatele (čímž se v žebříčku nejnáročnějších států řadí na třetí a čtvrté místo), Čína na jednoho obyvatele potřebuje „jenom“ 3,4 gha a Indie dokonce jen 1,2 gha (126. místo), a to i přes to, že obě země patří k největším znečišťovatelům ovzduší na světě. Na prvním místě je Lucembursko, vzhledem k malé populaci, ale extrémně vysoké úrovní materiálních požadavků. Česká republika je na 27. místě (5,2 gha), mezi Holandskem (5,3 gha) a Francií (5,1 gha). Celkově je přitom na planetě k dispozici přibližně 11,3 miliardy globálních hektarů, a pro stoprocentní vytížení planety je tak průměrná ekologická stopa na obyvatele v současnosti na úrovni 1,7 gha (platí pro světovou populaci v roce 2012).

Perspektiva se nám však výrazně změní, když se nebudeme bavit o číslech relativních vzhledem k populaci, ale o absolutních hodnotách na úrovni jednotlivých států. Tam jednoznačně dominuje Čína s téměř pěti miliardami globálních hektarů, následovaná USA se zhruba poloviční ekologickou stopou a již zmíněnou Indií, jejíž stopa dosahuje hodnoty přibližně 1,5 miliardy gha. Česko je díky relativně malému počtu obyvatel až na 45. místě (55 milionů gha), zatímco suma ekologických stop jednotlivých obyvatel Francie (66 milionů obyvatel) tuto zemi katapultuje na desáté místo a také Holandsko (16,8 milionu obyvatel) stoupá nahoru, konkrétně na 34. místo s 88 miliony globálních hektarů.

Tři principy

Co z toho vyplývá? Zodpovědnost ze přetížení naší planety je především na straně západních zemí s jejich ohromným materiálním standardem – nemá tedy cenu svalovat vinu pouze na nejlidnatější státy světa (Indii a Čínu). Nespravedlnost takového přístupu se naplno ukáže, jakmile se podíváme na to, že ekologická stopa Indie – i přes její lidnatost – dosahuje v přepočtu na jednotlivce jenom 1,2 gha, což je o šest procentuálních bodů méně než globální průměr na obyvatele při stoprocentním vytížení. Ano, Čína má tuto hodnotu oproti Indii téměř trojnásobnou, ale při porovnání se západními zeměmi (včetně Česka) stále „zaostává“. Rozhodně už ale není rozvojovou zemí a nese si svůj aktivní podíl na přetěžování globálního ekosystému – společně se západními zeměmi, jejichž iniciativa je nicméně pro úspěšnou klimatickou akci nadále klíčová, vzhledem k odlišnému postavení Číny v globálních produkčních řetězcích.

Global Footprint Network ve své kampani nabízí sadu tří řešení dnešního stavu ekologické krize. První oblast se týká klimatické akce na úrovni měst. Jestliže se většina světové populace nachází ve městech, mělo by být motorem snižování environmentální zátěže planety právě urbánní osídlení. Druhá oblast zase vypichuje otázku lidských práv a rovnosti pohlaví. Důraz na reprodukční aktivity místo industriální produkce je dle autorů kampaně jednou z cest, jak dostat do popředí společenského zájmu ekologicky nenáročné formy lidské práce (jakými jsou třeba práce v domácnosti a výchova dětí) místo environmentálně náročných průmyslových aktivit. A do třetice se kampaň zaměřuje na udržitelné zemědělství, preferující lokální produkci před drancujícím agroprůmyslem.

Koncept ekologické stopy má své kritiky i mezi lidmi zabývajícími se ekologickou ekonomií. V první řade je pro další kontextualizaci dat o ekologické stopě nutno pracovat s větším množstvím postupů a nespoléhat se jen na jednu metodu kvantifikace vytížení planetárního ekosystému. Vědci a vědkyně dále vyčítají konceptu ekologické stopy přílišnou orientaci na populaci, a tím pádem nevyřčené kladení důrazu na individuální zodpovědnost za ekologickou krizi. Přepočet na hlavu ani absolutní čísla dle národních států zase nezohledňují rozdíly mezi centry a periferiemi v rámci jednotlivých států ani ekonomickou geografii nadnárodních korporací, jež mnohdy produkují nezanedbatelnou část emisí skleníkových plynů, ale jejichž zodpovědnost je v klasických datech o ekologické stopě zcela skryta. Některým výzkumníkům a výzkumnicím navíc vadí, že koncept ekologické stopy je stále příliš antropocentrický. Předpokládá totiž, že Země je masivním zdrojem kvantifikovatelných statků, které jsou nám volně k dispozici, pokud jsme schopni zajistit jejich obnovu.

Autor je externí redaktor A2larmu pro environmentální problematiku.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies