Premiéři Fiala a Morawiecki. Foto Úřad vlády
V polovině srpna pokračuje vládní boj s energetickou krizí pomocí psaní sedativních příspěvků na Facebook. Premiér Petr Fiala v neděli 14. srpna nasdílel nejspíš Churchillem inspirované heslo „Podzim zvládneme“. V doprovodném textu pak v úvodu píše: „Na mnohé z vás už teď doléhají obavy z nadcházejícího podzimu, a s ním spojené starosti se zvyšováním nákladů na každodenní život.“ To si zaslouží upřesnění, protože ony obavy nepadají z čistého nebe, ale z reálného světa, v němž obyvatelé Česka čelí jedné z nejvyšších inflací v Evropě a s přibližující se zimou tyto obavy živí nejistota, zda budou mít čím topit nebo spíše zda si to budou moci dovolit. A to už je obava, za jejíž existenci nese šest měsíců od vypuknutí války odpovědnost vláda Petra Fialy, protože tyto obavy nedokázala rozptýlit tím, že by nabídla srozumitelné a důvěryhodné řešení – aby každý věděl, na čem bude.
Situaci bohužel nepomáhá ani citovaný premiérův vzletný post, který apeluje na sounáležitost, ale reálně nenabízí nikomu nic než dobrý pocit. Ani v polovině srpna, dva týdny před začátkem topné sezóny, tak nikdo neví, jakou podporu mohou lidé očekávat. S velkou slávou oznámený úsporný tarif dodnes nemá známé parametry. Ministerstvo průmyslu vypouští nové a nové varianty, přičemž společné mají především to, že podle všeho chybí jakákoli analýza dopadů jednotlivých opatření. Místo dat a informací v Česku rozhoduje aktuální nálada. Podobně vágní je také dojem z deklarované sounáležitosti. Fiala by nás sice rád přesvědčil, že jsme v tom spolu, ale současně jsme v tom tak nějak každý sám za sebe, protože když dostane každý stejný příspěvek, pak to znamená, že individuální situace nehraje žádnou roli.
Poláci vědí, na čem budou. My ne.
Když Fiala píše, že jeho vláda chce být k lidem upřímná, pak jeho upřímnost poněkud devalvuje neustálé mlžení okolo výše podpory na energie. Jasné je totiž pouze to, že se celá částka rozpustí mezi všechny obyvatele, a bude tak podobně neadresná a neúčinná, jako většina podpor a ad hoc pomocí, které české vlády obvykle narychlo připravují. Fiala a spol. leckdy oprávněně obviňovali Babišovu vládu z nezodpovědného hospodaření, ale sami v tom pokračují. Utratit desítky miliard, aniž by skutečně pomohli těm, kdo to budou nejvíce potřebovat, je prostě nezodpovědné. Od zrušení superhrubé mzdy, což schválila s Babišem a SPD právě ODS, dostávají bohatší každý měsíc k dobru několik tisíc korun, zatímco chudí nezískali prakticky vůbec nic. Aktuální jednorázový příspěvek pět tisíc korun je jen plivnutím do moře narůstajících výdajů. Systém navíc hned první den, kdy bylo možné o příspěvek na dítě žádat, zkolaboval – jak už je u nás dobrým zvykem.
Poláci nekecají, ale makají
Je možná škoda, že se naše konzervativní pravicová vláda inspiruje u svých polských souputníků jen v případech, kdy jde o šikanu práv druhých. Třeba když nedávno skupina konzervativních fanatiků přišla v poslanecké sněmovně s návrhem změny ústavy tak, aby bylo manželství zakázáno pro kohokoli mimo pár tvořený mužem a ženou. V Polsku jsou ale k vidění i věci, které stojí za pozornost více než zákony šikanující ženy, inspirované kdesi u Tálibánu.
Sousedy sužuje podobná inflace jako Česko, nicméně polská vláda pomáhá svým lidem i jinak než pomocí motivačních hesel, jak to dělá Fiala. A tak mají v Polsku už od února nulovou spotřební daň na většinu potravin a sníženou daň na pohonné hmoty a energie. Opatření bylo nedávno prodlouženo až do konce letošního roku. České pohraničí se tak vrátilo do devadesátých let, a kdo může, jezdí do Polska tankovat a nakupovat potraviny. O prázdninách navíc přišel polský státní podnik Orlen s další slevou na pohonné hmoty. Poláci se připravují také na zimu – vláda prosadila v parlamentu příspěvek pro každého, kdo topí uhlím, což je v Polsku (bohužel) hlavní energetický zdroj. Příspěvek je ve výši tří tisíc zlotých jen na letošní rok, což je něco přes 15 tisíc českých korun. Dotace bude vyplacena v září. Polská opozice vládu griluje, ale nikoli jako Babiš z obytňáku na náměstí, ale pomocí vlastních návrhů zákonů, které chtějí být velkorysejší. Podstatné však z našeho pohledu je, že tato podpora je v Polsku relevantní téma, které polští politici aktivně řeší, a že Poláci vědí, na čem budou. My ne. Že má polský návrh i dost problémů, teď ponechám stranou.
Fialově vládě naopak hrozí, že jí bude jednou vystaven stejný účet jako Babišovi. Ten utrácel stovky miliard během epidemie, ale jak nedávno ukázala analýza IDEA a PAQ Research, tyto peníze mířily mimo terč a nepomohly těm, kteří by to nejvíce potřebovali. A tak chudí zchudli a bohatí zbohatli. Diletantismus u Babiše nepřekvapí, od Fialy se možná čeká trochu více. Většina plánovaných opatření Fialovy vlády však vypadá podobně. Vláda utratí hodně peněz, aby o tom mohla mluvit, ale už teď tušíme, že většina těchto prostředků bude nesmyslně rozházena, aniž by ohroženým a potřebným skutečně pomohla. A současná opozice dělá to stejné co předtím Fiala a spol. na jejím místě: mračí se a křičí. Reálně ale nenabízí vůbec nic, co by dávalo smysl.
„Každá krize jednou skončí, stejně tak i ta současná. A pokud budeme držet při sobě, lépe si s řešením problémů poradíme,“ píše Fiala na závěr svého postu. Tahle krize možná jednou skončí, ale krize českého vládnutí s námi, zdá se, zůstane. Pro chudší, chudé a strádající z toho neplyne vůbec nic dobrého.
Autor je redaktor Alarmu.