Foto Jakub Joachim, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
Petr Fiala pojímá svou premiérskou roli podobně, jako se v Česku vykonává role prezidenta. Chce být především lidskou tváří moci, osobností s (většinou dost bizarním) názorem, která promlouvá o svátcích, výročích a v těžkých časech. Už název jeho včerejší večerní tiskovky „Promluva k národu“ naznačoval, že mluvení do televize bere vážně. A protože po promluvách – na rozdíl od tiskovek – nenásledují dotazy otravných novinářů, zůstává premiér Fiala státníkem, který se nezabývá podružnostmi. V tomto případě skutečně nešlo o nic jiného než o vyslání vzkazu, že premiér žije, je schopný mluvit i dělat energické pohyby před kamerou a že si vláda i on sám všimli zdražování, války na Ukrajině i energetické krize. A ovšem že to všechno výhledově hodlají nějak řešit. Informace o vyjednávání o větších kapacitách v přístavech s kapalným plynem a plných zásobnících plynu nicméně projev „k národu“ skutečně nepotřebovaly.
Okolní státy ruší nebo snižují daně na potraviny, Německo dokonce kvůli růstu cen zvyšuje minimální mzdu, zatímco v Česku ceny jídla nestojí premiérovi za zmínku.
Dává smysl, že v těžkých časech předstoupí nejvyšší představitelé a sdělují lidem, kterým vládnou, zásadní skutečnosti. Jenže Petr Fiala nic zásadního neudělal a ani neudělá. Neřekl ani nenaznačil, jak bude vypadat pomoc, kterou stát lidem nabídne. Pouze uvedl, že na přímou pomoc hodlá stát dát 66 miliard a že 100 miliard už to stálo. Ani toto není překvapivé – žádná patrná pomoc totiž nebude. Fiala v podstatě zopakoval, že pomoc je drahá, že na všechny se nedostane a že stát nemá peníze. „Nenecháme vás padnout, můžete si zažádat o dávky“ totiž znamená: můžete dělat to stejné, co jste mohli dělat dosud. Jen teď k čerpání dávek vyzývá pravicový premiér, což je svým způsobem novinka.
Zajímavější tak je, o čem Fiala nemluvil. A to je potravinová a bytová krize. Přes válku na Ukrajině a další problémy, které Fiala pateticky vyjmenoval, zdražování zmíněných životních potřeb jako by v premiérově světě neexistovalo. Přes všechna „nevídaná“, „zásadní“ a „bude to šok“, vláda zůstává na pozicích nezúčastněného pozorování problémů domácností, které přestávají mít na jídlo. Okolní státy ruší nebo snižují daně na potraviny, Německo dokonce kvůli růstu cen zvyšuje minimální mzdu, zatímco v Česku ceny jídla nestojí premiérovi za zmínku.
Ani v těchto chvílích zato premiér neváhá moralizovat a mluvit o tom, že všechno něco stojí, a že tedy rozhodně stát nepomůže všem. Zdůrazňování tohoto aspektu se stalo poznávacím znamením Fialovy vlády. Sice je jim to líto, ale nedá se nic dělat. I v tomto se Fiala chová jako prezident bez pravomocí nad správou země a bez většiny v poslanecké sněmovně. Nemůže nic dělat, nemůže tedy ani zavést solidární, dočasné daně, které by pomohly, aby na to stát taky jednou „měl“ a alespoň zabránil hladu v nejchudších domácnostech. Jako by premiér nemohl na čas zmrazit ceny nájemného a některých cen, jako by vlastně ani nevládnul a mohl jen říkat lidem, že nic nezmůže.
Dokud řeči o zneužívání sociálních dávek a potřebě nízkých daní zastírají volební populismus pro bohaté, je to těžko snesitelné. Pokud ale Fialova vláda vlastním propagandistickým frázím věří i v této situaci a opakuje své mantry navzdory nečekaně hluboké krizi, stojíme před katastrofou. Pravicový provládní komentátor Petr Honzejk v DVTV uvedl, že „Petr Fiala byl upřímný a nesliboval nemožné“ a taky že „toho nebylo moc a Petr Fiala to uchopil racionálně“. Vytvořit vhodné eufemismy bylo tentokrát náročné.
Autor je redaktor Alarmu.