Foto Alarm / Karolína Poláčková
V České republice chybí zákon o sociálním bydlení. Tento stav je dlouhodobě neudržitelný, a navíc odporuje mezinárodním závazkům státu. Podle české Ústavy i podle Evropské sociální charty nelze nechat zranitelné osoby jen v péči charit a neziskových organizací. Poslední roky přitom ukázaly, jak moc nám podobný zákon chybí. V návaznosti na invazi na Ukrajině se zvedly ceny energií i bydlení. Lidem se navýšily i výdaje na život a mnoho z nich se ocitlo v nejistotě až existenční nouzi. Problémy mají samoživitelky, nízkopříjmové rodiny či senioři a seniorky žijící sami, shodují se Ústavní soud i neziskové organizace zabývající se tímto problémem. Přijetí zákona o sociálním bydlení by stanovilo městům a obcím opatření a nástroje pro zajištění důstojného bydlení pro veškeré občanstvo ČR.
Právo bydlet nelze uplatnit přímo
Debatu znovu rozvířilo zamítnutí stížnosti ze začátku května, kdy v Olomouci nájemníci obecního bytu po vypovězení smlouvy, k čemuž se rozhodli v reakci na nabídku většího bytu, dostali v závěru menší byt, ve špatném technickém a hygienickém stavu. Starší pán se svým vnukem romského původu, se ústavní stížností domáhali zrušení rozhodnutí obecních soudů. Ty podle nich porušily jejich základní práva, a to práva na ochranu lidské důstojnosti, práva na pomoc v hmotné nouzi, práva na ochranu zdraví, i práva na spravedlivý proces, respektování soukromého a rodinného života a zákaz diskriminace.
Právo bydlet či právo na přiměřené bydlení totiž podle argumentů soudů nelze uplatnit přímo, ale jen v mezích stanovených zákonů, které ale nemáme.
Krajský soud tuto jejich žalobu zamítl, stejně tak i Nejvyšší správní soud. Právo bydlet či právo na přiměřené bydlení totiž podle argumentů soudů nelze uplatnit přímo, ale jen v mezích stanovených zákonů, které ale nemáme. Ústavní soud sice návrh stěžovatelů též zamítl, poukázal však na nedostatky v zákonech ČR v oblasti bydlení. To, že nám takový zákon o bydlení chybí, je podle Ústavního soudu závažným pochybením státu.
„Soud zamítl stížnost ve věci samé, což je i pro stěžovatele negativní zpráva, nicméně zdůraznil systémový problém, který lidé ve zranitelné situací pociťují, a to je absence systému sociálního bydlení,“ sdělil médiím advokát stěžovatelů Maroš Matiaško. Poskytnout důstojné bydlení za jasně stanovených podmínek by mělo být samozřejmostí. Život v každodenní nejistotě, zda lidé vůbec budou mít střechu nad hlavou, může podle Ústavního soudu ohrozit jejich důvěru v demokratický stát. Proto soud apeloval na poslance a poslankyně, aby co nejrychleji přijali připravovaný zákon o sociálním bydlení.
Zákon doteď nemáme
Zákon o sociálním bydlení má dlouhou historii. Na problém absence zákona o sociálním bydlení a jejích dopadech na lidi soustavně upozorňují jak neziskové organizace, tak i novináři a novinářky už od roku 2005. O tématu opakovaně psala i redaktorka Alarmu Saša Uhlová v textech pro Deník Referendum. V roce 2006 se jakýsi nástřel tohoto zákona objevil v předvolební kampani ČSSD. Na problémy s bydlením pak upozornil v roce 2007 také tehdejší ombudsman Otakar Motejl, který doporučil přijetí zákona o bydlení osob ohrožených sociálním vyloučením. „V Česku dlouhodobě schází síť sociálního bydlení určená pro lidi, kteří se ocitnou na finančním dně. To pociťují mnozí občané zvláště nyní – v době hospodářské krize,“ upozorňoval na problém již před skoro 16 lety.
