Foto Ashutosh Nandeshwar, Unsplash
Petr Fiala vystoupil na začátku září s projevem na konferenci Česko na křižovatce. Lze ocenit, že jeho vize je kratší než Babišovy traktáty typu O čem sním, když náhodou spím. Obsah je však podobný.
Fiala si jako ústřední motiv své vize vytkl, že se Česko do 10 let stane hlavní křižovatkou Evropy. To je určitě skvělé, pokud je naší vizí provoz motorestu, benzinky nebo prodej brambor u cesty, k čemuž se taková křižovatka hodí. „Musíme chtít být sebevědomým politickým národem. Musíme pracovat na posunu v naší mentalitě. Nesmíme se neustále podceňovat. Jen ten, kdo si skutečně věří, opravdu dosáhne toho, co si předsevzal,“ deklamoval premiér v projevu, který by se hodil spíše pro motivační kouče hledající inspiraci uvnitř mysli než v reálném světě okolo.
V druhém bodě vize bez vize se Fiala věnoval efektivnímu státu. To je v intencích jeho vlády neustálé omílání teze, že potřebujeme stát štíhlý a efektivní. Jenomže možné je pouze jedno. Vládní energie se soustředí především na snižováním platů a vyhazování lidí z administrativy, což nevede a nepovede k efektivnímu státu nikdy. Fiala se dokonce chlubil výplatou sociálních dávek. Ta je tak skvělá, že na mnoho dávek včetně důchodů čekají lidé marně měsíce po termínu. Tak už to ve štíhlém státě chodí, že nic nechodí.
Vzdělání bez peněz
Za skutečnou drzost je však třeba považovat premiérova slova o vzdělání: „Třetím pilířem vize České republiky pro dalších deset let je vzdělávání, které má smysl a které připravuje na budoucnost. Jsme vzdělaná země, máme dobrou úroveň školství (…) Do školství, vědy a výzkumu jde poměrně velké množství peněz.“
Tato slova pronášel ve chvíli, kdy jeho ministr financí navrhl sebrat školství ve srovnání s letošním rokem 11 miliard korun, zatímco by školství potřebovalo desítky miliard přidat, abychom se alespoň přiblížili průměru Evropy nebo zemí OECD. Podle studie IDEA se na konci vlády Andreje Babiše peníze směřující do školství přiblížily průměru Unie nebo OECD. Od nástupu Fialy a Stanjury opět míříme zpátky ke dnu, o čemž svědčí i nově navržené škrty v rozpočtu. Tato destrukce vzdělání je možná tím nejhorším, čeho se tato vláda dopouští, protože nás připravuje o naději na budoucnost.
Že za čipy nebo umělou inteligencí stojí dlouhodobý vývoj, obrovské investice do vzdělání, vývoje a výzkumu, to nedokáže pochopit ani jako bývalý rektor Masarykovy univerzity.
Posledním bodem Fialovy vize jsou pak magické strategické investice. Ty mají podle Fialy dva body. Prvním je dostavba dopravní infrastruktury a druhým posílení české energetiky. Co se týče dopravy, ta má dostat příští rok o sedmnáct miliard méně než letos, takže infrastrukturu nedostavíme nejspíš nikdy. Jelikož se tím povětšinou myslí infrastruktura pro auta, tak tu ani dostavět není možné, protože čím víc pruhů, tím více aut a tím méně místa pro všechny. Je to v zásadě rozvojový projekt odpovídající sedmdesátým letům minulého století.
Co se týče energetiky, byla to politika ODS, kdo zde po léta sabotoval jakékoli rozšiřování obnovitelných zdrojů, takže nám v tomto odvětví ujel onen mytický vlak a nacházíme se aktuálně mimo koleje. V energetice se máme podle premiéra soustředit na jádro, tedy na něco, co nepostavíme nikdy, protože doba jaderných elektráren je dávno pryč.
V dalších částech pak Fiala pojednal obvyklé populární buzzwordy dneška, jako jsou polovodiče, baterie nebo umělá inteligence: „Aktuálně proto přemýšlím o tom, jak nejlépe využít možnosti umělé inteligence. Máme neobyčejně silné zázemí v oblasti výzkumu a vývoje umělé inteligence,“ řekl například Fiala.