Zákon o sociálním bydlení byl i jednou z priorit v programovém prohlášení druhé vlády Miroslava Topolánka, předložit ho mělo v roce 2008 ministerstvo pro místní rozvoj. „Vláda bude pokračovat v politice podpory bydlení ve městě i na venkově. Nezastaví proces deregulace nájemního bydlení a bude usilovat o dosažení rovnoprávného vztahu mezi pronajímateli a nájemci.“ V následujících letech se o potřebě zákona zmiňovalo mnoho neziskových organizací, sdružení nájemníků, sdružení majitelů domů. Zákon ale nevznikl. V předvolebních programech v roce 2010 byl zákon o sociálním bydlení zahrnut pouze u KSČM.
Asi největší šance pro schválení měl zákon za vlády Bohuslava Sobotky v roce 2017, kdy se ale nezvládly dohodnout ministerstvo práce a sociálních věcí s ministerstvem pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu a ministerstvem pro místní rozvoj, a ze schválení tak nakonec sešlo. V reakci na debatu o zákonu udělala na žádost Platformy pro sociální bydlení v roce 2017 agentura Median průzkum veřejného mínění a zjistila, že pro sociální bydlení je asi 73 procent lidí v Česku.
I přes podporu mezi občany nám ale zákon stále chybí. Dodnes se jím zabývá ministerstvo pro místní rozvoj, tentokrát pod vedením Ivana Bartoše. „Pokud chceme zásadně zlepšit bytovou situaci v ČR, musí být jednotlivé změny na všech úrovních systému bydlení vnitřně provázané. Nejde od sebe úplně oddělit kroky, jako jsou zákony, investice do výstavby bytů nebo podpora obcí při přípravě projektů. Stejně tak musí zároveň dojít k citlivé úpravě nájemních vztahů a spolkového a družstevního bydlení,“ uvedl Bartoš. Spolu s ministerstvem práce a sociálních věcí zákon o podpoře bydlení prý teď konečně dokončují. Platit by měl od roku 2025. Lidé však někde potřebují bydlet již teď.
Obchod s chudobou
Ústavní soud poukázal na dlouhodobě neřešený systémový problém, kterým bydlení je, na obchod s chudobou a nemravnost profitu z lidské tísně, nedobrovolné bezdomovectví osob s duševními obtížemi, děti vyrůstající v nedůstojných bytových podmínkách a zvýšenou kriminalitu s tím spojenou. Nejvíce domácností v bytové nouzi se podle analýzy z roku 2021 nachází v největších městech Česka, v Praze, Brně a Ostravě. Dále se potvrdilo, že bytovou nouzí jsou nejvíce zasažené severní Čechy a severní Morava. Celkově se ohrožení ztrátou bydlení či nadměrných nákladů na bydlení týká 9 až 12 procent českých domácností.
„Hrozí vyostření krize v oblasti sociálního bydlení. Je přitom dlouhodobě zjevné, že se tyto obtíže budou v budoucnu dotýkat nejen osob ohrožených chudobou, ale s ohledem na inflaci a narůstající ceny energií i střední třídy, seniorů, samoživitelek, studentstva a mladých osob,“ uvedl Ústavní soud. Na krizi bydlení upozorňuje bez odezvy ze strany lidí u moci už roky mnoho neziskových organizací, jako je například Iniciativa nájemníků a nájemnic nebo organizace Za bydlení. Olomoucký případ neposkytnutí důstojného bydlení a zamítnutí stížnosti soudy není zdaleka ojedinělý, mohl by ale být průlomový a po letech politiky a političky konečně přimět ke schválení zákona i k systémovému řešení krize bydlení. To je jednou ze základních podmínek pro důstojný život a zaslouží si větší pozornost.
Autorka je studentka mediální komunikace a stážistka Alarmu.