Fiala mluví o budoucnosti, vědě, moderní ekonomice a současně dusí rozpočet tak, že budeme rádi, když se děti naučí číst a psát. Ve všem bychom mohli být mnohem dál, kdyby existoval konsenzus na prioritě školství, vědy a výzkumu. Místo toho máme prioritu škrtů, abychom nějak vyřešili, že zde ODS s Babišem protlačila zrušení superhrubé mzdy, aby si koupila své voliče.
Na schodku rozpočtu nezáleží
Když to jen lehce přeženu, pak nám může být v tuto chvíli schodek státního rozpočtu úplně jedno. Nechť je klidně o 100 miliard vyšší, když budeme mít peníze na školství a vědu, na bydlení, sociální služby, zdravotnictví a klimatickou změnu. Nikdo a nikdy nebude v budoucnu, v nevzdělané zaostalé zemi vzpomínat na to, jak to bylo bezva, že jsme kdysi škudlili, měli nízké daně, zatímco firmy a nejbohatší procento společnosti obrovské zisky a příjmy.
Zatímco vláda proti dotacím a investicím bojuje, země jako je Čína nebo Spojené státy postupují vpřed pomocí masivních dotací a investic. Jen tak se stalo, že na nedávném automobilovém veletrhu v Německu všichni zírali na čínské elektromobily, na něž nemají evropské automobilky relevantní odpověď. Čína investovala a dotovala jako o život, zatímco Německo mělo vyrovnaný rozpočet. Tak snad nám dá jednou Čína všem diplom za vyrovnaný rozpočet.
V míře zadlužení jsme v Evropě čtvrtí od konce, daleko pod průměrem Unie nebo za sousedy jako Rakousko nebo Německo. Máme obrovský potenciál vzít balík peněz a investovat ho. Místo toho máme ministra financí, který všem všechno škrtá a jediným výsledkem bude další stagnace a zaostalost.
Nemusíme si přitom pouze půjčovat, máme obrovské mezery v zajištění příjmů, kdy ministr financí Stanjura zanedbal a zbabral daň z mimořádných zisků a vláda jako taková rezignovala na boj s inflací k níž přistupuje, jako by to byla biblická pohroma nebo nálet kobylek, s nimiž nelze nic dělat. To si v Evropě myslí jako jediná. Třeba Portugalsko právě odhlasovalo prodloužení nulové daně na vybrané základní potraviny, aby pomohlo lidem s inflací. V Portugalsku je inflace momentálně pod čtyřmi procenty. U nás bezmála deset procent.
V nedávném rozhovoru pro Lidovky vysvětloval ekonom Jan Švejnar, že česká inflace je především domácího původu. Jejím zdrojem je zvyšování cen, marží a tedy výdělků firem, kdy na druhé straně jsou biti zaměstnanci veřejného i soukromého sektoru. V posledních dvou letech došlo podle Švejnara k obrovské redistribuci bohatství, kdy chudli zaměstnanci a bohatli majitelé firem, podnikatelé a majitelé a pronajímatelé nemovitostí. To vše za nečinnosti vlády, která připravuje další a další rozpočty, které povedou pouze k dalšímu chudnutí a zaostávání země. Těžko říct, jestli byla horší ministryní financí Alena Schillerová nebo Zbyněk Stanjura. Je to jako se rozhodovat mezi dýmějovým morem a ebolou.
Fialova křižovatka slepých cest
O čem Petr Fiala, obklopen partou mužů, nemluvil vůbec, bylo klima nebo cokoli, co by se reálně týkalo mladších generací. Mají smůlu.
Fialova křižovatka Evropy se bude odehrávat na poušti stíhané destruktivními výkyvy klimatu. Na této křižovatce stojíme a budeme umírat kvůli politikům jeho střihu, jejichž fantazie kolabuje už u snídaně, kteří si myslí, že vize je postavit vedle Dukovan ještě jedny Dukovany a když všichni mluví o čipech, bude o nich teda mluvit taky. Že za čipy nebo umělou inteligencí stojí dlouhodobý vývoj, obrovské investice do vzdělání, vývoje a výzkumu, to nedokáže pochopit ani jako bývalý rektor Masarykovy univerzity. Nakonec si budoucnost představuje tak, že místo jedné montovny postavíme prostě jinou, nějakou lepší, budeme jí říkat třeba gigamegafactory.
Jenomže baterie, čipy nebo umělou inteligenci už nelze zkopírovat jako montovnu karoserií. Čeští politici zaspali a vůbec netuší, co se okolo nich děje. Jsme na křižovatce a přejel nás kamion. Jsme dávno mrtví.
Autor je redaktor Alarmu.